Všichni známe starý vtip: když Evropské referendum dopadne „špatně“, hlasuje se znovu, dokud se nedosáhne „správného“ výsledku.
EU si myslela, že tomu tak bude i po Brexitu. Ale zatím se nikdo nesměje.
Dokonce se situace ještě zhoršila.
Vezměme si Rumunsko, které nedávno zrušilo prezidentské volby, když v prvním kole zvítězil Călin Georgescu, lídr nacionalistické pravicové koalice. Thierry Breton, bývalý Francouzský eurokomisař, odhalil smýšlení EU během nedávného odsouzeníhodného televizního rozhovoru. „Udělali jsme to v Rumunsku a zřejmě to uděláme i v Německu, pokud to bude nutné,“ prohlásil.
Jinými slovy, pokud nemůžete porazit krajní pravici, zakažte ji.
Nesouhlasím téměř se vším, co Breton kdy řekl, ale jsem mu vděčný za to, že se vyjádřil s takovou jasností. Během svého působení na postu komisaře pro průmysl v Bruselu, od roku 2019 až do loňského léta, kdy ho Emmanuel Macron nahradil poddajnější osobou, byl hnací silou řady zákonů, které měly udržet Evropu v digitálním temném středověku. Nejextrémnějším z nich je zákon o digitálních službách (DSA), který nutí „velmi velké online platformy“, jako jsou X a Meta, kontrolovat fakta a filtrovat „fake news.“
Díky Bretonovi je však pravda na světě. Konečným cílem Evropy není zachránit veřejný diskurz, ale zadusit krajně pravicové strany tím, že je připraví o informační kyslík. DSA není ani posledním slovem v protidigitálním džihádu EU. Jedním z velkých nápadů Ursuly von der Leyenové během loňských Evropských voleb byl takzvaný „štít demokracie“ – fakticky spuštění ještě většího množství legislativy, která má zabránit vnějším zásahům do záležitostí EU. Tento pojem vyvolává představu laserových paprsků a soubojů se světelnými meči. A v některých ohledech není daleko od pravdy: vystrašený blok potřebuje štít, aby se ochránil před dotírajícím nepřítelem.
Mark Zuckerberg je rozhodně pod útokem. Minulý týden oznámil, že na svých platformách upouští od ověřování faktů, čímž se fakticky vzepřel DSA. A sází na to, že ho Donald Trump ochrání před právními důsledky. Vzhledem k tomu, že J. D. Vance, zvolený viceprezident, již pohrozil ukončením podpory NATO ze strany USA, pokud se Evropa pokusí cenzurovat X Elona Muska, jistě se totéž bude týkat i Facebooku. A EU je na USA příliš závislá na to, aby byla schopna vést účinnou kampaň proti některé z Amerických platforem sociálních médií, jakmile se Trump stane prezidentem. DSA, narychlo vypracovaná během pandemie, nejenže špatně odhaduje povahu sociálních médií, ale také politickou moc. Odhaluje zásadní slabost Evropy před Amerikou.
Nejde však jen o geopolitickou bitvu. Jde také o Evropskou bitvu. Pokus o zásah odhaluje, že existuje něco, čeho se blok bojí více než svobody projevu: populismus. Poslanci Evropského parlamentu dost těžko snášeli brutální výpady Nigela Farage, když byl členem Evropského parlamentu. Nyní jim na záda dýchá Musk, který podporuje kandidáty AfD, strany, která v lavicích Evropského parlamentu patří ke krajní pravici a která podporuje vystoupení Německa z EU.
Německá média se kolektivně zhroutila, když Musk tweetoval a podpořil AfD, poskytl rozhovor s Alicí Weidelovou, spolupředsedkyní strany, na X a poté ji podpořil v článku pro Die Welt. Šéfredaktor tohoto Německého deníku na protest rezignoval. A článek v jiných novinách hystericky označil Muskův zásah za protiústavní. Že by novináři obhajovali cenzuru, se zdá být šokující, dokud člověk nepochopí roli žurnalistiky v kontinentální Evropské společnosti. Ta se pevně pohybuje uvnitř úzkého centristického politického konsensu, který zahrnuje všechny strany od levého středu po pravý střed. AfD přirozeně nedostává v Německých médiích příliš prostoru.
