…Když do tábora dorazili noví vězni, Bachmayer je přivítal mrazivou informací, že z Mauthausenu ještě nikdo neodešel živý a jediná cesta ven vede komínem. Dokonce jim navrhnul, že mohou rovnou vlézt do drátů, čímž narážel na elektrifikované ploty obklopující koncentrační tábor.
Bachmayer byl pověřen vymáháním dodržování táborových pravidel a prováděním oficiálních trestů vězňů. Dohlížel na popravy a v některých případech je osobně realizoval.
Při jedné příležitosti spolu s několika dalšími důstojníky SS zmasakroval sekerou tři stovky deportovaných, kteří byli převezeni z jiného tábora.
Bachmayer se jednou vydal k mučírně zvané Bunkr. Krátce nato se vrátil a za ním dva statní příslušníci SS táhli tělo vězně v bezvědomí. Jednalo se o uprchlíka, který byl toho odpoledne chycen a za trest za svůj neuvážený pokus o útěk byl zbit. Vězeň se zdál být sotva při vědomí, když ho před Bachmayera důstojníci SS předvedli, a na slova Bachmayera vůbec nereagoval. Ten frustrovaně zaklel a nechal si podat kbelík s vodou, kterou vězni vychrstl do obličeje, čímž ho mírně probral k životu. Bachmayer mu dával příkazy a vězeň chabě přikyvoval, že rozumí.
Vězeň byl poté odvlečen k šibenici, umístěn na stoličku a držen ve vzpřímené poloze dvěma příslušníky SS. Pomalu zvedl ruku a nasadil si smyčku na krk. Bachmayer, který chtěl představení ozvláštnit, nařídil, aby reproduktory na strážnici hrály melancholickou melodii tanga. Vzduch naplnila francouzská píseň s názvem „Vrať se“. Z posledních sil se uprchlík cynicky přitáhl za provaz a odkopl stoličku. Ostatní vězni pak museli několik hodin pochodovat kolem šibenice ve formaci a každý se musel na oběšence podívat.
O Bachmayerově brutalitě koluje nespočet zpráv a bývalí vězni vyprávějí o jeho krutém zacházení, mučení a vraždách, které spáchal vlastní rukou. Jeho specialitou bylo poštvávání dvou krvelačných psů podobných mastifům na vězně, které doslova roztrhali k smrti. V táborovém žargonu se tomu říkalo „zemřít na psí polibek“. Jméno jednoho ze psů bylo „ Lord“.
Bachmayer se také účastnil zabíjení v plynových komorách, například zavraždění 262 Čechů v roce 1942, a podle svědků se podílel na vývoji provizorního plynového vozu.
Bachmayerovo chladnokrevné chování dokresluje jeden obzvlášť děsivý incident. Jednou se při nástupu v bloku 20 zjistilo, že jeden vězeň chybí. Blok 20 byl nechvalně známý tím, že v něm byli umístěni vězni, kteří byli součástí operace „Kulka“, tedy vězni, kteří byli drženi za zvláštních bezpečnostních opatření, aby zemřeli hlady. Jakmile byla tato nepřítomnost zjištěna, museli se všichni ostatní táboroví vězni postavit do řady. Byla zahájena pátrací akce a nakonec byl pohřešovaný vězeň nalezen, jak se skrývá v jednom z obyčejných bloků ve snaze vyhnout se vyhladovění. Když Bachmayer obdržel zprávu, že vězeň byl nalezen, zachvěl se vzrušením a tiše si pro sebe řekl: „Toho umlátím k smrti sám,“ což později také udělal.
Ke konci války se koncentrační tábor Mauthausen stal cílem evakuace z táborů poblíž frontové linie. V několika velkých transportech sem dorazily desítky tisíc vězňů. Přeplněnost, nedostatek jídla a šířící se nemoci vedly v posledních měsících před osvobozením k hromadnému umírání vězňů.
5. května 1945 dorazila do Gusenu a Mauthausenu americká armáda. Po osvobození byli někteří vězni v tak oslabeném stavu, že mnozí z nich zemřeli ještě ve dnech a týdnech následujících po osvobození.
Odhaduje se, že od srpna 1938 do května 1945 prošlo koncentračním táborem Mauthausen a jeho pobočnými tábory 197 000 vězňů. Nejméně 95 000 z nich zde zemřelo a více než 14 000 z nich byli Židé.
Začátkem května 1945 uprchl Georg Bachmayer s vedoucími pracovníky z tábora a našel útočiště na statku poblíž Münzbachu v severním Rakousku, kde na něj čekala jeho žena Tekla, vydávající se za uprchlici, s jejich dvěma dcerami.
Na rozdíl od jiných důstojníků SS, kteří sloužili v Mauthausenu a byli později postaveni před soud, se Bachmayer spravedlnosti zbaběle vyhnul.
V noci 8. května 1945, spáchal sebevraždu poté, co zabil svou ženu a své dvě dcery, bylo mu 31 let. 23. května 1945 bylo Bachmayerovo tělo exhumováno komisí americké armády za účelem identifikace a fotodokumentace. V roce 1948 bylo jeho tělo exhumováno znovu a bylo pohřbeno na východním hřbitově v Münzbachu spolu s jeho zavražděnou rodinou.
Upozornění: Všechny níže uvedené názory a komentáře jsou od členů veřejnosti a neodrážejí názory kanálu World History.
Neakceptujeme propagaci násilí nebo nenávisti vůči jednotlivcům nebo skupinám na základě atributů, jako jsou: rasa, národnost, náboženství, pohlaví, sexuální orientace. World History má právo zkontrolovat komentáře a smazat je, pokud jsou považovány za nevhodné.
► KLIKNĚTE na tlačítko ODEBÍRAT pro další zajímavá videa: https://www.youtube.com/channel/UCMkZyKwX-pLboRxgOeJUNCQ/?sub_confirmation=1
#ww2
#historie
#dejiny
#worldwar2
#holocaust
#holokaust
