Již před lety byly natočeny filmy, které se zabývaly hrozbou pádu asteroidu na naši planetu. Podobného pádu, který měl údajně zapříčinit vyhynutí dinosaurů.
Tímto tématem se však velmi vážně zabývali také vědci, kteří navrhovali metody k odvrácení takové katastrofy třeba tím, že bude daný asteroid zničen nebo „poslán“ jiným směrem.
Nyní se údajně tímto tématem zabývají víc než jindy a dokonce začínají panikařit. Zatím se tato panika neodráží v médiích, ale lidé, kteří tyto výzkumy sledují, začínají vyjadřovat obavy z toho, že nás skutečně čeká setkání s asteroidem.
Jde o oprávněné obavy nebo zcela zbytečnou paniku? Nakonec je jen na vás, jak si následující informace vyhodnotíte.
Já osobně předpokládám, že zkoumání možností, jak zničit asteroidy, ještě nemusí nutně znamenat, že nám cokoli bezprostředně hrozí.
Je jistě lepší být připraveni, i když aktuálně není známa žádná reálná hrozba…
Zde je jiný názor od Američana Michaela Snydera, který se o tuto problematiku dlouhodobě zajímá a myslí si, že tyto nákladné přípravy naopak naznačují, že se na nás řítí obrovský asteroid…
Úřady nás ujišťují, že jsme naprosto v bezpečí a že k nám nemíří žádné obrovské vesmírné kameny. Pokud je to pravda, proč je scénář vyvinutý pro Planetární obrannou konferenci 2027 „založen na hypotetické hrozbě dopadu“ velmi velkého asteroidu?
A proč vědci v Lawrence Livermore National Laboratory studují, jak zničit obří asteroid, který míří k Zemi, pomocí jaderných zbraní? Pokud nikde na obzoru není žádná hrozba, nemyslíte si, že by se ti vědci měli zabývat něčím jiným?
Kromě všeho ostatního NASA nedávno ukončila tajnou operaci známou jako „OSIRIS-REx,“ při níž kosmická loď navštívila asteroid, odtrhla z něj kus a vrátila ho zpět na Zemi.
Zatímco veřejnosti je řečeno, že jsme v bezpečí na desítky let, do příprav na potenciální hrozbu asteroidu se vkládá obrovské množství času, peněz a energie.
Vědí něco, co my ostatní nevíme?
Jsem přesvědčen, že se za scénou děje mnohem víc, než nám bylo řečeno.
Nikdy neříkají nic, co by veřejnost znepokojilo, ale zároveň pumpují obrovské zdroje do sofistikovaných planetárních obranných opatření, která mají chránit naši planetu před potenciálně nebezpečnými asteroidy…
Byli bychom připraveni, kdyby potenciálně život ohrožující objekt z vesmíru mířil na kolizní kurz se Zemí? A kolik škod by mohl skutečně způsobit přilétající asteroid?
Takové otázky zůstávají v popředí stále sofistikovanějších obranných snah o planetu, které mají chránit naši planetu před potenciálně nebezpečnými asteroidy.
I kdyby astronomové dokázali identifikovat vesmírný objekt, který by mohl představovat hrozbu, zůstává značné množství nejistot: je třeba zvážit velikost, složení, strukturu a potenciální místa dopadu, protože tyto faktory mohou dramaticky ovlivnit, co se stane po vstupu asteroidu do zemské atmosféry.
Pokud neexistují žádné blízké objekty, které by představovaly hrozbu, proč utrácet tolik peněz za tohle?
Určitě máme mnoho dalších velmi naléhavých záležitostí, které teď vyžadují financování.
NASA buď plýtvá našimi penězi, nebo se děje něco jiného.
Zajímavé je, že NASA se účastní konference o planetární obraně v roce 2027. Probíhá cvičení, které simuluje, jak by úřady reagovaly na „objekt velikosti Tungusky,“ který míří k Zemi…
Kromě toho se Centrum NASA pro studium blízkých objektů Země (CNEOS) pravidelně účastní cvičení planetární obrany zaměřených na testování těchto metod hodnocení, přičemž aktuální scénáře jsou ve vývoji pro Planetární obrannou konferenci 2027, které vycházejí z jedné z nejzávažnějších událostí leteckých výbuchů v historii.
„Současné cvičení, které probíhá pro Planetární obrannou konferenci 2027, je založeno na hypotetické hrozbě dopadu objektu přibližně velikosti Tungusky,“ řekl Wheeler pro The Debrief.
Pro ty, kteří s tím nejsou obeznámeni, v roce 1908 tunguzská událost srovnala se zemí přibližně 2 000 čtverečních kilometrů na Sibiři…
Tunguzská událost byla obrovská exploze, ke které došlo asi v 7:14 ráno – plus minus jedna minuta – dne 30. června 1908 ve výšce 5–10 km.
Exploze zasáhla plochu asi 2 000 čtverečních kilometrů a spálila více než 100 čtverečních kilometrů borovicového lesa poblíž řeky Podkamennaja Tunguska ve střední Sibiři v Rusku.
Energie výbuchu se odhaduje na ekvivalent explozivní síly až 15 megatun TNT, tedy tisíckrát silnější než atomová bomba, která byla svržena na Hirošimu v Japonsku 6. srpna 1945.
