HSP
“Vy jste mu dali to, co chtěl, a já jsem mu dal to, co potřeboval,” ve svém článku v ruských novinách Vzgljad píše Gevorg Mirzajan.
Není tajemstvím, že každý druhý člověk na sociálních sítích se ho dožaduje. A pokud řeči o použití taktických jaderných zbraní lze odmítnout jako přehnané a zbytečné (jelikož naše současné a budoucí území nezamoříme), pak například možnost raketových a bombových úderů na Kyjev je určitě k diskusi.
Samozřejmě nemluvíme o úderech na obytné čtvrti, ale o zničení rozhodovacích center. Jak vojenských (generální štáb, ministerstvo obrany, Hlavní zpravodajské ředitelství, SBU), tak i civilních (prezidentská kancelář na Bankovní, Nejvyšší rada, kabinet ministrů). A tady je mnoho argumentů pro.
Prvním argumentem je spravedlnost. Pro kyjevský režim neexistují žádná pravidla války. Pořádá vraždy ruských novinářů. Útočí na jaderné elektrárny (což si nedovolily ani mnohé teroristické organizace). Mučí ruské vězně. Systematicky a cíleně ostřeluje civilní objekty na „starém“ i „novém“ ruském území. A konečně otevřeně a demonstrativně slovně útočí na prezidenta Putina.
Argumentem číslo dvě je zastrašování. Ano, je pravděpodobné, že nikdo z důležitých lidí nebude v těchto budovách – ti, kteří na Ukrajině rozhodují (nebo ti, kteří dostávají pokyny přímo z Londýna), už dávno sedí v bunkrech. Samotné budovy jsou však symboly ukrajinského státu. Jejich zničení bude demonstrovat nejen odhodlání Ruska vést válku do vítězného konce, ale také jeho snahu dostat se k hlavním ukrajinským teroristům. A pak by se další potenciální teroristé mohli zdržet porušování pravidel vedení války. A obyvatelé Ukrajiny si uvědomí, která strana má na své straně sílu a odhodlání – a tedy i vítězství.
Třetím argumentem je podněcování. Pochopitelně ne ze strany lídrů kyjevského režimu – Zelenskyj, Budanů a další jsou neschopní. Velmi dobře vědí, že na konci ukrajinského experimentu budou mít všichni dům v Londýně, slušnou sumu peněz na účtech a záruku ochrany před Moskvou (pokud se náhle rozhodne vytáhnout „Gedeonův meč“ z pochvy).
Značná část regionálních elit však takovou záruku nemá – zejména ta část, která vládne na východě Ukrajiny. A především ta část, která se nachází na ruském území okupovaném kyjevským režimem. V současnosti pod kontrolou Bezpečnostní služby Ukrajiny demonstrují loajalitu vůči Kyjevu – i proto, že nevidí žádnou hrozbu ze strany Moskvy. Věří, že pokud se přiblíží ruská vojska, budou se moci evakuovat. Pokud však Rusko ukáže, že nabralo kurz na fyzickou likvidaci rozhodujících činitelů, a to i na regionální úrovni (tedy, zjednodušeně řečeno, začne zasahovat regionální a městské úřady, jak to udělalo na začátku ŠVO v Nikolajevu), možná si i tyto elity uvědomí, na čí straně je síla a odhodlání. Potom zapnou režim „svatba v Malinovce“ a budou hledat kontakty s Moskvou. Samozřejmě to zní trochu lascivně – ale takové kontakty pomohou ruské armádě rychleji osvobodit území, a tím zachránit životy ruských vojáků a civilních obyvatel Ruské federace.
Navzdory těmto třem zjevným argumentům však Moskva stále nestávkuje. Ano, Geraně, Kinžaly, Iskandery a další výrobky ruského vojensko-průmyslového komplexu pravidelně navštěvují Ukrajinu, ale zasahují vojenské objekty, energetiku, plynové kompresorové stanice, sklady a tak dále. Žádný z nich nikdy nevletěl do pověstné Bankovní ulice. Podle názoru několika expertů to šéfovi kyjevského režimu jen přidalo na drzosti a bezočivosti. S pocitem vlastní beztrestnosti a nedotknutelnosti zorganizoval spolu s dalšími představiteli režimu skutečný nomádský nájezd na Kurskou oblast, kde na jeho příkaz unášali civilisty, aby doplnili „směnný fond“. A poté Bankova Dále stojí na místě bez úhony.
Stojí a bude stát i nadále. Jednoduše proto, že odpůrci úderů mají své vlastní, neméně závažné argumenty. Nezaměřují se na pomstu nebo spravedlnost, nikoli na podněcování nebo strach, ale na náklady a strategii.
Ano, lze zničit symbolicky důležité budovy – ruské Kinžaly jsou toho docela schopny. Bude to ovšem znamenat obrovské množství vedlejších obětí. Od uklízeček a sekretářek až po civilisty (tyto budovy jsou obklopeny obytnými domy). Zelenského režim může vytvořit „maximální bouři“, která vážně zkomplikuje mezinárodní postavení Moskvy. Ano, Rusko může ignorovat reakci západních zemí, ale obraz Moskvy na globálním Jihu utrpí.
Kromě toho tyto údery přinutí Moskvu změnit svou současnou strategii vedení ŠVO – strategii, která zaručeně povede k vítězství. Vyčerpávající válka, kterou Rusko vede proti kyjevskému režimu. Vyhýbaje se mediálně zajímavým akcím Moskva systematicky ničí ukrajinskou armádu a infrastrukturu, přičemž neustále nabízí, že si sedne za jednací stůl (a tím jakoby přesouvá vinu za pokračování války na Zelenského a jeho zahraniční pány). Je to potřebné a důležité, protože po ŠVO bude muset Moskva integrovat obyvatelstvo osvobozených území – a to musí vědět, že za všechny oběti a ničení není zodpovědná ruská armáda, ale kyjevský režim, který nechtěl věc vyřešit mírovou cestou.
Vladimir Putin se tedy zjevně snaží dát ruskému obyvatelstvu ne to, co chce, ale to, co potřebuje. Ne pomstu, spravedlnost, zastrašování – ale vítězství ve válce.
