Kemerovo.tsargrad.tv 01. října 2023
Článek bývalého krizového manažera Kremlu Vladislava Surkova “Zrození Severu” byl právem označen za “protičínský manifest”.
Jeho cílem je zabránit rozchodu Ruska se Západem a zkazit vyhlídky na spolupráci s Východem. Surkov se snaží stát mluvčím prozápadní části “ruské” elity a vybral si k tomu vhodný okamžik – únavu Západu z ukrajinské války, Putinovu návštěvu Číny plánovanou na říjen a aktuální začátek volební kampaně v Rusku.
Nic takového jako bývalý čekista neexistuje. Jeho bývalý pobočník Vladislav Surkov, který si při veřejných projevech ruského prezidenta Vladimira Putina dovolí energicky a demonstrativně zívat a který má dlouhodobě na starosti Ukrajinu, bude jistě i po své rezignaci v roce 2020 vlivnou postavou a součástí nomenklatury. Protože “ostuda” se dá napravit, Surkov, kterého deník The Washington Post označil za “přední politický mozek Kremlu”, se veřejnosti pravidelně připomíná přelomovými články.
O tom nejnovějším, nazvaném “Zrození Severu”, veřejnost diskutuje v těchto dnech. Je to však jaksi unylé. Ale materiál si zaslouží, aby byl uveden na pravou míru a odhalil své skryté významy.
Přibližně polovinu textu tvoří úvod v podobě historie a psychologie, které jsou často využívány k tomu, aby posluchačům podaly to, co je třeba. A čím delší je úvod, tím je obvykle děsivější.
Paralelní realita
Surkov začal z dálky – s… výpravou do Indie portugalského mořeplavce a kolonizátora Vasco da Gamy, který se tam v roce 1498 vydal za kořením, hlásáním katolicismu a za novými zeměmi. Bývalý kremelský “rozhodčí” potřeboval připomenout tuto historickou epizodu, aby demonstroval marnost lidského plánování.
Vasco da Gama se dostal do daleké Indie a vytvořil portugalskou koloniální říši v jižní Asii. Ale další úkol svého krále – navázat kontakt s vládcem jisté křesťanské mocnosti, vzkvétající “kdesi za Nilem”, o níž Evropa dostávala spoustu zpráv a která se nazývala královstvím presbytera Jana (v Rusku – pop Ivana), budoucí indický místokrál nesplnil.
Protože toto království “nikde neexistovalo a nikdy neexistovalo“. A tato “jasná geopolitická halucinace” nejenže mátla Portugalce, kteří doufali, že v osobě presbytera Jana najdou spojence v boji proti muslimům, ale také “po čtyři sta let ve větší či menší míře ovlivňovala chování” dalších vážných států.
Široká veřejnost tuto historickou “osvětu” pravděpodobně “spolkla” a dokonce vzdala hold Surkovově historické bystrosti a předvídavosti. Jako autor disertační práce o portugalské náboženské a politické expanzi v jižní Asii spěchám zklamat: křesťanský stát za Nilem, v jehož čele stál panovník, pomazaný Bohem, nejenže existoval, ale existuje dodnes – nyní ve formě republiky – pod názvem Etiopie. Portugalci s ním tehdy navázali kontakt, uzavřeli s ním spojenectví.
Učinil tak tentýž muž, který pro Vasco da Gamu prozkoumal námořní cestu do Indie (Peru) da Covillan. A čtvrtý syn Vasca da Gamy, Kristovan da Gama, bojoval s Etiopany proti invazi muslimů a hrdinně zemřel při obraně své země. Toto spojenectví jistě sehrálo svou roli v boji Portugalců proti jejich nepřátelům v regionu, i když oceánští rytíři možná chtěli víc a museli pomáhat víc, než dostávali.
Tři Surkovovy teze
Od nevhodného historického příkladu přešel Surkov k věci.
1. Nejprve k ukrajinskému konfliktu, přičemž vyzval jak Západ, který už je z něj unavený (který nicméně vůbec nechce prohrát), tak “ruskou” elitu (ukázali jsme Západu, že si o nás nemohou jen tak otřít nohy – a to stačí!), aby se “pokusili podívat za přeludy”.
Kritizuješ – navrhni. A Surkov nabídl svou vizi budoucnosti, očekávaje ovšem, že zejména v Rusku se to mnoha lidem – v elitě a nejen v ní – bude líbit:
Bude existovat Velký Sever – Rusko, Spojené státy a Evropa, které budou tvořit společný společensko-kulturní prostor. Trojjediné severní geopolitické uskupení. Předtucha Severu se již projevila v intenzivnějším používání termínu “globální Jih”. A žádný Jih přece bez Severu neexistuje.
2. Proč, a to je druhá věc: – obětujme “globální Jih” a s ním spojené země, kde si váží Ruska, kde v nás doufají a očekávají pomoc (vždy je lepší brát než dávat, že?), a “Velký Sever” nás postupně vezme do své náruče.
