Oral.sk - Necenzurované správy Putin na Valdaji varoval, že Evropa odvádí pozornost od vlastních problémů konfliktem s Ruskem! Moskva varuje Brusel před přípravami na válku a ruská rozvědka prý pozorně sleduje zbrojní podniky v EU! A proč Ukrajina bojuje marný boj o 11% zbytku Donbasu, když Kyjev přiznává, že ho napořád neudrží?

Putin na Valdaji varoval, že Evropa odvádí pozornost od vlastních problémů konfliktem s Ruskem! Moskva varuje Brusel před přípravami na válku a ruská rozvědka prý pozorně sleduje zbrojní podniky v EU! A proč Ukrajina bojuje marný boj o 11% zbytku Donbasu, když Kyjev přiznává, že ho napořád neudrží?

Vladimir Putin v diskusi s moderátorem Fjodorem Lukjanovem na Valdajském fóru 2026 spojil evropskou válečnou rétoriku s krizí uvnitř evropských států. Podle jeho výkladu potřebují jejich vlády přesunout pozornost občanů od hospodářských problémů, sociální politiky a životní úrovně k vnější konfrontaci. Rusko v tomto mechanismu plní úlohu nepřítele, kolem něhož lze organizovat veřejnou hrozbu a politickou mobilizaci.

Tři vybrané ukázky z rozhovoru vám ukážou, jak Moskva tuto situaci hodnotí a jaké důsledky z ní vyvozuje. Moderátorem diskuse byl [1] ředitel vědecké práce Valdajského klubu Lukjanov. V první ukázce Putin reagoval na otázku ruských varování evropským zemím. Připomíná výroky o přípravě války s Ruskem v letech 2029–2030, vojenská cvičení v Baltu, pokusy zadržovat ruská plavidla a prohlášení o Kaliningradu.

Při přímém napadení Ruska se podle něj okamžitě otevře otázka použití všech dostupných zbraní. A to včetně jaderných, kterých má Rusko nejvíce ze všech zemí na světě. Početní a hospodářskou převahu protivníka, hlavně tedy EU, představuje jako důvod využít ruské vojenské výhody. Evropa tak podle jeho argumentace nemůže počítat s tím, že větší počet obyvatel EU automaticky znamená bezpečnou převahu ve válce. Moskva si ponechává rozhodnutí, jaké prostředky obrany použije.

!function(r,u,m,b,l,e){r._Rumble=b,r[b]||(r[b]=function(){(r[b]._=r[b]._||[]).push(arguments);if(r[b]._.length==1){l=u.createElement(m),e=u.getElementsByTagName(m)[0],l.async=1,l.src=“https://rumble.com/embedJS/ubrzme“+(arguments[1].video?‘.’+arguments[1].video:“)+“/?url=“+encodeURIComponent(location.href)+“&args=“+encodeURIComponent(JSON.stringify([].slice.apply(arguments))),e.parentNode.insertBefore(l,e)}})}(window, document, „script“, „Rumble“);

Rumble(„play“, {„video“:“v7e4low“,“div“:“rumble_v7e4low“});

Evropská eskalace, Kaliningrad a odvedení pozornosti od domácích problémů

Vladimir Putin: Nikoho nestrašíme. A to, co jste právě zmínil, prohlášení ministerstva zahraničí a dopisy, které ministerstvo rozeslalo některým zemím, není zastrašování, ale odpověď na pokus zastrašit nás.

Vždyť tato prohlášení západních politiků a evropských politiků o nutnosti, možnosti a přípravě války s Ruskem v letech 2029–2030 přece neformulujeme my. Slyšíme je z druhé strany, a to neustále. Neustále. A pak i konkrétní kroky: jedno cvičení v Baltském moři za druhým, a potom pokusy o zadržení našich lodí, plavidel. To je přece všechno eskalace, o které jsem právě mluvil v projevu. To všechno je eskalace.

