V rámci Pandemické smlouvy i navrhovaných změn Mezinárodních zdravotních předpisů se mimo jiné hovoří i o klimatu ve vztahu ke zdraví – a údajná (vymyšlená) klimatická nouze by tak měla být řešena právě v rámci těchto dokumentů (jde o projekt One health).
To samozřejmě znamená, že zdravotníci by měli být do této agendy naplno zataženi – a nepochybuji, že mnozí z těch, kteří s velkou vervou doporučovali mRNA experimentální injekce, se rádi přidají i ke klimatickému náboženství.
Lze předpokládat, že i zde bude propaganda patřičně lukrativní. Asi podobně, jako je tomu v případě „vědců,“ kteří pomáhají narativ o „zlém“ CO2 za tučné granty a dotace udržovat při životě.
Minulý měsíc vydala Světová zdravotnická organizace (WHO), oblíbená mezivládní organizace všech globalistů, „nový soubor nástrojů na podporu zdravotníků v boji proti změně klimatu.“
Sada nástrojů je nejnovějším pokusem přivést lékaře do klimatické války. Ale tento nestydatě ideologický a blahosklonný „soubor nástrojů“ nejenže neobsahuje fakta, ale povzbuzuje „zdravotní experty,“ aby využili své autority k obcházení vědy a lhali svým pacientům a politikům.
Klimatická válka je politická.
Od doby, kdy se klimatický alarm poprvé objevil – což bylo nejprve v 70. letech, kdy jsme měli čekat „dobu ledovou,“ v 80. letech to byla ozónová díra a v 90. letech 20. století to již bylo stávající „oteplovačské náboženství“ – bylo problémem klimatických válečníků všeho druhu rychlé zlepšení všech ukazatelů lidského blahobytu na celém světě.
Na jedné straně je údajně v sázce veškerý život na Zemi a kolaps civilizace – to je prý důsledek údajů, které ukazují, že se atmosféra otepluje.
Na druhou stranu lidé v ekonomikách na všech úrovních rozvoje nyní žijí déle, zdravěji, bohatěji a bezpečněji než kterákoli generace předtím.
Věk „globálního varu“, jak řekl generální tajemník OSN António Guterres, je také věkem bezprecedentního společenského rozvoje.
To je paradoxní, pokud přijmete jejich „zelenou“ teorii, že ekonomický rozvoj jde na úkor klimatu. OSN, která zakládá svou autoritu na své schopnosti řešit „globální“ problémy, jako je zhoršování životního prostředí, je odhodlána bránit příběh „globálního vítězství.“
Avšak tím, že se aktivně snaží zpomalit rozvoj zemí s nízkými příjmy, riskuje podkopání své autority v rozvojových zemích.
Prohlášení v úvodu k nové sadě nástrojů WHO svědčí o chabém pokusu narovnat kruh tím, že vykresluje zasahování do rozvoje zemí s nízkými příjmy jako zásah v jejich prospěch:
Náš svět je svědkem znepokojivého trendu, který vede k rostoucím teplotám, extrémním výkyvům počasí, problémům se zabezpečením vody a potravin a zhoršující se kvalitou ovzduší. Frekvence a intenzita těchto událostí přesahuje schopnost přírodních a lidských systémů účinně reagovat.
Pro „soubor nástrojů“ zaměřený na lidi, jako jsou lékaři, kteří mají prokázanou schopnost porozumět vědecké literatuře, poskytuje nástroj překvapivě málo důkazů na podporu těchto tvrzení.
Tvrdí, že „měnící se vzorce počasí a extrémní jevy počasí mohou snížit výnosy plodin, což vede k potravinové nejistotě a podvýživě“ a že „nemoci přenášené komáry jsou častější kvůli měnícím se vzorcům počasí.“
Zdroj obou těchto prohlášení je uveden v poznámce pod čarou, která obsahuje odkaz na IPCC AR6 Synthesis Report 2023, kde je uvedeno první prohlášení:
Výskyt nemocí souvisejících s klimatem a potravinami a vodou se zvýšil (velmi vysoká pravděpodobnost). Výskyt onemocnění přenášených komáry se zvýšil v důsledku rozšíření oblasti rozšíření a/nebo šíření přenašečů onemocnění (vysoká pravděpodobnost).