Proč pořádat takové cvičení, když neexistuje absolutně žádná hrozba, že by se něco takového mohlo odehrát po celá desetiletí?
A proč NASA právě poslala malou kosmickou loď, aby zachytila část asteroidu známého jako Bennu a přivezla ji zpět na Zemi?…
Dne 30. září NASA oficiálně ukončila OSIRIS-REx, historicky první americkou misi, která odebrala nedotčený kus asteroidu a bezpečně jej dopravila zpět na Zemi.
Kosmická loď OSIRIS-REx velikosti dodávky – jejíž název je zkratkou pro Origins, Spectral Interpretation, Resource Identification, Security-Regolith Explorer – navštívila a odebrala vzorky Bennu, starověké vesmírné horniny obsahující nedotčené pozůstatky z úsvitu naší sluneční soustavy před více než 4,5 miliardami let.
Mezi těmito kosmickými relikviemi jsou surové organické stavební bloky, které mohly zasít život na Zemi.
„Věděl jsem, že tento den přijde už dlouho, ale stále je těžké tomu uvěřit,“ uvedl hlavní řešitel OSIRIS-REx Dante Lauretta, který působí na University of Arizona, v příspěvku na LinkedIn.
„Cítím obrovskou hrdost na to, čeho jsme společně dosáhli, a opravdový smutek, že tato cesta skončila.“
To byl rozhodně působivý vědecký úspěch.
Ale také to stálo hodně peněz. Proč neutratit všechny ty peníze produktivněji, když asteroidy pro nás nejsou hrozbou?
A proč studovat, jak zničit asteroidy pomocí jaderných zbraní, když už nebudou žádné asteroidy k ničení po zbytek tohoto století?
Šokující studie, kterou nedávno provedli vědci z Lawrence Livermore National Laboratory, vyvolává mnoho podivu…
Nová studie z Lawrence Livermore National Laboratory (LLNL) využila pokročilé 3D simulace k posouzení, jak účinná by byla jaderná zbraň při ničení nebezpečného vesmírného objektu, jako je velký asteroid na kolizní dráze se Zemí.
Ano, to rozhodně zní hodně jako film Bruce Willise, který jsem kdysi viděl. Ale v tom konkrétním případě se vesmírná skála, která ničí civilizaci, skutečně blížila k nám.
Proč naši vědci provádějí tolik simulací, když nečelíme žádné hrozbě?…
Pro svou novou práci tým provedl simulace, aby zjistil, jak by asteroid mohl být ovlivněn jaderným výbuchem někde poblíž jeho povrchu, s cílem rychle zahřívat a odpařovat materiál uvnitř něj.
Začali více než 1 500 jednorozměrnými simulacemi k otestování přiblížení, než provedli tři plně trojrozměrné simulace modelující účinky jaderného výbuchu na přibližně 160 metrů dlouhém asteroidu, přičemž měnili faktory jako vzdálenost k asteroidu v době detonace a předpoklady o tom, jak snadno by mohlo dojít k poškození výbuchem.
„Tyto simulace nám poskytují mnohem podrobnější obraz o tom, jak může asteroid reagovat na pokus o zmírnění jaderných zbraní,“ uvedl ve svém prohlášení Isaiah Santistevan, který studii vedl.
„Schopnost modelovat poškození, lomy a pohyb materiálu ve třech rozměrech je důležitým krokem ke zlepšení naší schopnosti hodnotit planetární obranné možnosti.“
Je věnováno mnohem více zdrojů „planetární obraně“ než kdy dříve v naší historii. Dělá se to z nějakého důvodu nebo jde jen o velmi špatné rozdělení veřejných prostředků?
Ti z vás, kteří sledují mou práci delší dobu, už vědí, co si myslím.
Věřím, že existují velmi vážné hrozby, o kterých se veřejně nemluví. Vždy je zásadou udržet širokou veřejnost co nejvíc v klidu, když čelíme velmi vážné hrozbě.
To znamená neříkat veřejnosti pravdu.
Samozřejmě by měl každý vědět, že naše konkrétní sousedství ve vesmíru bylo v poslední době neobvykle rušné.
Ptal jsem se na to Googlu a tuto odpověď jsem dostal…
Ano, data od American Meteor Society a USA Today potvrzují neobvyklý a významný nárůst velkých událostí během prvního čtvrtletí roku 2026, zejména do března.
Tento týden jsme svědky vrcholu meteorického roje Orionidů…
Orionidský meteorický roj dosáhl svého vrcholu ve středu 21. října a pokračoval až do brzkého čtvrtečního rána. Roj je tvořen troskami, které po sobě zanechala Halleyova kometa, a které shoří při vstupu do zemské atmosféry.
Za temných, ideálních podmínek mohou Orionidové roje vyprodukovat asi 10 až 20 meteorů za hodinu. Ale jasný dorůstající měsíc skryje některé z těch menších.
Ohnivé koule na obloze, nad kterými lidé teď žasnou, nejsou žádnou hrozbou.
Ale v dálce se tyčí obrovské vesmírné kameny. Jednoho dne nám dojde štěstí a jeden z nich nás zasáhne.
Až ten den přijde, všechno se změní a miliony lidí náhle zemřou.