A pak jsme začali slýchat prohlášení týkající se Kaliningradské oblasti. A všechno je správně napsáno v prohlášení ministerstva zahraničí i v rozeslaných dopisech. Pokud dojde k přímému útoku na Ruskou federaci, v tomto případě se tím myslí Kaliningrad, ano, případně i nějaká další území, samozřejmě se na pořadu jednání nevyhnutelně a okamžitě objeví otázka použití všech zbraní Ruskou federací, které má naše země k dispozici. To je nevyhnutelné. A nezáleží na příjmení vrchního velitele nebo prezidenta Ruska.

Jde o to, že pokud tomu rozumím, generální tajemník NATO mluvil o tom, že v Evropě je tři sta milionů a tak dále. Ano! Právě proto pro nás bude nevyhnutelné nastolit otázku použití všech sil a prostředků, které máme. Proč? Zaprvé chápeme, že proti nám bude stát protivník, který nás početně dvojnásobně převyšuje. Má velký hospodářský potenciál a velký vojenský potenciál. My přece nebudeme mít tolik sil a prostředků, abychom této hrozbě čelili. A budeme muset využít své konkurenční výhody v tomto boji.

A jaké to jsou? Jde o to, že právě v prostředcích na svou obranu máme tyto konkurenční výhody. Ano, Francie a Velká Británie jsou samozřejmě jaderné mocnosti, to velmi dobře chápeme a uvědomujeme si to. Ale takové ničivé prostředky, jaké má dnes Rusko, nemá nikdo jiný. A to je naše konkurenční výhoda.

Jak jinak máme čelit agresorovi? Nikomu nevyhrožujeme. Jen říkáme, že nástrojů na svou obranu nemáme zase tolik. A mimochodem, v tom dopise a prohlášení ministerstva zahraničí se o použití jaderných zbraní nemluví. Mluví se tam, jak jsem to právě formuloval, o použití všech sil a prostředků, které má naše země k dispozici. A jaké to budou, o tom už rozhodneme my.

– Fjodor Lukjanov: Vámi zmíněný generální tajemník NATO na to ale reagoval, řekl bych, velmi klidně. Řekl: „My to nepovažujeme za vážné.“

– Vladimir Putin: Správně. Pokud za vážné nepovažujeme jejich hrozby vůči nám.

– Fjodor Lukjanov: Tak ještě jedno téma, abychom to uzavřeli. Před několika týdny ministerstvo obrany…

– Vladimir Putin: Mimochodem, promiňte, Fjodore, myslím, že víte, s čím souvisí neustálé vyhrocování situace ze strany mnoha evropských zemí? Souvisí s vážným zhoršením hospodářské a vnitropolitické situace v těchto zemích. Podívejte se, co se děje s ekonomikou. Podívejte se, co se děje se sociální politikou, s životní úrovní občanů největších evropských států.

A v těchto podmínkách nutně potřebují přesunout, přesunout tedy pozornost svých občanů z vnitřních problémů na problémy vnější. Právě jsem byl nucen odpovídat na otázky, které jste mi položil. Myslím, že od nás takovou odpověď očekávali.

Právě závěr první odpovědi obsahuje politicky nejvýbušnější sdělení. Putin tvrdí, že vyhrocování vztahů má domácí funkci: Přesměrovat nespokojenost a změnit předmět veřejné pozornosti. Pokud občané místo odpovědí na problémy každodenního života dostávají další válečný scénář, vláda získává možnost přestavět pořadí priorit.

V takovém prostředí lze mimořádné výdaje vysvětlovat mimořádným nebezpečím a kritiku zatlačovat do pozadí. Konfrontace se potom může stát prostředkem politického přežití těch, kteří ji stupňují. To je mechanismus, před kterým Putin varuje, a zároveň otázka, kterou by evropská veřejnost měla klást vlastním představitelům.

Zbrojní podniky v hledáčku ruské rozvědky

Historická paralela vede k meziválečné Evropě, kde hospodářské a společenské otřesy pomáhaly autoritářským hnutím a zbrojení se spojovalo s agresivní mobilizací. Mussolini nastoupil [2] už roku 1922, Hitler roku 1933; ve Španělsku následovala občanská válka v letech 1936–1939 a Francova diktatura. Nacistická propaganda přitom spojovala antisemitismus s obrazem bolševického nepřítele a připravovala společnost na expanzi.