Pokud se však ponoříte trochu hlouběji do diskuse IPCC o nemocech přenášených komáry, najdete následující obrázek, který ukazuje riziko úmrtnosti různých faktorů souvisejících s klimatem pro šest oblastí světa.
Údaje jasně ukazují, že úmrtnost na malárii, podvýživu, průjmová onemocnění, přírodní katastrofy a extrémní teploty od roku 1990 dramaticky klesla.
Jedinou výjimkou je horečka dengue, která má již mnohem menší význam ve srovnání s ostatními faktory, protože způsobuje pouze asi 1,75 úmrtí na 100 000 obyvatel ročně, zatímco malárie způsobuje více než 50 úmrtí na 100 000 obyvatel ročně .
Jak se tato data srovnávají s tvrzením WHO, že „frekvence a intenzita těchto událostí překračuje schopnost přírodních a lidských systémů účinně reagovat s dalekosáhlými zdravotními důsledky,“ a že „výskyt nemocí souvisejících s klimatem a hladem“ a „výskyt nemocí přenášených komáry“ se zvýšil?
To není pravda. V Africe klesla úmrtí na podvýživu mezi lety 1990 a 2017 o tři čtvrtiny. Úmrtnost na průjmová onemocnění se za stejné období snížila o dvě třetiny. Úmrtí na malárii se snížilo o polovinu.
To znamená, že na celém světě zemře každý den o více než 10 000 dětí méně než v roce 1990.
To je o to markantnější pro každého, kdo sleduje údaje o rozvoji, protože WHO se již dlouho snaží spojit tyto nemoci chudoby se změnou klimatu.
Ve Světové zprávě o zdraví z roku 2002 WHO tvrdila, že 154 000 úmrtí lze připsat změně klimatu, téměř výhradně v rozvojových zemích s vysokou úmrtností (HMDC) – údaj odvozený z odhadu dopadu změny klimatu na každou z těchto nemocí souvisejících s chudobou.
Navzdory radikálnímu pokroku od roku 2000 však WHO neprojevila žádný zájem o revizi svého chápání změny klimatu nebo pochopení toho, co je hnacím motorem těchto zlepšení globálního zdraví. Místo toho se držela příběhu o zdraví a klimatu.
Podobný „paradox“ vzniká, když porovnáme prohlášení WHO o potravinové bezpečnosti s údaji jiných organizací OSN. Neexistuje žádný důkaz, že změna klimatu ovlivňuje zemědělskou produkci ve zranitelných zemích.
WHO nicméně ve svém souboru nástrojů vyzývá „zdravotníky,“ aby sdělili naléhavost klimatické krize občanům a využili své pravomoci k ovlivňování politiky:
Co byste mohli říci zákonodárci: Změna klimatu je tady a já už vidím dopad na zdraví mých pacientů. Zdraví některých lidí je vážněji postiženo, včetně dětí a starších lidí, znevýhodněných komunit, vzdálených komunit a lidí se zdravotním postižením nebo chronickými nemocemi.
Lidé stárnou a žijí zdravěji. Dětská úmrtnost prudce klesla. Mnohem méně lidí žije v chudobě. WHO ale chce, aby lékaři a sestry tvrdili něco jiného. A co je horší, sada nástrojů jim radí, aby o tom nediskutovali:
Nezapojujte se do diskusí, které zpochybňují klimatickou vědu. Není to k diskusi. Pokud se konverzace stočí do této oblasti, nasměrujte ji na své odborné znalosti a souvislosti mezi změnou klimatu a zdravím.
Neexistuje však žádné „spojení mezi změnou klimatu a zdravím.“ A pokud se zdá, že existuje, pak je to, že tyto místní nebo regionální zdravotní trendy jsou v kontrastu s globálními trendy. Musí tedy existovat lepší vysvětlení než „změna klimatu.“
Může se stát, že je místo zasaženo extrémními povětrnostními jevy nebo že neobvyklé povětrnostní podmínky způsobí místnímu obyvatelstvu řadu problémů, jak tomu bylo vždy. Ale „extrémní počasí“ je vzácné a podle vlastní analýzy IPCC není způsobeno změnou klimatu.
Takže když se drobné změny počasí shodují s negativními ekonomickými změnami nebo zdravotními ukazateli, příčina je pravděpodobně méně meteorologická než politická.
Například neschopnost, zejména v byrokracii nedemokratických režimů, je pravidelně příčinou hladu, žízně a nedostatku základních služeb.
