Sergej Pereslegin 20240627
V posledních dnech nás potkalo hned několik nepříjemných událostí. Na druhém straně Rusko zaznamenalo několik pozitivních událostí – například Putinovu návštěvu KLDR a Vietnamu. Co to pro RF v blízké době znamená?
Já bych to nenazval úspěchem na dálně-východním směru. Vzpomínáte si, jak jsme posledně mluvili i v souvislosti s tzv. švýcarským summitem o Ukrajině, i s blížícími se parlamentními volbami ve Francii, že probíhá zničení Centra a přísné rozdělení po křídlech. Jinak řečeno, probíhá vojensko-politické rozdělení na bloky, směrem k přísně blokové struktuře. Říkali jsme, že 100 % Evropy bylo přítomno na konferenci ve Švýcarsku a podepsalo závěrečný dokument. Ještě jsme řekli že to je bez Běloruska a Ruska, které nelze započítávat a Azerbajdžánu, který evropskou zemí není. Takže pokud jde o válku, je Evropa vcelku konsolidována.
S Asií je to podstatně složitější a lze říci, že ta je spíš na straně Ruska, než na straně Ukrajiny a Evropy, a Putinova návštěva na Dálný Východ jasně tuto tendenci potvrdila. Zřetelně zafixoval vytváření nových a velmi významných organizovaností. Jde o to, že rusko-severokorejská smlouva je prakticky bezpříkladná – jako jasně vyjádřený dvoustranný vojenský svazek. Zejména vojenský. My sem zařazujeme obvykle politické svazky, zatímco vojenskou stránku neprobíráme vůbec, protože zůstává v tajných částech smlouvy. V tomto případě je ve smlouvě od samého počátku poukázáno na to, že je to vojenský svazek.
Ale ono přece i poslední součinnost s Čínou docela otevřeně zahrnuje vojenskou stránku…
Tam je to složitější. Čína v tuto chvíli, i pokud není ve vztahu s Ruskem silnějším partnerem, tak sama sebe takto chápe a podle toho se chová. Situace s KLDR je podstatně symetričtější. V řadě otázek Korea Rusko velmi potřebuje a může mu mnoho nabídnout. V řadě otázek zase Rusko potřebuje Koreu a může jí mnohé nabídnout. Tady je vztah velmi symetrický a smlouva velmi rovnoprávná – a to je zásadní moment. A všimněte si, že smlouvu ani v Rusku, ani v KLDR nikdo nenazve protičínskou, nicméně je velmi podstatné, že Korea získává podporu Ruska a tím u ní vzniká jistá antiteze vůči Číně. Dosud byla nucena se v jakékoli situaci spoléhat jen na Čínu, její mínění a její rozhodnutí. Proto je to všecko velmi zajímavé. Jistěže je to protizápadní, protievropská aliance. Ale v této alianci je nejen rozpor Ruska a Evropy, ale i mezi Ruskem a Čínou – v souvislosti s tím, že Rusko projektuje vlastní makroregion, zatímco pro Čínu je částí jejího makroregionu.
Znamená to, že Rusko začíná budovat skutečně složitou politiku v tomto regionu?
Rusko začíná budovat skutečně velmi složitou politiku v tomto regionu. A je to politika daleko komplikovanější, než jakou kdy dělalo, protože je současně protizápadní a pročínská i protičínská a prokorejská. Je to skutečně složitá politika, v níž budou země hledat své zájmy, svůj obraz budoucnosti i svou konfiguraci makroregionu. My sice říkáme, že je to Putinova cesta do KLDR a Vietnamu – ale v jisté míře jsou to dvě naprosto odlišné cesty.
S Koreou je – základním zájmem bloková struktura světa, zatímco Vietnam už dávno nepatří do sovětského bloku. Navíc je Vietnam sám jedním z lídrů regionálních bloků – je to ASEAN, kde Vietnam zaujímá jednu ze dvou vedoucích pozic. S Vietnamem nejde o pokus o vytvoření vojenského bloku – je to pokus o vztah k Jihovýchodní Asii a konkrétně k některým jejím zemím, jako ke svého druhu východnímu Beneluxu. Jako k místu prolomení západní blokády Ruska. Proč průlomu? Protože pro Vietnam je daleko výhodnější vztah s Ruskem, než účast v této blokádě. A Vietnamu se podařilo zaujmout takovou pozici, že napřímo pod sankce nespadá. Pro sankce globálního měřítka je dost malý, a sankce malého měřítka pak země, v podstatě socialistická, naprosto lehce a bez problémů překonává.
Lze tedy říci, že pokud jsme v Koreji měli co dělat s jednotlivou zemí, tak Vietnam je bránou do řady zemí, které mezi sebou nějak spolupůsobí?
