Nedávné regionální volby v německém Sasku-Anhaltsku a jasné „ne“ Islandu unijnímu diktátu nejsou jen náhodnými politickými událostmi. Jde o sérii tvrdých ran zasazených přímo na solar bruselského establishmentu. Polský publicista a analytik Rafał Ziemkiewicz na svém youtube profilu rozebírá, proč se unijní elity začínají utápět v panice a co tento vývoj znamená pro budoucnost střední Evropy.
Konec „sanitárního kordonu“ a dvojité plenky elit
Dlouhá léta sázely unijní elity na osvědčenou strategii: sanitární kordon, démonizaci oponentů a strašení „fašismem“. Tato hra však v Sasku-Anhaltsku narazila na realitu. Jak trefně poznamenal analytik Marcin Palade, bruselské elity si nyní musí nasadit „dvojité plenkové kalhotky“. Důvodem je nevídaná volební účast (80 %), která ukázala, že ani masivní mobilizace „proti extremismu“ už nefunguje.
Establishment žil v iluzi, že vysoká účast vždy zachrání „demokracii“ (čti: jejich koryta). Realita? AfD získala 44 % hlasů a opřela se o samostatnou většinu. Reakce liberálně-progresivních médií, jako je list Süddeutsche Zeitung, jsou více než výmluvné – otevřeně tam píší, že o strategických otázkách by neměli rozhodovat lidé v referendech, ale „odborníci“.
Proč úspěch AfD vyvolává v Bruselu a Berlíně paniku:
- Selhání mobilizačního mýtu: Vysoká účast už nepomáhá „správným“ stranám, ale naopak posiluje ty, které měly zůstat v izolaci.
- Rozklad kordonu: Strategie vyčleňování AfD z politického života se hroutí; voliči už neslyší na nálepku „fašismu“.
- Strach z lidu: Elity se děsí skutečné demokracie. Považují lid za „nedozrálý“ (jak kdysi prohlásil profesor Geremek) a chtějí vládu „osvícených“.
Geopolitický šok z Islandu a Ledová hedvábná stezka
Zatímco Německo řeší své vnitřní démony, Island uštědřil Unii další políček. Plných 54 % Islanďanů odmítlo i pouhou myšlenku na obnovení rozhovorů o vstupu do EU. Island přitom není jen malý ostrov, ale strategický bod, jehož význam v globální šachovnici prudce roste.
Ziemkiewicz upozorňuje na zásadní posun: vzniká tzv. „Arktická“ nebo „Ledová hedvábná stezka“. Tato čínská námořní trasa obchází tradiční uzly a končí v polské Gdyni, nikoliv v německých přístavech.
„Světová situace se mění a strategické obchodní trasy se začínají vyhýbat německé kontrole. To, že Ledová hedvábná stezka vede do Gdyně, je geostrategický průlom, který podkopává německou hegemonii v regionu.“
Syndrom „otravné tchyně“ a energetická sebevražda
Německo trpí tím, co Ziemkiewicz nazývá „syndromem otravné tchyně“. Jako tchyně Evropy mají Němci neustálou potřebu všechny poučovat, komandovat a diktovat, kde má stát skříň a co se má vařit – ačkoliv sami právě páchají hospodářskou sebevraždu.
Za tímto úpadkem stojí především strana Zelených, kterou Ziemkiewicz bez obalu označuje za produkt ruské (původně sovětské) agentury vlivu. Byli to právě Zelení, po léta zpracovávaní KGB a FSB, kdo v Němcích vyvolal iracionální strach z jádra a dotlačil zemi k fatální závislosti na ruském plynu. Výsledkem je rozvrácená energetika a likvidace vlastního průmyslu. K tomu připočtěte euro: Ziemkiewicz uvádí, že v zemích, které tuto měnu přijaly, vzrostly ceny po jejím zavedení drasticky – v jednom konkrétním případě dokonce o 65 %.
Tusk a Polsko ve stavu rozkladu před dělením státu
Kritika Rafała Ziemkiewicze nešetří ani vládu Donalda Tuska. Ten podle něj neprosazuje polské zájmy, ale funguje jako správce německé „provincie“. Ziemkiewicz mluví o stavu „rozkladu jako před dělením Polska“, kde právo neexistuje a platí pouze vůle vůdce (Führerprinzip).
Symbolem této kolaborace a neschopnosti je skandál kolem strategického plynového terminálu. Ministerstvo zemědělství pod vedením ministra Klimczaka nevyužilo předkupní právo a dovolilo, aby tento klíčový objekt infrastruktury ovládla „bělorusko-ruská“ firma. Zatímco Tuskova propaganda straší vlivem AfD, pod rukama mu mizí strategický majetek státu ve prospěch východních zájmů.
Jaká jsou rizika unijní centralizace řízené z Berlína?
Ziemkiewicz vyjmenovává tři: Zrušení práva veta, čímž se z Polska stane nesuverénní provincie. Vynucené přijetí eura, které přinese drastické zchudnutí obyvatelstva. Zničení ekonomiky skrze ideologickou klimatickou agendu.
Historické paralely: Od Piłsudského k „užitečným idiotům“
Ziemkiewicz nabízí provokativní historický exkurz. Přirovnává současnou situaci k roku 1920, kdy Józef Piłsudski odmítl pomoci „bílému“ Rusku generála Děnikina. Piłsudski tehdy správně pochopil, že slabé, bolševiky rozvrácené Rusko je pro Polsko menším rizikem než silné, imperiální Rusko bílé.
Podobně nahlíží na rok 1933 a nástup Hitlera. Z tehdejšího pohledu Hitler ukončil celní válku s Polskem a zpočátku nebyl tak otevřeně antipolský jako elity výmarské republiky. Historie nás však varuje před postavami typu Kerenského nebo von Papena – těmi „užitečnými idioty“, kteří otevřeli cestu radikálům v naději, že je zkrotí.
Ziemkiewiczův závěr ohledně AfD je cynicky analytický: Ačkoliv je AfD otevřeně bismarckovská, proruská a k Polsku nepřátelská, její úspěch je pro Polsko paradoxně výhodnou diverzí. Oslabuje totiž Berlín v jeho snaze o vytvoření centralizovaného socialistického superstátu. Každý rok chaosu v Německu je pro Polsko „oddechovým časem“.
Šance pro suverénní Polsko
Hlavní poselství je jasné: Oslabené Německo dává Polsku jedinečnou příležitost zbavit se „loutkových elit“ a začít hrát vlastní hru. Polsko už není jen v sevření mezi Berlínem a Moskvou. Dnes strategicky leží mezi USA a Čínou. Využití tohoto prostoru k nápravě a k budování silného suverénního státu je pro Polsko existenční otázkou.
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010. Děkujeme!