3. Zde Surkov dokonce vzpomněl, a to je třetí: – na “sbližování”, kterým Západ obelhával sovětské vedení a dokonce i ruské dějiny:
Nyní je těžké uvěřit, že protichůdné systémy nakonec dosáhnou vysoké úrovně konvergence. Ale stejně těžké bylo věřit ve sjednocené Rusko, když Michail Tverský bojoval s Moskevským knížectvím… Jsme svědky rychlé reakce syntézy civilizací. Jejím výsledkem bude, až se vše falešné vysype do sedimentu, rozpuštění Západu i Východu ve Velkém severu. Všichni účastníci tohoto procesu prožívají a budou prožívat tragické proměny, dokud se nezačnou vzájemně hodit pro společný historický projekt. To již trvá staletí a bude to trvat ještě mnoho desetiletí.
Nuže, přátelé, vezmeme si příklad z Michala z Tveru a jeho zaniklého knížectví?
Shrňme si průběžné výsledky:
Zkrátka, „ne brzy“ neznamená „nikdy”, není třeba Západ odstrkovat, trhat s ním vztahy (i když právě on je trhá s námi!), Američané a Evropané jednou dozrají ke “správnému světu” s Ruskem, i když ne „při naší směně”. A v důsledku toho nás na Velkém severu sjednotí “sjednocující idea kolektivního vedení”.
Surkov se dopouští nehorázné demagogie a předstírá, že jakési amorfní “vítězství” Ruska na Ukrajině “změní jak nás, tak i takzvaný Západ” a stane se předpokladem “integrace Velkého Severu, kde naše země bude vystupovat jako spoluvůdce globálního triumvirátu”.
Politický technolog také poukazuje na společné civilizační a náboženské základy, “společné kořeny” Ruska, Evropy a Spojených států. Ty prý “předurčí” společnou budoucnost:
Tři největší severní civilizace, ruská, evropská a americká, čerpají inspiraci pro svůj politický vývoj z obrazu Pax Romana. Slovo starce Filoteje*) stále vede Rusko. Evropská unie prohlásila Karla Velikého, “císaře Římanů”, za svého praotce. Nejznámější washingtonský kopec je pojmenován po legendárním Kapitolu. Zdrojový kód těchto tří metakultur je zakotven v Iliadě a evangeliu. Jejich příbuznost je zřejmá.
Surkov se ve svém “Sběrném salátu” zmiňuje také o Homérovi a svatém Markovi, za nimiž dělá tečku.
Opravdu mu to budeme věřit?
Obecně nás chtějí přesvědčit, že Surkov, chytrý, praktický a dobře informovaný člověk, zabloudil do diletantské filozofie a záležitostí minulosti, v nichž se plně neorientuje, aby nám vykreslil obraz jakési vzdálené budoucnosti, jejíž nejasné obrysy se začínají rýsovat v neklidné současnosti? Tomu nevěřím! Vzdálená budoucnost ho příliš nezajímá.
Jaké významy a signály jsou tedy vlastně „zemi a světu“ vysílány, kdo jsou adresáti tohoto poselství, proč se objevilo právě teď a co z něj chce Surkov vyždímat?
I. Za prvé, bývalý Putinův pobočník se obrací k těm elitám na Západě, které začaly mít Kyjeva plné zuby, které si uvědomily nevyhnutelnost jeho porážky, které už pochopily, že Rusko na Ukrajině porazit nelze, a proto je třeba nějak jednat. Tedy uznat, že Moskva by měla mít v ukrajinské otázce slovo a může počítat s určitými územími. Ti nejchytřejší lidé ze Západu – stejně jako jistě Surkov – si uvědomují, že takové “vítězství” by ve skutečnosti bylo naší strategickou porážkou, protože Ukrajina by si pak zachovala potenciál ohrožovat Rusko v budoucnu a “nemravný mír” by zdiskreditoval vedení naší země v očích našeho lidu.
II. Za druhé, pod “globálním Jihem”, proti němuž se z nějakého důvodu (podle něj) musíme postavit, byli samozřejmě míněni nejen, a ani ne tak chudí spojenci Ruska kdesi v Africe, ale především Čína. Silné strategické spojenectví Moskvy a Pekingu je pro Washington, stejně jako pro evropské metropole, tou nejhorší noční můrou.
Západ, včetně pravicových kruhů na obou stranách Atlantiku, by rád udělal z Ruska torpédo proti Číně, podobně jako USA “nabily” Ukrajince proti Rusku, a jistě by mu nevadilo, kdyby v tomto úsilí spolupracoval s Moskvou a klidně něco na Ukrajině obětoval.
Stejné síly, které považují Čínu za hlavního nepřítele Západu, chtějí ukrajinský konflikt co nejdříve ukončit, aby se mohly soustředit na Peking. Bez silného ruského týlu je konfrontace Číny se Západem odsouzena k neúspěchu.
III. Za třetí, Surkov pro sebe zjevně získává hodnotu nejen v očích myslící části Západu. Posílá
zároveň signál těm příslušníkům ruské elity, kteří se na něj orientují a pro něž je,
navzdory degeneraci, stále ještě “duchovní vlastí”, a kteří tam mají kapitál a rodiny.