Tady je otázka, že není zcela jasné do kterých. Máte sice pravdu, ale otázka není „kam směřuje brána Vietnam?“. Vietnam může být bránou do ASEAN, ale ASEAN je velmi nestabilní, drolivá ekonomická konstrukce, která se nyní nalézá na protičínských a proamerických pozicích – to proto, že je Čína daleko blíž než USA. Z tohoto hlediska nemůže být ASEAN pro RF spojencem ani ekonomickým ani kulturním a tím méně vojenským. Tím spíš po naší smlouvě s KLDR, která je pro ASEAN vůbec personou non grata. Proto je Vietnam sice bránou do ASEAN, ale Rusko zajímá cosi vůbec jiného…
Rusko zajímají velmi delikátní styky docela nevelkého počtu zemí Jihovýchodní Asie, které nebudou tvořit oficiální blok, ale které nejspíš budou spolupracovat s Ruskem a bude to pro ně velmi, velmi výhodné. Rusko ale bude dostávat nezbytná zařízení, technologie, které zatím nemůže dělat samo – přinejmenším stejně rychle a kvalitně. To jsou Vietnam, Indonézie, v některých případech i Laos. Ony například Laos nebo Kambodža nic takového neprodukují, ale jsou velkolepými strukturami přístupu a kontaktů, přes které lze pracovat. Proto se v Koreji zabýváme vojenskými otázkami, a ve Vietnamu ekonomickými a technologickými otázkami, což u nich funguje.
Takže otázkami nových světových technologií
Přesně tak. A tady jsou zájmy Vietnamu, protože i při všech nedostatcích ruské elektroniky, svět umělé inteligence zdaleka není jen elektronika nebo dokonce ani fotonika. Je to ohromné množství humanitních, ekonomických výzkumů, v nich Rusko překvapivě nezaujímá vůbec slabou pozici. Vietnam takové věci nemá.
Zajímavé je, že když Vietnam po tomto setkání vydal prohlášení o svém přátelství s USA, reakce našeho zamini byla: „…je třeba soudit podle skutků a nikoli podle slov“. Byla to velmi chytrá reakce, naprosto odpovídající situaci. Myslím si, že Vietnam bude mluvit vždy protikorejsky a proamericky, ale praktickou politiku povede stále víc proruskou a pročínskou – ve vlastních zájmech. A protože velmi dobře cítí, že už nebude žádný SSSR-2, ale že to, co dělá Rusko, slouží věci míru a socializmu. Pro ty, kteří na to pravidelně zapomínají, že Vietnam zůstal socialistickou zemí se státní kontrolou nad základními sektory ekonomiky a hlavně nad směřováním jeho strategického rozvoje.
Byly to skutečně dvě velmi vydařené cesty a v této souvislosti bych chtěl připomenout známou větu prezidenta USA R. Nixona, když se ho ptali, proč chce přátelství s komunistickou Čínou, on odpověděl:
„Protože teď Čína potřebuje nás, ale přijde doba, kdy my budeme potřebovat Čínu. A tehdy by pro nás bylo nejnepříjemnější přátelství Číňanů s Rusy – a my musíme vyvinout maximum úsilí a vložit tam jakékoli peníze, aby k tomu nikdy nedošlo.“
Co mohu říci? Já poslední dobou velmi kritizuji politiku západních zemí – a je za co. Protože to byl vždycky strategický cíl Západu – Rusko a Čína se nesmí nacházet ve stavu spojeneckém. A důležitou součástí této politiky bylo to, že se Rusko zúčastnilo sankcí proti KLDR. Ty nebyly zaměřeny primárně proti KLDR, ale proti rusko-čínským vztahům. Tak jednali chytří lidé třídy Nixona, Kissingera a takových lidí, jací na Západě nejspíš už nejsou.
A tak si Rusko vrací pozice na Dálném Východě, postupně si začíná vracet Vietnam a společně s ním i pozici v Jihovýchodní Asii. Nyní už chápeme, k čemu nám je někdejší americká vojenská základna v hlubokovodním zálivu Cam-Ranh. Proto cesty vidím jako velký úspěch naší zahraniční politiky a velký neúspěch Západu. Bohužel ale na úrovni taktiky věci nevypadají tak dobře, a minulý týden byl, pokud jde o zprávy z fronty a přifrontových regionů, nejméně příznivý od ztráty Chersonu.
Inu, přinejmenším to, co dělá Rusko, se trochu podobá válce Athén, jak Vy říkáte, a dokonce složitější než pouze hospodářská válka. Proto budeme doufat, že úspěchy v tomto směru se ještě projeví.
Mimochodem si všimněte, že vedení jak Vietnamu i KLDR byla pozvána do Moskvy a už souhlasila. Ve vztahu k zmíněné blokádě je to velmi důležité. No, dobrá…Korea sama je vyvrhelem… – ale tady bych připomněl slova mnou nemilovaného Jelcina: „Ale Rusko se nedá zablokovat…“.
Mám na mysli to, že Vietnam, jako jeden z lídrů ASEAN jistě zemí vyvrhelem není.
Preklad: St. Hroch, 29. 6. 2024
Krátka poznámka k účasti Slovenska v osobe ministra Juraja Blanára.u003cbru003eÚčasť Slovenska je dobré rozhodnutie. Slovenskú suverénnu zahraničnú politiku je potrebné systematicky artikulovať na podobných podujatiach. Zvlášť teraz, krátko po atentáte na premiéra, aby bolo zrejmé, že Ficov deklarovaný postoj nie je jeho osobný názor, ale postoj celej vlády, a nestojí ani nepadá na osobe premiéra. Príležitosť na to bude, sám som zvedavý, ako ju minister Blanár zužitkuje.
