Jednoho slunečného odpoledne v roce 2005 vyměnil Steve Jobs svůj černý rolák za akademický talár a červenou šerpu. Před napjatým davem absolventů Stanfordovy univerzity pronesl slova, která vystihují filozofii moderního pracovního světa: „Jediný způsob, jak odvádět skvělou práci, je milovat to, co děláte.“
Jobs nebyl první, kdo přišel s myšlenkou „dělejte to, co milujete“, a nebude ani poslední. Socioložka Lindsey J. DePalma poznamenala, že tento názor sílil již desítky let předtím, než Jobs vystoupil na pódium. O více než dvacet let později se nezdá, že by tento populární výrok měl zmizet. Krátké vyhledávání na internetu nabídne řadu knih a dokonce i specializované kurzy, které slibují, že „vám pomohou objevit, co vás dělá šťastnými, zpeněžit vaši vášeň a dělat to, co milujete.“
Dnes, díky vzniku profesí jako „influencer“ a „tvůrce obsahu“, se nám myšlenka, že se můžeme věnovat tomu, co milujeme, jeví ještě reálnější a svůdnější. Mohl bych i já vydělávat na živobytí stavěním z Lega, otevíráním zámků nebo vyhazováním věcí do vzduchu? Rozmach elektronického obchodování otevřel možnost kariéry zahrnující jakékoli vaše oblíbené koníčky, od vyšívání po výrobu samolepek. Tlak na proměnu vášně v placené povolání, dnes se tomu říká „monetizace“, ovlivňuje jak zkušené pracovníky, tak mladé studenty na startovní čáře budoucí kariéry.
John Ehrett v článku „Jak mít denní práci a intelektuální život“ se zabývá důsledky tohoto jevu u mladých dospělých, kteří se cítí nuceni proměnit své intelektuální vášně v kariéru. „Někde po cestě dostali chytří mladí lidé, kteří se vážně zajímají o relativně neprodejné myšlenky – v teologii, filozofii, politické teorii nebo čemkoli jiném – zprávu, že jedinou schůdnou kariérní cestou pro ně je akademická sféra.“ Široce rozšířená rada „dělej, co miluješ“ nesloužila jen jako nevinné povzbuzení, ale jako klapky na očích, které těmto studentům bránily představit si jiné možnosti.
Nacházet potěšení a radost ve své kariéře není špatný nápad, stává se ale problematickým, když uvěříme, že je to jediná možnost. Ehrett uvádí několik pádných důvodů, proč by člověk neměl chtít za každou cenu ze své vášně udělat své hlavní povolání. To, co Ehrett diagnostikuje a snaží se zmírnit, pramení z širšího problému, který se týká všech profesí. Nevědomky jsme totiž přijali omezené chápání naší práce. Tím, že jsme přijali utilitární scénář hledání vášně v našem povolání, jsme opomněli existenci nesmírně důležité kategorie života: koníček, záliba, hobby.
Obrat k užitečnosti
Používání slova koníček (ve smyslu záliba, volnočasová dobrovolná aktivita) už nějakou dobu neustále klesá a upadá, přesto po staletí stálo bok po boku známějšímu a závažnějšímu slovu: povolání. V době, kdy práce nebyla primárně spojena s pocitem vášně, ale spíše s vědomím nutností, poskytovala kategorie koníčku důležitou příležitost.
Samotné slovo (v angl. „avocation“) lze přeložit jako „odklon od povolání“ k sekundárním zájmům. Zemědělci si možná vydělávali na živobytí na polích, ale ve volném čase se věnovali řezbářství. Ženy možná pracovaly ve svém povolání jako matky nebo učitelky, ale u ohně si užívaly vytváření krásných obrazů pomocí jehly a nití. „A-vocation“ poskytovalo prostor nejen pro práci, která zajišťovala obživu, ale také pro příležitost prozkoumávat vášně, které každému jednotlivci dal Bůh. Místo toho, aby si konkurovaly, povolání a koníček se pohybovaly společně v tanci dvou potřebných partnerů.
Nakonec „avocation“ upadlo v nemilost a na jeho místo nastoupilo slovo „hobby“. Spolu s touto změnou slov jsme však ztratili plnost smyslu jeho obsahu. Přestali jsme se od povolání odvracet k něčemu smysluplnému, ale místo toho jsme své koníčky opět proměnili v práci. Lidé se začali více zajímat o to, co mohou vyprodukovat, místo o radost a potěšení z procesu.
Kolem poloviny 20. století varoval německý filozof Josef Pieper před tímto „světem úplné práce“, v němž se každá činnost obrací k utilitárnímu cíli. Dnes převažující utilitární perspektiva nás tlačí k preferování efektivity ve všech možných oblastech, od umělé inteligence po duševní zdraví, a postihuje i sféru koníčků.
