Jednou z nejvýraznějších událostí poslední doby v ukrajinském konfliktu se stal vpád kontingentu ukrajinské armády do Kurské oblasti na jihozápadu Ruska, kde ukrajinská armáda obsadila menší území, obsahující cca 20 vesnic, a k určitému překvapení se zde stále drží. Byť jde o území bez většího strategického či ekonomického významu, a absentuje zde nějaký klíčový infrastrukturní prvek, důležitost této operace je mnohem větší, než se může na první pohled zdát.
Foto: Jednou z nejvýraznějších událostí poslední doby v ukrajinském konfliktu se stal vpád kontingentu ukrajinské armády do Kurské oblasti na jihozápadu Ruska (ilustrační foto) | Shutterstock
Je třeba si uvědomit, že tato operace se zcela liší od předchozích výpadů ukrajinské armády na území Ruska. Předchozí výpady, to byly spíše záškodnické či průzkumné operace realizované menším počtem vojáků, a to navíc příslušníků speciálních jednotek. Oproti tomu v tomto případě šlo o operaci běžných (byť elitních) pozemních jednotek, realizovanou mnohem větším počtem vojáků, kteří navíc mají k dispozici i těžkou bojovou techniku, jako jsou tanky, bojová vozidla pěchoty atd. Je také patrné, že na rozdíl od předešlých akcí je tato operace mnohem promyšlenější a také výrazně lépe technicky zabezpečená.
Výpad ukrajinské armády na území Ruska vyvolal rozsáhlé reakce. Nejvíc je samozřejmě diskutován v samotném Rusku. Pozoruhodná je reakce prezidenta V. Putina, který označil za hrozné a barbarské to, že ukrajinská armáda obsazuje mírumilovné vesnice, a hrozí obsazením elektrárny atd. Přitom ruská armáda již více než dva roky na území Ukrajiny činí totéž, a to právě na příkaz Vladimira Putina.
Zajímavá je též reakce spojenců Ukrajiny, tedy převážně států NATO. Státy NATO byly touto operací překvapeny, některé tím byly poněkud zaraženy. I to nám ukazuje, že ukrajinské vedení armády naplánovalo tuto operaci zcela samostatně.
Stejně tak byly touto operací zaraženi i mnozí vojenští a bezpečnostní analytici. Podle mnohých totiž tento výpad ukrajinské armády na území Ruska nemá žádný smysl. Vždyť Ukrajina tímto útokem prakticky nic nezískala – obsazené území pro ni nemá význam ani vojenský, ani ekonomický, a de facto je bezcenné. Výpad na území Ruska navíc proběhl v době, kdy ruská armáda na jiných úsecích fronty podniká neustále nové a nové výpady,a ukrajinská armáda se jim jen stěží brání. Podle některých jde dokonce jen o jakousi exhibici Ukrajiny, snahu ukázat sílu, případně získat lepší politické pozice před případnými mírovými jednáními. Takováto příkrá hodnocení jsou ale do jisté míry výrazem nepochopení ukrajinského konfliktu, ale i nepochopením asymetrických prvků v konfliktech současnosti.
Asymetrické konflikty současnosti
Asymetrické války a asymetrický způsob boje míváme většinou spojené s konflikty v různých rozvojových zemích Blízkého východu či severní Afriky (Libye, Sýrie atd.); s bojovníky na technicals, džípech vybavenými kulomety a raketomety, bojujícími proti vládním vojskům disponujícími tanky a obrněnými transportéry. Takovéto vnímání asymetrických konfliktů je ale chybné. Asymetrický způsob boje má mnohem hlubší kořeny, sahající až k nejstarším bojovým uměním východních civilizací. Asymetrický boj je tak především způsobem obrany slabšího proti silnějšímu. V rámci asymetrického boje se proto klade důraz na maximální využití svých vlastních silných stránek (s tím, že vlastní slabé stránky nejsou rozvíjeny, či se na ně zcela rezignuje), a naopak na útok proti slabým stránkám protivníka. Asymetrický způsob se spoléhá spíš na velké množství slabých ran, které protivníka do značné míry unaví. S tím souvisí i to, že asymetrický způsob boje počítá s psychologickým faktorem – útočí nejen na fyzickou sílu, ale také na mysl, duši protivníka. V moderní době se pak tento psychologický prvek přetavil i v to, že při asymetrických konfliktech se hodně počítá i s politickými důsledky každého činu.A i asymetrické konflikty současnosti nám ukazují, že tento přístup má svou racionalitu, a obvykle proto slaví úspěchy.
