Válku na Ukrajině vnímám jako jeden z nejtragičtějších konfliktů, jaké jsem kdy zažil. Je absurdní, že proti sobě stojí dva národy, které léta koexistovaly vedle sebe, mluvily podobným jazykem a jsou navzájem tak silně propojeny.
Nejsem schopen analyzovat důvody, které vedly k dnešní tragédii, a to už proto, že se mi nedostává relevantních – objektivních informací. Vnímám ale, že kromě velké solidarity, která se zvedla s civilisty i uprchlíky, se zvedá i vlna nenávisti proti všemu, co je (asi) ruské.
Byl jsem svědkem toho, jak se potetovaný mladík ptal prodavačky „jestli ještě neprodává ruské zboží“, ta se bála, zaváhala a odpověděla „že určitě ne“. Je jasné, že rozdmýcháváním nenávisti k potřebnému míru či prosperitě jistě nedojdeme. Nelze paušalizovat a napadat kohokoli, kdo je málo „protiruský“ a je iluzorní si myslet, že Evropa může Rusko ignorovat. Bude-li ignorována ruská kultura, historie a současnost, poškodí to pouze nás a naše děti. (Čtenář si jistě vzpomene, jak nás média varovala před kolektivní vinou, především vůči německému obyvatelstvu.)
To, že se někdo na dnešní krizi může snažit získávat politické body, je nehorázné, a využívat ji jako clonu pro to, aby se přestalo informovat i o jiných důležitých událostech je špatné.
Z hodiny na hodinu se přestalo informovat o covidové epidemii, energetické krizi, zdražování a v podstatě o čemkoli, vyjma krize na východě. Současně se vyostřila kampaň proto těm, kteří opravdu uvěřili ve svobodu slova. Situaci se začíná nepříjemně podobat té před rokem 1989, logicky je na řadě pronásledování lidí, kteří nebudou veřejně odsuzovat vše, co se musí. Konec konců už jsou odpojeny informační kanály, tak jako v Rusku, a platí, že „nevyšší forma kacířství je zdravý rozum“. (George Orwell.)
Fialův režim využil nestoudně této situace a kromě jiného přestal i předstírat, že jej zajímá situace v České republice.
Mimochodem, Ukrajincům v naší republice bychom velmi pomohli, kdybychom je přestali vykořisťovat a platili jim normální mzdy.
