Mají už němečtí voliči dost „proamerické politiky“? A podpory Ukrajiny? Proto volili AfD? To píše Dag Daniš ve slovenském konzervativním deníku Štandard. Ale zatímco bývalí východní Němci jsou skutečně více než skeptičtí vůči politice USA, zahraniční politika nehrála v regionálních volbách prakticky žádnou roli a zbožné přání je zde otcem myšlenky – proatlantická CDU se umístila na prvním či druhém místě. Tématem číslo jedna byla azylová politika.
Zatímco v roce 2019 bylo 57 % voličů v Sasku přesvědčeno, že Sasko zvládne velký počet uprchlíků, nyní jen 25 % (naopak „ne“ v roce 2019 36 % a nyní 70 %. AfD je připisována největší odbornost v oblasti azylové politiky.
Podobně je tomu v Durynsku. Zde je po azylové politice na druhém místě vzdělávání. (Zajímavé je také, že AfD měla mezi voliči v obou zemích nadprůměrné zastoupení zemědělců – 49 % v Sasku a 40 % v Durynsku.)
Němci a Sasové, respektive Durynci volili AfD kvůli obavám z uprchlíků, požadovali větší deportace uprchlíků do země původu a obávali se kriminality. Válka na Ukrajině zde pro volební rozhodnutí nehrála žádnou roli.
Jenom drobné kontroverze?
Daniš dále píše: „Lídři AfD sice měli několik kontroverzních výroků, za které byli stíháni, ale většinou je vysvětlovali jako nedorozumění. (…) Například Björn Höcke je stíhán za heslo ‚Vše pro naši vlast, vše pro Sasko-Anhaltsko, vše pro Německo‘. Heslo ‚Alles für Deutschland‘ vzniklo v 19. století, ale během Třetí říše ho převzala i nacistická SA, a proto je nyní jedním ze zakázaných symbolů.“
Höcke byl za tato slova nejen stíhán, ale i odsouzen – dostal pokutu 13 000 eur: V roce 2021 použil slogan poprvé a na svou obhajobu tvrdil, že o spojení s SA nevěděl. Vzhledem k tomu, že Höcke je původním povoláním učitel dějepisu, buď lhal, nebo byl mizerný učitel. Že by to snad bylo „vysvětlení podané Danem Dagišem jako nedorozumění“?
Tato provokace nestačila a na shromáždění v prosinci 2023 Höcke opět prohlásil: „Všichni pro…“ a zbytek dořeklo publikum – podle soudu k tomu měl Höcke publikum vyprovokovat gestem. V tomto případě byl odsouzen k 16 900 eurům. Případ byl napaden a není definitivně uzavřen. Můžeme diskutovat o tom, zda je obsah rozsudku sporný – z pohledu slovenského čtenáře se jeví jako poměrně neutrální -, ale tvrzení, že Höcke neznal jeho kontext, je velmi nevěrohodné a rozhodně neplatí v druhém případě, protože první případ byl projednáván již v prosinci 2023.
Höcke proslul také svým projevem v Drážďanech, v němž vyzval k obratu o 180 stupňů v politice připomínání německých dějin a označil památník holocaustu za ostudu. Nejde přitom jen o vlastenectví nebo připomínání velikánů německé kultury, ale o obrat přesně opačným směrem, než je současný výklad německých dějin. Není náhodou, že se ho strana dvakrát pokusila vyloučit ze strany. Pokaždé však neúspěšně.
Další politik AfD, Daniel Halemba, poslanec bavorského zemského sněmu, je obviněn z praní špinavých peněz, používání zakázaných symbolů a podněcování nenávisti. Zakázaným symbolem měl být povel SS s Himmlerovým podpisem vyvěšený na jeho narozeninové oslavě.
Výše uvedené případy se samozřejmě týkají jednotlivců. V Německu však existuje subkultura kombinující extrémní nacionalismus, kult fyzické síly a novopohanství. Řada členů strany a poslanců patří k takzvanému německému Burschenschaftu – pochopitelně ne každý člen Burschenschaftu je radikál, ale jde o prostředí, v němž se vyskytují „křiklouni“, kteří jsou radikální přinejmenším verbálně. Část této subkultury tedy našla domov v AfD, a to je problém uvnitř strany, s nímž se AfD potýká od svého vzniku.
Můžeme si klást otázku, zda německá legislativa zakazující konkrétní symboly nebo podněcování k nenávisti není příliš restriktivní, ale nikdo v AfD to nikdy nezpochybnil.
Opravdu nefandí Rusku?
Přejděme k dalšímu tvrzení Daga Daniše. „Asi nejsilnějším obviněním proti AfD je tvrzení, že představuje bezpečnostní hrozbu. Důvod: údajně šíří kremelskou propagandu. Nebo proruské narativy. (…) Obvinění, že AfD je bezpečnostní hrozbou, je voda na mlýn. Neexistují pro ně žádné důkazy a dokonce ani argumenty. AfD nechce sloužit ruské propagandě ani Rusku.“
Pokud by se obvinění vůči AfD zakládala pouze na tom, že AfD kritizuje sankce vůči Rusku a usiluje o změnu zahraničněpolitického kurzu, bylo by Danišovo tvrzení na místě. Netvrdím, že AfD jako celek je „bezpečnostní hrozbou“, ale v AfD je několik jednotlivců, jejichž vazby na Rusko jsou více než úzké. Začněme Eugenem Schmidtem. Pochází z Ust-Kamenogorsku v Kazachstánu, po rozpadu Sovětského svazu přesídlil do Ruska a získal ruské občanství. Protože jeho předkové byli ruští Němci, získal Schmidt také německé občanství a od roku 2021 je poslancem Spolkového sněmu za AfD. Není jasné, zda má i nadále také ruské občanství. V každém případě se objevil v ruských médiích, jako je Komsomolskaja pravda a Rossija 1. V jednom rozhovoru prohlásil, že „v Německu není demokracie. Vládnoucí elita vnucuje jediný názor a všechny ostatní politické názory jsou potlačovány všemi možnými prostředky: na internetu, v médiích a mimo jiné i fyzickými útoky na odpůrce“.