Ukrajinský konflikt = asymetrický konflikt
Jako asymetrický lze poněkud překvapivě označit i současný ukrajinský konflikt. Byl jím především v době počátku ostrého útoku ruské armády na Ukrajinu na počátku roku 2022. Na první pohled tomu tak není. Ukrajinský konflikt je proto obvykle označován za symetrický – stačí si vzpomenout na to, jak mnozí komentátoři byli při ruském vpádu na Ukrajinu šokováni tím, že v Evropě mohl vůbec klasický symetrický konflikt vypuknout. Označovat ukrajinskou válku jako symetrický konflikt je ale mylné. Možná jsme trochu zmateni tím, že v ukrajinském konfliktu jsou nasazovány na obou stranách obrovské masy vojáků, disponující klasickými těžkými zbraněmi – tanky, dělostřelectvem, letadly atd. Není to tedy jako v těch afrických konfliktech, kde bojují převážně bojovníci na technicals. Jenže to je chyba. Asymetrický konflikt není dán ani tak bojovými prostředky, ale především jeho charakterem a rázem bojových operací. Klíčovou roli pak samozřejmě hraje poměr mezi bojujícími stranami, jejich dispozice.
A vzhledem k tomu lze ukrajinský konflikt plně označit jako asymetrický. Pokud se totiž na ukrajinský konflikt a především na obě bojující strany podíváme hlouběji, pak vidíme, že tento konflikt splňuje všechny atributy asymetrického konfliktu.
Důležitý je především poměr mezi oběma stranami, Ruskem a Ukrajinou. Rusko je mnohem větší, má výrazně vyšší počet obyvatel (což znamená vyšší počet potenciálních vojáků). Rusko je (díky rozsáhlému nerostnému bohatství) i ekonomicky silnější. Důležité je, že Rusko je i vojensky silnější – před vypuknutím války disponovalo i vyššími počty vojenské techniky. Celkově bylo Rusko na válku mnohem lépe připraveno.
Oproti tomu Ukrajina je či spíše byla výrazně slabší. A to nejen počtem obyvatel, ale i svou ekonomikou, která postrádá nerostné bohatství Ruska (na druhou stranu má Ukrajina vyspělejší zemědělství). V důsledku toho byla Ukrajina také po vojenské stránce slabší. Ukrajinská armáda měla oproti ruské mnohem méně vojáků, mnohem méně vojenské techniky atd.
Proto v počáteční fázi konfliktu dosáhla ruská armáda na Ukrajině tak velkých úspěchů a dobyla značnou rozlohu ukrajinského území. Vzhledem k oné obrovské přesile ruské armády to bylo jen logické. Postupně se ale začaly poměry obou sil vyrovnávat. Ukrajinská armáda výrazně posílila, a to nejen postupnou mobilizací, ale především dodávkami západní vojenské techniky. Tato dodaná západní technika navíc dala ukrajinské armádě tolik potřebnou technologickou převahu, která jí pomohla vyvážit početní přesilu ruské obrněné techniky. Oproti tomu ruská armáda postupně ztrácela. Ruská armáda především ztratila obrovské množství techniky, a to díky západním protitankovým zbraním. Ruská armáda ztratila i značné množství kvalitních vojenských důstojníků. Naopak ukrajinská armáda výrazně posílila díky tomu, že řada ukrajinských důstojníků a specialistů prošla výcvikem v západních zemích. Ukrajinská armáda v nich získala jedinečné vojenské know-how, které ji nesmírně posílilo – a to v době, kdy ruská armáda o něj přišla.