Historické varování spočívá v politickém využívání strachu, nenávisti a militarizace. Jakmile se válka stane odpovědí na problémy společnosti, lidé se postupně mění ze subjektů politiky v její spotřební materiál – materiál pro válku. Druhá ukázka posouvá diskusi od rétoriky k evropskému zbrojnímu průmyslu. Lukjanov připomíná seznam podniků zveřejněný ministerstvem obrany; následná varování zaznívala i z ministerstva zahraničí.

Seznam evropských výrobců dronů zveřejnilo [3] ruské ministerstvo obrany už v dubnu 2026 a Dmitrij Medveděv jej označil za seznam potenciálních cílů. Putin rozlišuje mezi dodávkami zbraní a přímým zapojením do bojových operací, kam řadí družicový průzkum a technickou pomoc při hlubokých úderech. Současně říká, že Rusko nechystá útok na tyto podniky „zítra“.

Rumble(„play“, {„video“:“v7e4ln2″,“div“:“rumble_v7e4ln2″});

Evropské zbrojní podniky a přímé zapojení do války

– Fjodor Lukjanov: Před několika týdny ministerstvo obrany zveřejnilo seznam evropských podniků, které vyrábějí zbraně pro Ukrajinu, a dodávají je odtud, s velmi jasným upozorněním, že jde o potenciální cíle. To bylo poté několikrát potvrzeno na různých úrovních, včetně ministerstva zahraničních věcí.

Předpokládejme, že v určitém okamžiku bude zřejmě třeba varování něčím podložit, a bude nutné zaútočit na některý z těchto velkých podniků. To bude nejspíš vnímáno jako útok ze strany Ruska, s možností a nutností aktivovat článek smlouvy NATO o kolektivní obraně. Jsme na něco takového připraveni? Stiskněte tlačítko.

– Vladimir Putin: Dodávky zbraní jedněmi zeměmi do jiných zemí nejsou ničím novým. Jde o vojensko-technickou spolupráci, a ta v nás nevyvolává znepokojení. Zapojení jiných zemí do přímých bojových operací však samozřejmě znepokojení vyvolává.

Co tím myslím? Velmi dobře si uvědomujeme, že při provádění úderů hluboko na ruském území nemůže vše probíhat tak hladce pro ozbrojené síly Ukrajiny bez družicového průzkumu, bez technické pomoci západních specialistů. Právě to představuje hrozbu pro všechny. Znamená to zapojení těchto zemí do války s Ruskem a vytváří to další hrozby do budoucna.

Na dodávkách zbraní do oblastí konfliktů není nic dobrého. Všechny země světa se tomu vždy snaží vyhýbat. Dodávat zbraně do oblastí konfliktů se považuje za nevhodné, a my například odnikud zbraně nedostáváme. Spoléháme pouze na svůj obranný průmysl, na své hospodářské možnosti.

Ukrajina, to vím a všichni to dobře vědí, nemůže existovat samostatně. Dokonce ztrácí prvky státnosti. Podle mého názoru je to zjevné. Je řízena zvenčí.

A když někdo chce proti nám bojovat cizíma rukama, v tomto případě rukama ukrajinského režimu, který posílá své lidi, vlastně si myslím, že je ani za své nepovažuje, pod palbu, fakticky na vyhlazení. Když někdo začne proti nám bojovat cizíma rukama, je to samozřejmě hrozba.

Neříkám, že se zítra chystáme podnikat údery na území a na podniky zemí, které dodávají zbraně na Ukrajinu. Je to však hrozba, kterou si musíme jasně uvědomovat, vyhodnocovat ji a mít ji na paměti. A samozřejmě ozbrojené síly Ruska a vojenská rozvědka musejí vědět, odkud tyto hrozby přicházejí. Pozorně to sledujeme.

Putinovo „pozorně to sledujeme“ je v tomto kontextu varováním. Evropská výroba pro ukrajinskou válku vstupuje do ruského vojenského hodnocení hrozeb a zůstává předmětem zpravodajského zájmu. Zároveň jeho odpověď ponechává otevřenou hranici mezi podporou spojence a přímou účastí na útocích. Právě kolem této hranice vzniká riziko střetu s NATO. Evropské vlády proto odpovídají i za důsledky rozhodnutí, která jejich území a průmysl přibližují k válce. Obyvatelům nestačí oznámit zakázky a rozpočty; potřebují znát také bezpečnostní cenu a politický cíl této spolupráce.