Profláknutý politický technolog signalizuje, že je připraven být jejich mluvčím v nejkritičtějším okamžiku, kdy boj o Ukrajinu vstupuje do fáze, kdy se rozhodující rozchod se Západem stává nevyhnutelným. Není vše ztraceno, říkají: tlačte na úřady a společně se Západem vybudujeme civilizaci “Velkého severu”, nedopustíme žádný obrat na jih a východ.
Stal se z mazaného pragmatika idealista?
Idealismus tohoto programu je zřejmý. Myšlenka sjednocení Ruska, Evropy a Spojených států je nesmysl, je vycucán z palce. Jsme příliš rozdílní a máme odlišné zájmy. Západ nás nikdy neuzná jako sobě rovné. Bude se snažit nepřipustit smysluplné vítězství Ruska v ukrajinské válce, aby ztratilo tvář. Nejsme a nemůžeme být důvěryhodní: lidé ze Západu nás nepovažují za gentlemany, vůči nimž musí být dané slovo dodrženo.
Navzdory společným civilizačním kořenům byli a zůstávají Rusové pro Západ kacíři, divochy, nihilisty, “komunisty”, obecně špatnými a zcela nesympatickými lidmi, a Rusko – je příliš velké na to, aby se jim dobře spalo. Tak tomu bylo za ruských carů, císařů, generálních tajemníků a prezidentů. Na tom se nic nemění. Koketovali s námi jen tehdy, když chtěli, aby Rusové prolévali více krve ve prospěch – a namísto – Západu.
Jsem si jistý, že Surkov si to sám dobře uvědomuje. Rozhodně není idealista a chce dosáhnout tří hlavních věcí.
1. Zaprvé chce uzavřít mír se Západem kvůli “prkotinám” na Ukrajině na základě toho, že Západ uzná aspoň elementární zájmy Ruska.
2. Za druhé vyslat Západu signál: jednejte konečně, v Moskvě je někdo, kdo vám může podat pomocnou ruku.
3. Za třetí je tu snaha zmařit obrat Ruska na Východ, který vyvolává tiché zděšení u značné části “naší” elity (a nejen u ní) – a který se, opakuji, stává nevyhnutelným v podmínkách pokračování a prohlubování konfrontace mezi Moskvou a Západem v souvislosti s Ukrajinou.
Proč právě teď?
To vše také určilo dobu vzniku Surkovova článku. Ve volebním roce 2024, pokud válka na Ukrajině neskončí, nevyhnutelně dojde k závažnému střídání elit, jejichž prozápadní část bude značně oslabena, zatímco pozice vlasteneckých, zemních sil budou posíleny. Vzhledem k tomu, že volební kampaň – a do března zbývá už jen kousek, již potichu začala, Surkov se jí prostě nemohl vyhnout, protože hlavní, zásadní otázkou bude buď rozchod, nebo usmíření se Západem. Cokoli mezi tím příští rok neprojde. Je jasné, v jakém týmu hodlá politický technolog hrát.
Zdá se, že Surkovovým nejbližším cílem je zmást Peking, který v říjnu navštíví Putin, obracející Rusko na východ. Surkov jim vzkazuje: – „podívejte se, co si tady dovolujeme, budeme pro vás nespolehlivým partnerem, obraťte a co nejdříve se usmiřte s USA“… Takové poselství v článku určitě je. Je zjevně načasován na říjnovou návštěvu a může být vnímán jako “protičínský manifest”.
No, a co z toho plyne?
Přeháníme snad? Vidíme něco, co tam není? Těžko. Vždyť téměř současně se Surkovovými odhaleními se v Moskvě začalo povídat (a zjevně ze stejných důvodů: volby a Čína) o tom, že:… „ruská ekonomika čelí novým problémům kvůli obratu na Východ, že východní trhy jsou ještě tvrdší než západní a že Rusku byla vyhlášena vážná ekonomická válka, Číňané nechtějí dávat technologie (?!) a účtují si dvojnásobnou cenu”. Taková prohlášení zazněla z úst vysoce postavených lidí na nedávném Moskevském ekonomickém fóru … !!
Náhoda? Ne, nejspíš koordinovaný útok. Kdo je předem varován, ten je předem připraven. Rusko čeká boj. Putin se už rozhodl správně. Zbývá jen odfiltrovat jeho okolí. Teprve poté – po zaražení sabotáží – dojde k rozhodujícímu vítězství na Ukrajině. Čína se od silného Ruska neodvrátí. Pro spolupráci Číny s USA neexistují předpoklady.
*) Stařec Filotej Kizarevič – Stařešina Pskovského Spaso-Eleazarovského kláštera (obec Elizarovo, Pskovská oblast), o němž je velmi málo informací. Je znám jako údajný autor koncepce “Moskva – třetí Řím”
Preklad: St. Hroch, 14. 10. 2023