I vzhledem k tomu jsou dnes obě strany zhruba vyrovnané, kdy každá z bojujících stran má sice své přednosti a své slabé stránky, ale dokáže je nějak kompenzovat. Ani jedna strana nemá patřičnou převahu nad druhou – takovou, která by jí umožnila porážku protivníka. Především to je důvod, proč je fronta v poslední době de facto stabilizovaná. Za takové situace, kdy obě strany jsou zhruba stejně silné, hrozí nebezpečí, že se ukrajinský konflikt potáhne ještě léta. A právě tomu chtěla ukrajinská armáda zabránit – a proto podnikla svůj výpad proti Kurské oblasti.
Útok na Kurskou oblast – chytřejší, než se může zdát
O důvodu, o smyslu útoku na Kurskou oblast nejvíce vypovídá to, jakým způsobem byl veden, a především to, jaké jednotky jej realizovaly. Bojová skupina, která uskutečnila tento útok, byla početně jen poměrně malá. I to ukazuje, že ambice ukrajinské armády jsou jen teritoriálně omezené. Nemůže tedy jít o nějaký „postup na Moskvu“, jak se někdy objevuje. Pro něco takového by musel být tento kontingent mnohem početnější a na jeho sestavení by zřejmě nepostačovaly ani síly celé ukrajinské armády.
Útok realizovaly jednotky pozemního vojska (a nikoliv speciální síly). Šlo ale o elitní, špičkově vycvičené jednotky, složené ze zkušených vojáků. Ti navíc měli k dispozici tu nejlepší techniku, jakou ukrajinská armáda disponuje (tanky Leopard 2A4, BVP Marder, obrněné transportéry Stryker).
Pokud by tato jednotka byla nasazena na běžné bojové linii, pak by toho vzhledem k poměru sil na frontě zřejmě moc nedosáhla. Sice by zde asi lecčemu pomohla, ale přesto by byl dosah nasazení těchto sil omezený. De facto by se tím nic nezměnilo.
Oproti tomu nečekaný, překvapivý útok na Kurskou oblast byl mnohem efektivnější. A to i díky tomu, že něco takového nikdo moc nečekal. Ukrajinské jednotky zde dokázaly prorazit, protože ruská armáda zde disponovala jen omezenými silami. A nejen to, ukrajinská armáda dokázala obsadit i poměrně rozsáhlé území.
Je otázkou, jak se situace bude vyvíjet dál. Je možné, že ukrajinské jednotky se budou snažit postupovat dál do ruského vnitrozemí. Takový scénář je ale méně pravděpodobný. Spíš lze očekávat, že se ukrajinská armáda bude snažit získané území co nejdéle udržet.
Je také pravděpodobné, že ukrajinské jednotky se po nějakém čase stáhnou. Že nebudou moci, ale především že ani nebudou chtít odolávat protiútokům ruské armády, především z obavy z přílišných ztrát. Svou roli samozřejmě hrají i logistické důvody, kdy je pro Ukrajinu obtížné tyto jednotky zásobovat. Ale přestože se ukrajinské jednotky z území Ruska stáhnou, bude mít tato operace obrovský význam – a právě kvůli tomu byla realizována.
To, že ukrajinská armáda dokázala dostat na území Ruska a že se zde dokázala tak dlouho udržet, má totiž na Rusku neobyčejně silnou odezvu. A to jak mezi širší občanskou veřejností, tak i mezi tou odbornou. Mnozí se ptají, jak je možné, že ukrajinská armáda mohla něco takového dokázat. Mnozí se také oprávněně ptají, jak je možné, že ruská armáda ukrajinské jednotky okamžitě nesmetla. I tato operace tak dál posílila pochyby o ruské armádě, o její úrovni akceschopnosti.