Proč bojovat další dva roky o území, které má být ztraceno?

Třetí ukázka klade otázku ceny pokračujícího boje. Putin uvádí, že pod ukrajinskou kontrolou zbývá přibližně 11% území Doněcké lidové republiky, a připisuje ukrajinskému vedení odhad jeho udržení na rok a půl, evropským představitelům na dva roky.

Sám očekává rychlejší ztrátu vzhledem k postupu ruských vojsk. Z těchto tvrzení vyvozuje otázku, zda má smysl se území držet. Jeho argument míří na rozpor mezi předpokládaným výsledkem a lidskou cenou odkladu. Kdo slibuje pouze další dobu odporu, musí vysvětlit, co má tato doba přinést. To ale Kyjev svým občanům nikdy neřekne, kromě výkřiků o peremoze, čemuž už normální Ukrajinci dávno nevěří.

Rumble(„play“, {„video“:“v7e4lny“,“div“:“rumble_v7e4lny“});

Zbývající území Donbasu a cena pokračování války

Vladimir Putin: Teď řeknu jednu citlivou věc. Možná jsem to nikdy veřejně neřekl. Slýcháme: „Vyhráváte válku, už jste udělali tohle, tohle a tohle.“ Tak už to možná stačí? Jenže nejde ani o ten kus země. V Doněcké lidové republice zůstalo pod kontrolou Ukrajiny přibližně jedenáct procent území.

A to, co řeknu dál, je důležité. Na vysoké úrovni ukrajinského vedení se říká, že zbývajících jedenáct procent území DLR udrží ještě zhruba rok a půl. V Evropě říkají, že je Ukrajina udrží dva roky.

My se domníváme, že k jejich ztrátě dojde mnohem dříve, vzhledem k tempu postupu našich vojsk, o kterém jsem právě mluvil. Chci upozornit, že toto tempo se zvyšuje. Otázka zní: Pokud ke ztrátě těchto území nevyhnutelně dojde, má smysl se jich držet?

Pokud přijmeme předpoklad, který Putin předkládá, vyvstává otázka: Kolik lidí má zemřít kvůli oddálení výsledku považovaného za nevyhnutelný? Každý další měsíc znamená další mrtvé Ukrajince, ale logicky tím pádem i Rusy, zraněné a zničené rodiny na obou stranách. Politika Kyjeva, která neumí pojmenovat dosažitelný výsledek, ale požaduje pokračování ukrajinských obětí, je prostě podpisovou značkou nejen Kyjeva, ale hlavně Londýna.

Už v březnu 2022 zmařil britský premiér ukončení války podle dohod na základě parafovaných bodů z Istanbulu, aby Ukrajinci neměli mír, ale aby bojovali a umírali. Samotné prodlužování války nemůže být ospravedlněním beznadějného boje. Bez plánu na vítězství, jak má další boj změnit konečný výsledek, tak před očima ukrajinské veřejnosti zůstane jen pokračující masakr Ukrajinců na Donbasu. A odpovědnost nesou všichni představitelé junty v Kyjevě, kteří na pokyn Londýna rozhodují o pokračování války, kterou Kyjev už prohrál.

A jenom se hraje o to, jak moc a kolik prohrál. A hraje se o to, kolik prohrou Ukrajiny prohraje znacifikovaná a doběla rusofobizovaná Evropa. Jestli Ukrajina ztratí jen nějaké své území, anebo celou svoji podstatnou část mužské populace. Protože platí, že jakkoliv válka na Ukrajině skončí, bude mužský genom na Ukrajině na několik generací neutralizován. A to nejen v důsledku obětí války, ale i v důsledku exodu mladých Ukrajinců z rozvrácené poválečné Ukrajiny do světa a hlavně do EU. Stejný osud potkal Arménii po rozpadu SSSR, kdy do ciziny po roce 1991 odešla více než polovina arménské populace. A model Arménie čeká i Ukrajinu. A to je prostě drsná realita.

-VK-

Šéfredaktor AE News