A ve svém spěchu najít politicky užitečné korelace mezi ukazateli počasí a prosperity výzkumníci opomíjejí alternativní příčiny, i když vědí, že lidé jsou mnohem citlivější na ekonomické síly než na rozmary přírody.
Důkazy jsou jasné.
Zatímco WHO se snaží přimět lékaře, aby ignorovali vědu a tvrdili, že existuje „spojení mezi změnou klimatu a zdravím,“ ve skutečnosti je zdaleka nejsilnějším prediktorem zdraví bohatství.
V souladu s tím zpráva WHO z roku 2002 nenašla prakticky žádná úmrtí související s klimatem v „rozvojových zemích s nízkou úmrtností“ a „rozvojových zemích.“
Tam, kde jsou malárie, podvýživa a průjmová onemocnění eliminovány rostoucími příjmy, nedochází k úmrtím „souvisejícím s klimatem.“
Z tohoto pohledu se mobilizace zdravotníků WHO jeví jako politická kampaň proti prosperitě. Pouze taková ideologická – a protivědecká – antipatie k bohatství může tak silně zdůrazňovat souvislost mezi zdravím a počasím, protože zatímco lékaři mohou a měli by říci, že příjem a zdraví spolu souvisí, WHO je vyzývá, aby to netvrdili.
Sada nástrojů dokonce předjímá tuto kritiku tím, že nabízí rady, jak čelit argumentu, že „akce týkající se klimatu jsou vnímány jako škodlivé pro ekonomiku.“
Podle WHO jde o „falešné a neužitečné vnímání některých lidí a opakované některými společnostmi a vládami, aby oddálily implementaci klimatických řešení.“
WHO dále lživě tvrdí, že „za každý dolar vynaložený na snížení emisí skleníkových plynů se ušetří asi 2 dolary na nákladech na zdravotní péči.“
Každému lékaři, který by přijal takové neprokázané tvrzení za fakt a okamžitě jej předepsal svým pacientům, by měla být odebrána licence.
Spojené království například vynakládá kolem 10 miliard liber ročně jen na dotování přechodu na zelenou energii, ale neexistují žádné důkazy, že by z toho mělo 20 miliard liber prospěch v rozpočtu Národní zdravotní služby.
Analýza německé energetické transformace odhaduje roční náklady na 45 miliard eur, ale výdaje na zdraví na hlavu rostou z 3 500 eur v roce 2009 na 5 700 eur v roce 2021 – což je nárůst o 62 procent.
Německo navíc zaplatilo vysokou cenu za svou zelenou deindustrializaci a signalizovalo světu, že ani přední průmyslový národ a bohatá země nemůže přežít takovou environmentální politiku.
Vedoucí postavení Evropy v oblasti životního prostředí je pryč a polovina Němců se nyní domnívá, že nižší ceny by měly mít přednost před opatřeními ke snížení emisí.
Němečtí farmáři – a navíc i francouzští, nizozemští a další – vycházejí do ulic hlavního města, aby protestovali proti „zeleným ekonomickým a zdravotním zázrakům,“ které mimo jiné likvidují nejen průmysl, ale také zemědělství.
Tvrzení WHO je prostě šílené.
Důvodem, proč sada nástrojů WHO tak postrádá důkazy a logiku, je to, že jde o čistou a jednoduchou politickou propagandu.
Autory dokumentu nejsou lékaři ani klimatologové, ale spíše psychologové z Center for Climate Change Communication na George Mason University pod vedením Dr. Ed Maibacha.
Tato mezivládní agentura, která neakceptuje žádnou diskuzi o klimatu, si nárokuje autoritu „odborníků,“ ale její pokyny nařizují lékařům, aby se vyhýbali vědě, důkazům a debatám – doslova jim radí, aby se do debat nezapojovali – a místo toho podporovali zelenou ideologii.
Mají nesmyslně tvrdit, že existuje „spojení“ mezi klimatem a zdravím, že zelený „přechod“ zlepší zdraví a že splnění emisních cílů je levné.
Sada nástrojů může poskytnout „odborníkům na zdraví“ ospravedlnění, aby veřejnosti a politikům lhali, ale to není „zmocnění,“ je to prostě podvod.
A nábor psychologů k mobilizaci lékařů a sester jako nástrojů politické agendy je dalším důkazem naléhavé potřeby rozložit WHO v zájmu zdraví a blaha miliard lidí.