Jako klíčový prvek je mezi Rusy vnímáno právě to, že se tento úder dotkl přímo území ruského státu, ruské půdy (což je v ruském prostředí důležitější více než třeba v západní společnosti). Je to totiž něco úplně jiného, než když se dosud válka vedla na území Ukrajiny, tedy cizího státu. Mnozí Rusové si uvědomili, že obdobně mohou být ohroženi i oni sami. Rusko tak ztratilo svůj pocit klidu, svůj pocit beztrestnosti.
To samozřejmě má na Rusko, na ruskou společnost značný dopad. A stejně tak to bude mít důsledky pro bezpečnost země, a tedy i pro ruskou armádu. I když se ukrajinské jednotky stáhnou z Kurské oblasti, ruské politické a vojenské vedení už nikdy nebude mít svůj klid. Tak, jako Ukrajinci udeřili v Kurské oblasti, a dokázali zde dosáhnout značných úspěchů, mohou totiž udeřit i jinde. Podobných hypotetických míst pro takový útok je i vzhledem k obrovské rozloze Ruska mnohem víc. To znamená, že i na zdánlivě druhotná a bezvýznamná místa bude muset ruská armáda muset klást větší důraz. Bude zde muset udržovat vojenské jednotky, které budou tato území monitorovat, bránit. Rusko si jistě vypomůže mobilizací místního obyvatelstva. Jenže právě zdařilost ukrajinského útoku na Kurskou oblast ukázal, že různé místní milice mají jen nízkou bojovou hodnotu, a nepředstavují pro kvalitně vycvičeného a vyzbrojeného protivníka větší překážku.
Ruská armáda proto bude muset používat pro střežení těchto oblastí i své pravidelné jednotky – kvalitně vycvičené vojáky, disponující potřebnou těžkou technikou. A takových má dnes Rusko již málo. Obecně se totiž potýká s nedostatkem vojáků, proto také neustále mobilizuje. Ještě více se pak Rusku nedostává vycvičených vojáků. Jejich výcvik totiž vyžaduje jak čas, tak i prostředky a energii.
Obdobně se ruské armádě začíná nedostávat i vojenské techniky, především obrněné. Ruské zbrojní podniky ji totiž nestíhají produkovat v potřebném množství. I proto je Rusko nuceno ze skladů vytahovat starší techniku. Problémem ale je, že tato technika není patřičně efektivní. Navíc už není dostatek ani té starší techniky, protože sklady se už výrazně vyprázdnily a některou techniku již ani zprovoznit nelze.
Jak vojáků, tak i techniky přitom nyní možná bude ruská armáda potřebovat mnohem více. A to proto, že ruská armáda bude muset bránit rozsáhlejší území – včetně území samotného Ruska. To může vést až k tomu, že Rusko začne z ukrajinské fronty stahovat své pravidelné jednotky. Poměr sil na frontě se pak může vychýlit ve prospěch ukrajinské armády. Ta pak bude moci obnovit svou ofenzivní činnost a případně i znovu získat ztracené území.
A právě toho dosáhli Ukrajinci nasazením omezeného kontingentu armády překvapivým útokem na území samotného Ruska, na místo, kde to nikdo nečekal. Nikoliv masivním útokem, ale útokem jen menšího počtu vojáků, nikoliv tupým čelním útokem, ale nepřímo, kdy zaútočili na protivníkovo slabé místo. Donutili jej tak bránit všechna svá slabá místa, užívat své vojenské síly i tam, kde to dosud nepotřeboval – zcela v duchu asymetrické války. Navíc to mělo obrovský politický a psychologický dopad na celou ruskou společnost. Útok na Kurskou oblast je tak především jedinečným políčkem V. Putinovi a celému putinovskému režimu, který se tolik rád holedbá silou. Nyní se naopak ukázalo, jak slabý může být tento režim.
Ukrajinský útok na Kurskou oblast tak lze hodnotit jako jedinečnou ukázku asymetrického způsobu boje, realizovaného moderní armádou. Už to, že jej ukrajinská armáda dokázala realizovat, lze hodnotit velmi vysoko. Šlo navíc o úspěšnou operaci. Je proto možné, že další obdobné operace ze strany ukrajinské armády budou následovat.
