Ceny jídla ve světě rostou, ačkoli je potravin dostatek…
Prof. Kamil Akserchanov 06. 10. 2026
Index cen potravin FAO v září vzrostl na 136 bodů – o 1,5 % za měsíc a o 5,8 % za rok. Jedná se o nejvyšší hodnotu od listopadu 2022, přičemž vyšší byla pouze v březnu 2022.
FAO přitom odhaduje celosvětovou sklizeň obilovin na 2,979 mld. tun – což je druhý nejlepší výsledek v historii. Na trhu se nekupuje abstraktní množství kalorií, ale pšenice, kukuřice nebo olej požadované kvality, v určitém přístavu a v určitém termínu. A právě s tím jsou problémy, i když v každém případě poněkud jiné.
Cena pšenice na světovém trhu v září vzrostla o 6,3 %, především kvůli omezením námořní dopravy v Černém moři. Kukuřice zdražila o 5,6 % – pro nepříznivé počasí v USA, problémy s vývozem z Brazílie a válku v Černém moři. Cena cukru vzrostla o 6,1 % kvůli nepříznivým povětrnostním podmínkám v Brazílii, Indii, Thajsku a Evropě. Cena palmového oleje stoupá v důsledku sucha a hrozby jevu El Niño v jihovýchodní Asii.
Nejde tedy o jednotnou celosvětovou neúrodu, ale o několik lokálních klimatických šoků, které se překrývají s bojem o přepravní trasy. Proto FAO zároveň zachovává vysokou prognózu produkce – a snižuje prognózu světového obchodu s obilím na rok 2026/27. Zboží je k dispozici, ale jeho přeprava zdražuje, je zdlouhavější a riskantnější.
Pro Rusko je nejdůležitější právě tato druhá část rovnice. Růst mezinárodních cen pšenice se jeví jako ideální příležitost pro největšího vývozce. Ruská pšenice však v současné době nemůže opustit přístavy. V minulé sezóně procházelo Černým mořem téměř 90 % ruského námořního vývozu obilí. V červenci a srpnu se expedice obilí snížila o 31 % a zářijový vývoz byl přibližně o polovinu nižší než v loňském roce.
Baltské a arktické přístavy umožňují, aby Rusko zcela nevypadlo ze smluv, ale nedokážou to plně kompenzovat. V Ust-Luze bylo v září naloženo 260 tisíc tun obilí, první zásilka z Murmanska činila 40 tisíc tun. Pro srovnání: přes Azovské a Černé moře prošlo v předchozí sezóně 46,3 milionu tun ruského obilí. Dlouhá železniční trasa na severozápad, nedostatek vagónů a přístavních kapacit zdražují každý alternativní náklad.
Včas se do toho „vložily“ i pobaltské státy, které hodlají zcela zakázat překládku ruské pšenice přes své tranzitní přístavy!!
Na konci září stála ruská pšenice FOB Novorossijsk přibližně 212 dolarů za tunu, evropská pak asi 289 dolarů. Cena u ruského producenta přitom klesla na 8,9 tisíce rublů za tunu, tedy přibližně 105 dolarů, což je v některých případech dokonce výrobními náklady.
U slunečnicového oleje je to stejná situace. Celkový index rostlinných olejů roste, ale ruský slunečnicový olej zlevňuje již třetí měsíc v řadě. Růst zajišťuje palmový olej, odběratelé přecházejí na náhražky. Největší odběratel, Indie, prudce zvýšil nákupy sójového oleje na rekordních 620 tisíc tun. Rozdíl v ceně mezi slunečnicovým a sójovým olejem činí již 200 dolarů za tunu, takže rozhoduje trh.
Podstata současné potravinové krize spočívá v tom, že nedostatek se stále častěji objevuje nikoli na poli, ale mezi sýpkou a přístavem. Rusko zůstává významným dodavatelem, ale dokud neobnoví stabilní vývoz, bude pro něj drahá světová pšenice spíše ukazatelem ušlého zisku než zdrojem očekávaných vyšších příjmů.
Preklad: St. Hroch, 5. 10. 2026