Ale zatímco tradiční média ji marginalizují, AfD se daří na TikToku, kde má velké množství příznivců. Německá média i politiky z jiných stran tedy irituje, že cenzurní kartel už nefunguje tak dobře jako kdysi. V USA a ve Velké Británii už kdysi mocná stará média ztratila svou moc. Hillary Clintonová vyjádřila frustraci asi nejjasněji, když řekla, že společnosti provozující sociální média musí kontrolovat fakta, jinak „ztratíme úplnou kontrolu.“ Evropa však stále žije v zóně soumraku, kde se tradiční média stále vyhřívají na skomírajícím západu moci a snaží se ignorovat sociální média vystupující na druhém horizontu. Stejně jako ve všech moderních politických bitvách v Evropě jde o ochranu partikulárních zájmů.
Rumunská kauza ukazuje, že omezování svobody projevu je první salvou v rozsáhlejší represivní válce. Tamní prezidentské volby byly zrušeny s odůvodněním, že Ruskem zamořený TikTok dezinformoval voliče. Jsem si jist, že Rusové byli aktivní. Ale je šokující, že volby byly zrušeny kvůli tomu, že někdo lhal na TikToku.
Aby bylo jasno, nic nenasvědčovalo tomu, že by se hlasy falšovaly. Georgescu vyhrál první kolo voleb férově. Ale stejně jako v případě směšného nedorozumění v Bruselu po hlasování o Brexitu, i v případě podpory EU pro anulování výsledku voleb se předpokládalo, že voliči jsou příliš hloupí na to, aby se sami rozhodli. Opakované volby se mají konat 4. května a o dva týdny později se uskuteční druhé kolo mezi nejúspěšnějším kandidátem. Georgescu je podle průzkumů veřejného mínění stále nejpravděpodobnějším kandidátem na vítězství, ale Rumunský politický establishment je stále odhodlán hledat způsoby, jak ho znemožnit, z nichž nejslibnější je naděje, že mohl získat nedeklarované finanční prostředky.
Podobné modely existují i jinde.
Marine Le Penová čelí možnému vyloučení z prezidentských voleb v roce 2027 v důsledku obvinění z nesrovnalostí týkajících se jejích asistentů v Evropském parlamentu. Nedávno Brusel vyděsilo vítězství Strany svobodných v Rakousku, které se v zářijových parlamentních volbách podařilo získat 28,8 % hlasů. Překonala tak hranici, od níž se pro ostatní strany stalo politicky nemožné vytvořit koalici.
Herbert Kickl, předseda FPÖ, se nyní pravděpodobně stane příštím Rakouským kancléřem. V Německu se mezitím skupina 113 poslanců spojila, aby AfD zakázala. Jejich příběh zní, že krajní pravice chce zničit demokracii. Ačkoli strana zatím nemá dostatečně vysoké průzkumy, aby zmařila další centristickou koalici v Berlíně po volbách příští měsíc, Německo může být jen pár procentních bodů od patové situace v Rakouském stylu.
Jistěže rozumným přístupem k vzestupu AfD, FPÖ a dalších pravicových stran není jejich cenzura, ale řešení základního problému, který je učinil tak silnými: přetrvávající ekonomická nejistota, ztráta kupní síly a nefunkční migrační politika. Pokud se to nepodaří, proč nekooptovat strany krajní pravice jako juniorské koaliční partnery, jako to udělali ve Švédsku a Finsku? Kdyby byla Weidelová náhle vržena do funkce ministryně hospodářství, viděli bychom, zda by dokázala obhájit své výsledky ve vládě. Centristické strany v Německu a Francii však nedělají ani jedno, ani druhé. Postavily proti krajní pravici politický firewall. A zdvojnásobují svou starou politiku.
Je to přístup, který se jim nevyhnutelně vymstí. Zakázaná Le Penová by byla pro centristický establishment mnohem nebezpečnější a možná ještě extrémnější, až se nakonec dostane k moci. Stejně tak AfD by se po zákazu jistě zradikalizovala.
Do té doby budou tupé zbraně EU – právní zákazy, politické firewally a cenzura – působit více škody než užitku. V žebříčku demokratických práv má svoboda projevu v Evropě poměrně nízkou prioritu. Stejně jako tvorové ve Farmě zvířat George Orwella se snažím rozpoznat rozdíl mezi pravicovými extremisty a těmi, kteří se s nimi snaží bojovat.
Prosím, lajkujte, sdílejte a přihlaste se k odběru tohoto kanálu, abychom mohli pokračovat ve sdílení zpráv, kterých se mainstream neodvažuje dotknout. Zůstaňte silní. Tento boj vyhrajeme.
The post Proč se Evropa bojí svobody projevu first appeared on Akta X.
