Ray McGovern / Dnes, 15:24
Den poté, co Izrael minulý týden souhlasil s příměřím v Libanonu, se znovu rozhořela dlouho nečinná válka v Sýrii, kde se džihádistické síly zmocnily města Aleppo a prakticky bez překážek postupovaly ve snaze svrhnout syrskou vládu, až nakonec narazily na odpor syrské armády podporované Ruskem. Pro neokony ve Spojených státech je to poslední šance, jak svrhnout syrského prezidenta Bašára Asada, než se za 49 dní ujme prezidentského úřadu Donald Trump, který se pokusil stáhnout americké jednotky ze Sýrie.
Na seznamu neoconů, jak učinit svět bezpečnějším pro Izrael, zaujímal Írán původně čestné místo. „Opravdoví muži míří do Teheránu!“ chvástali se svalovci. Premiér Ariel Šaron se však nechal přesvědčit, aby přistoupil na méně ambiciózní plán – „udělat Irák“ a odstranit nejprve „zlého diktátora“ v Bagdádu.
Když útočníci/okupanti v Iráku zabředli, zdálo se rozumnější „udělat Sýrii“ jako další. S pomocí „spřátelených služeb“ neokonzervativci koncem srpna 2013 zorganizovali chemický útok pod falešnou vlajkou u Damašku a obvinili z něj prezidenta Bašára Asada, o němž americký prezident Barack Obama předtím řekl, že „musí jít“.
Obama takový chemický útok označil za červenou linii, ale mirabile dictu se rozhodl ctít americkou ústavu a nejprve se zeptat Kongresu. Ještě horší pro neocony bylo, že v prvních zářijových dnech vytáhl Obamův kaštan z ohně ruský prezident Vladimir Putin, který přesvědčil Sýrii, aby své chemické zbraně zničila pod dohledem OSN.
Obama později přiznal, že prakticky všichni jeho poradci chtěli, aby vydal rozkaz k útoku raketami Tomahawk na Sýrii.
Morzutost v CNN
Měl jsem to štěstí, že jsem 9. září 2013, kdy byla oznámena Ruskem zprostředkovaná dohoda o zničení chemických zbraní v Sýrii, mohl zblízka pozorovat rozzlobenou reakci některých předních amerických příznivců Izraele.
Po rozhovoru ve Washingtonu pro CNN International jsem otevřel dveře studia a málem jsem srazil malého chlapíka jménem Paul Wolfowitz, bývalého náměstka ministra obrany prezidenta George W. Bushe, který v letech 2002-2003 pomáhal vytvářet podvodné argumenty pro invazi do Iráku.
A vedle něj stál bývalý senátor Joe Lieberman, neokonzervativec z Connecticutu, který byl hlavním zastáncem války v Iráku a prakticky všech dalších potenciálních válek na Blízkém východě.
Anderson Cooper se předtím v televizi obrátil o radu na Ariho Fleischera, bývalého Bushova mluvčího, a Davida Gergena, dlouholetého PR guru Bílého domu.
Fleischer a Gergen byli střídavě vyloženě rozzuření z ruské iniciativy dát šanci míru a rozčarovaní z toho, že vyhlídka na vojenské angažmá USA v Sýrii zmizela, když jsme byli tak blízko.
Atmosféra v televizi i ve velkém sále byla pohřební. Náhodou jsem se ocitl na smuteční hostině s pochmurně oblečenými lidmi (tentokrát žádné křiklavé pastelové kravaty) truchlícími za nedávno draze zesnulou válku.
Ve svém vlastním rozhovoru Lieberman vyjádřil naději – proti naději, že Obama přesto nasadí vojáky do války bez souhlasu Kongresu. Říkal jsem si, páni, tady je chlapík, který byl 24 let senátorem a téměř naším viceprezidentem, a nepamatuje si, že zakladatelé dali v článku 1, oddílu 8 Ústavy Kongresu jedinou pravomoc vyhlašovat válku.
Večer 9. září byl špatný pro další válku a pro mudrlanty, kteří rádi žertují o tom, že „dávají válce šanci“.
Menendez: „Málem jsem se pozvracel
O tři dny později čekalo neocony další ponížení, když deník The New York Times zveřejnil článek Putina, který psal o rostoucí důvěře mezi Ruskem a USA a mezi Obamou a jím samotným a zároveň varoval před představou, že některé země jsou „výjimečné“.
Senátor Bob Menendez (D-NJ), tehdejší předseda senátního výboru pro zahraniční vztahy a izraelský oblíbenec, mluvil za mnoho washingtonských zasvěcenců, když řekl: „Byl jsem na večeři a skoro se mi chtělo zvracet.“
Menendez právě sestavil a v poměru 10:7 prosadil ve svém výboru rezoluci, která opravňovala prezidenta k úderu na Sýrii dostatečnou silou, aby byla Asadova armáda oslabena. Nyní byla rezoluce na Obamovu žádost odložena.