Dne 25. února 2022 pronesl následující komentář pro televizi Zvezda, kterou provozuje ruské ministerstvo obrany: „Média v Německu jsou samozřejmě zcela pod kontrolou vlády. Alternativní opoziční názory nejsou zastoupeny.“ Schmidt si za to vysloužil kritiku i od členů své vlastní strany. Nevím však, zda to Danišovi stačí k tomu, aby dokázal, že Schmidt slouží ruské propagandě.
Schmidt zaměstnává jako svého asistenta v Bundestagu jistého Vladimira Sergijenka, rodáka ze Lvova s ruským a ukrajinským pasem. Sergiženko je plodným autorem publikujícím mimo jiné v marxistických novinách Junge Welt (nezaměňovat s pravicovým týdeníkem Junge Freiheit) a má vlastní vysílání „Eurozóna“ na ruské rozhlasové stanici Vesti FM. Vydává také knihy o tom, jak za válku na Ukrajině může EU a NATO.
Původně se pohyboval v prostředí Levicové strany, než se přidal k AfD a Schmidtovi. Kvůli bezpečnostním rizikům mu Bundestag odebral průkaz spolupracovníka Bundestagu. V únoru 2024 časopis Spiegel odhalil, že Sergiyenko byl v době svého působení v Bundestagu v úzkém kontaktu s agentem FSB. Od listopadu 2022 měl Sergijenko také německé občanství, ale když žádal o německé občanství, zatajil, že má ruský pas, a tak mu bylo německé občanství odebráno, což potvrdil správní soud. V rozhodnutí soudu se uvádí, že Úřad na ochranu ústavy „ho podezřívá z jednání proti Spolkové republice Německo a z jednání ve prospěch ruských státních orgánů“. Sergijenkovo odvolání proti rozhodnutí bylo zamítnuto.
V kuloárech se projednává několik podobných případů jako Sergijenkův. Bývalý asistent předsedy Tina Chrupalla Marco Grabe, někdejší příslušník speciálního komanda německého Bundeswehru, měl mít firmu, která pro wagnerovce verbovala žoldáky. Když se o něm začalo více mluvit, z Bundestagu zmizel.
Zde je třeba také zmínit, že podobné případy jsou kontroverzní i uvnitř strany a spekulovalo se o tom, že Chrupalova pozice není příliš pevná. Ve svém projevu bezprostředně po ruské invazi na Ukrajinu Chrupalla poděkoval Rusku „za jeho přínos Německu a Evropě“. (Projev lze nalézt na jeho facebookovém profilu z 27.2.24). Chrupalla poděkoval Rusku za to, že umožnilo sjednocení Německa tím, že v roce 1994 stáhlo své vojáky z Německa. Takhle se vyjadřuje německý vlastenec? O rok později, 9. května 2023, se zúčastnil oslav „vítězství nad fašismem“ spolu s Gerhardem Schröderem nebo Egonem Krenzem, bývalým generálním tajemníkem Komunistické strany NDR. Oslava porážky Německa byla pro pravicové politiky vždy tabu a i příznivci radikálního „křídla“ to nesli s velkou nelibostí.
Odchod umírněných
Na závěr ještě krátké zamyšlení nad AfD. Strana se od svého vzniku potýká s předsudky médií. Postupem času však nálepka „extremistická“, kterou jí média automaticky a bez většího opodstatnění dávala, přestala být pro voliče varovným signálem, a strana se tak v očích voličů – zejména mladých – „normalizovala“. Stále je však takříkajíc tabu přiznat se na veřejnosti k „modrým“. AfD má proto problém najít vhodné lidi. V komunálních volbách získala více mandátů, než měla kandidátů. V červnových volbách v Braniborsku jí zůstalo 41 volných mandátů, v Sasku přes 100.
Na druhé straně AfD nominuje kandidáty, jako je komunální politik Philipp-Anders Rau, který je na kandidátce Saska-Anhaltska pro volby do Spolkového sněmu v příštím roce. Ten zfalšoval své maturitní vysvědčení, aby se dostal na univerzitu. Je prý závislý na kokainu a natáčel pornografická videa. Navzdory své pohnuté minulosti porazil současného poslance Kay-Uwe Zieglera a skončil třetí, což by mu mělo stačit k získání mandátu.
AfD od jejího vzniku opustilo mnoho politiků, kteří patřili k umírněnému křídlu strany. Preference strany se zatím výrazněji neotřásly. Vnitřní konflikt – v neposlední řadě kvůli Rusku – je však ve straně stále přítomen.
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme
