Když někdo vědomě na veřejnosti šíří hloupost, jsou jen dvě možnosti, proč to dělá. Je hloupej, nebo je navedenej…. Citátem mnoho let staré myšlenky Vlastimila Tlustého chci uvést problém do širších souvislostí.
Michal David | reprodukovaná fotografie: irozhlas.cz
Když jsem před snad měsícem narazil na nominace na státní vyznamenání chystaná prezidentskou kanceláří, u nás v Čechách, objevil jsem článek který na jednom z kandidátů nenechal nit suchou. U většinou poměrně objektivních Lidovek jsem narazil na citát srovnávající Michala Davida a Jiřinu Švorcovou.
Srovnání je to hodně nespravedlivé. Tak jsem přimhouřil oči a zkusil zavzpomínat…
Vladimír Štancl, jak se jmenoval, než si změnil jméno, patřil do rodiny Kludských a už jako u malého dítěte u něj příbuzní objevili talent multiinstrumentalisty. To se dneska, nevím proč, nikde nepíše. Že se dříve, než jako zpěvák, prosadil jako skladatel už ve svých mladých letech, se taky nedozvíte. Že si dnešní kritici neuvědomují, že než se stal známým, tak si svoji muzikantskou profesi od píky odpracoval, to se obecně nemusí vědět.
Michal David se nikdy nedělil o své soukromí, ani nepíše memoáry. Ale dělat z něj dekoratéra komunismu je nesmyslné. V podstatě jediné, co ho kdy s minulým režimem spojovalo, je hit Poupata, který tehdejší režim použil při spartakiádě 1985. Že ta písnička vznikla za jiným účelem a že Spartakiády ani ti Komunisté nevymysleli, už nikdo ze současných kritiků neví.
Pamatuji se na spoustu krásných hitů jak před, tak po revoluci, i na tu desítku jedněch z nejlepších muzikálů, jaké kdy u nás za poslední tři desetiletí vznikly. Michal David si s politikou nikdy moc nezadal, ale zdá se, že to autorku toho článku vlastně moc nezajímá. Jiná věc je, od koho tu cenu dostane, ale zato, co máme na hradě za prezidenta, Michal David nemůže. A že se dodneška denně hrají jeho hity v celém Rusku? To je snad znakem muzikantského úspěchu, bez ohledu na to, jaká je zrovna politická situace.
Tady mně napadá hříšná myšlenka. Michal David byl před 30 lety v Rusku hvězdou, zatímco současného prezidenta tam tehdy nikdo neznal.
Michal David složil spoustu našich nejlepších Českých hitů a patří do naší hudební historie stejně jako Karel Gott nebo Lucie Bílá. Nechápu, jak se někdo může rohodnout lít na něj kýble hnoje, který není jeho. Kam až zajde lidská nenávist. Byť pravicová.
Každý, kdo mne zná, ví, jak nesnáším komunisty, ale dělat z Michala Davida jednoho z nich, je holý nesmysl.
Něco mi to připomíná. Jedna naše známá herečka a moderátorka si do svého nově zřízeného pořadu, asi před rokem, pozvala jednoho zahraničního, světově známého filmaře, který zamlada začínal v Praze a byl jedním ze zakladatelů Pražské filmové školy. Časem se proslavil ve světě. Člověk by čekal, že rozhovor s ním bude o filmografii. Namísto toho byl celý rozhovor grilován za svoje osobní vztahy s tím či oním politikem na východě, zejména v Rusku. Z původně dobrého záměru se stalo jedno z nejtrapnějších interview, co jsem kdy viděl. Jistě měl někdo za oceánem radost. My tady v Čechách jen pocit trapnosti.
Pominu nyní fakt, že ta mně doposud sympatická mladá dáma ze sebe ve chvíli udělala celoživotní profesionální nulu, jíž se významní hosté do studia už nepohrnou. Ale spojovat umělce s politikou, nebo mu ji vyčítat, když v ní sám není aktivní a radši si piluje svoji práci, je bytostně nespravedlivé.
Srovnávat Michala Davida s komunistickou dekoratérkou Jiřinou Švorcovou je ještě horší. Autor těchhle srovnání může být pouze hlupák, nebo navedený hňup.
Převzato bez vědomí autora z veřejného zdroje v rámci úřední a zpravodajské licence podle § 34 zákona 216/2006 Sb., o právu autorském