Nestačí nám už jen dělat to, co milujeme – ale to, co milujeme, musíme proměnit v to, co děláme – a co děláme, musíe nějakým způsobnem „monetizovat“.
Nechceme jen běhat, musíme dokončit maraton a získat body na Stravě. Nechceme jen zdobit dorty, chceme si přivydělat a potenciálně založit podnik. Cestování po světě nestačí, musíme si k tomu ještě vybudovat komunitu sledujících na YouTube…
Ne že by každé z těchto rozhodnutí bylo vždy mylné. Cíle, odměny a další příjmy mohou být velmi užitečné a v závislosti na vašich okolnostech dokonce nezbytné, ale pod mnoha z těchto příkladů se skrývá vymazání koníčku. Neexistuje žádné povolání mimo práci, ale neustálé volání k další a další práci a nakonec k totálně utilitární existenci. Přitom jsme pro takový život nebyli stvořeni!
Krása slunce v zlaté hodince nad trávou a detailní křídla motýla nám každý den ukazují, že užitečnost není jediným znakem hodnoty v tomto světě. Bůh stvořil svět, který si cení více než jen efektivitu. Neměli bychom následovat jeho příkladu a uznat, jak naléhavě žádá Pieper, že společné dobro všech lidí vyžaduje prostor pro to, co není „užitečnou prací“?
Krása slunce, zrcadlícího se v krůpějích rosy na stoncích trávy a detail motýlího křídla motýla nám každý den ukazují, že užitečnost není jediným měřítkem hodnoty v tomto světě. Bůh, který stvořil svět, si cení i jiných věcí, než jen efektivity. Neměli bychom následovat jeho příkladu a uznat, že společné dobro vyžaduje prostor i pro to, co není „užitečnou prací“?
Obnovení významu koníčku
Návrat koníčku na jeho správné místo v životě vyžaduje změnu smýšlení, neboť naše utilitární perspektiva ho úspěšně degradovala. Těm, kteří nejsou profesionálové, vtiskujeme nálepku „hobbyista“, amatér, nadšenec, koníčkář. Tím se má říci, že je to ten, kdo to nebral natolik vážně a nevynaložil dost úsilí a času, aby za to byl placen. Tím přijímáme zúženou definici, která nese zúženou představu, že koníček je pouhou „činností, která nikam nevede“.
Takový pohled zakrývá skutečný potenciál. Je pravda, že naše záliby možná nejsou naším primárním povoláním, ani nám nevynášejí výplatu, ale to ani není třeba k tomu, aby nás hluboce smysluplným způsobem formovaly.
Čas, který věnujeme klasické literatuře „namísto“ našeho povolání, rozšiřuje naši mysl a učí nás ctnosti. Naše odvrácení se k hlíně v zahradě nám přináší příležitost k trpělivosti a k vděčnosti Bohu, jež způsobuje ten zázrak, že z malého semínka vyrostlou rajčata. Naše RC letadla, restaurování nábytku a každotýdenní deskové hry s přáteli nám dávají šanci vystoupit z činění a vstoupit do pokorného přijímání.
Tyto činnosti možná žijí na okraji našich životů, ale to neznamená, že by ta vášeň byla o to méně důležitá. Všechny malé krůčky se sčítají. Představte si, jakého pokroku byste mohli dosáhnout, kdybyste každý týden věnovali jen krátkou chvíli malování akvarelem? Kolik byste se mohli naučit o práci se dřevem, kdybyste tomu řemeslu věrně věnovali několik víkendů? Kolik odborných knih byste mohli prostudovat během chvil, kdy se necháte odvést od svého hlavního povolání?
Promoční řeč Steva Jobse možná obsahovala určitou pravdu o povaze povolání, ale zapomněla připomenout naslouchajícím absolventům, že mnoho příležitostí ke skvělé práci leží i mimo naši práci od devíti do pěti. Zaznívají z kláves piana v obývacím pokoji nebo ze skicáku nacpaného ve skříni. Skrývá se v básni načmárané na poznámkovém bloku, v románu na nočním stolku nebo v tácu s croissanty. Tyto skvělé výtvory slouží k formování člověka, který se nechal „odvést“ od svého „hlavního povolání“ k jiné vášni. Není nazývat takové věci pouhými „koníčky“ příliš úzkoprsé?
Brianna Lambertová je autorkou knihy „Created to Play: How Taking Hobbies Seriously Grows us Spiritually“ (Stvořeni pro hru: Jak nás vážný přístup k koníčkům duchovně obohacuje), žije s manželem a třemi dětmi na venkově poblíž Indianapolisu. Publikováno na webu Mere Orthodoxy
° ° °
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010. Děkujeme!