Cui Bono?
To, že různé skupiny, které se snaží svrhnout Asada, měly dostatečnou motivaci k tomu, aby se USA hlouběji zapojily do podpory tohoto úsilí, bylo jasné. Bylo také zcela jasné, že vláda izraelského premiéra Benjamina Netanjahua měla stejně silnou motivaci k tomu, aby se Washington hlouběji zapojil do další války v oblasti – tehdy i nyní.
Reportérka NYT Judi Rudorenová, píšící z Jeruzaléma, měla 6. září 2013 hlavní článek, který se izraelskou motivací zabýval nezvykle otevřeně. Její článek „Izrael podporuje omezený úder proti Sýrii“ uvádí, že Izraelci v tichosti tvrdili, že nejlepším výsledkem v té době dva a půl roku trvající občanské války v Sýrii, alespoň v tuto chvíli, je žádný výsledek.
Rudoren napsala:
„Pro Jeruzalém se status quo, jakkoli hrozný může být z humanitárního hlediska, zdá být lepší než vítězství Asadovy vlády a jeho íránských podporovatelů nebo posílení povstaleckých skupin, v nichž stále více převládají sunnitští džihádisté.
„Je to situace jako v play-off, kdy potřebujete, aby oba týmy prohrály, ale nechcete, aby alespoň jeden z nich vyhrál, spokojíme se s remízou,“ řekl Alon Pinkas, bývalý izraelský generální konzul v New Yorku. ‚Nechte je oba vykrvácet, vykrvácet k smrti: to je strategické uvažování. Dokud to bude trvat, žádná skutečná hrozba ze Sýrie nehrozí.“‚
USA vyzbrojují „umírněné povstalce“
Namísto Tomahawků Obama schválil (nebo mrkl na) tajnou akci ke svržení Asada. To se příliš nepovedlo. Investice ve výši 500 milionů dolarů na výcvik a vyzbrojení „umírněných rebelů“ přinesla pouze „čtyři nebo pět pokračujících v boji“, jak 17. září 2015 vysvětlil tehdejší velitel CENTCOM generál Lloyd Austin v Kongresu.
Koncem září 2015 v OSN Putin Obamovi sdělil, že Rusko vysílá do Sýrie své síly; oba se dohodli, že americký ministr zahraničí John Kerry a ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov se vydají vypracovat příměří v Sýrii; usilovně pracovali 11 měsíců.
Nakonec bylo dosaženo dohody o příměří, kterou osobně schválili Obama a Putin. Následující výčet událostí počínaje podzimem 2015 je poučný pro úvahy o tom, jak by mohl obnovený konflikt dopadnout (pravděpodobně bez americko-ruských jednání), pokud by pokračující útok džihádistů na syrské síly trval déle než několik týdnů.
Předznamenává chronologie roku 2015 rok 2025?
28. září 2015: V OSN Putin Obamovi sděluje, že Rusko zahájí letecké údery v Sýrii; vyzývá Obamu, aby se připojil k ruské letecké kampani proti ISIS; Obama odmítá, ale říká Kerrymu, aby se sešel s Lavrovem a „dekonfliktoval“ lety USA a Ruska nad Sýrií a poté usilovně pracoval na zmírnění nepřátelství a politickém urovnání v Sýrii – což povede k maratonu jednání.
30. září 2015: Rusko zahajuje letecké údery jak proti ISIS, tak na podporu syrských sil proti povstalcům v Sýrii.
Od 1. října 2015 do 9. září 2016: Kerry a Lavrov usilovně pracují na zavedení příměří a jakéhosi politického urovnání. Nakonec je 9. září 2016 podepsáno omezené příměří – s výslovným požehnáním Obamy i Putina.
12. září 2016: Omezené příměří vstupuje v platnost; jeho ustanovení zahrnují oddělení „umírněných“ povstalců od těch, no, „umírněných“. Kerry již dříve tvrdil, že „dopracoval“ způsoby, jak oddělení dosáhnout, ale k tomu nedošlo; ustanovení rovněž zahrnovala bezpečný přístup pro pomoc Aleppu.
17. září 2016: Bombardování pevných pozic syrské armády americkým letectvem, při němž zahynulo 64 až 84 vojáků syrské armády a dalších asi 100 bylo zraněno – dostatečný důkaz k tomu, aby se Rusové přesvědčili, že odpadlý Pentagon hodlá zmařit příměří a smysluplnou spolupráci s Ruskem A POVAŽUJE SE ZA MOŽNÉ TO UDĚLAT A POTOM JENOM ŘÍCT OOPS, NIKDO NEBUDE HNÁN K ODPOVĚDNOSTI!
26. září 2016: Ruský ministr zahraničí Lavrov prohlásil:
„Můj dobrý přítel John Kerry … je pod tvrdou kritikou americké vojenské mašinérie. Navzdory tomu, že ho jako vždy [ujistil], že ho vrchní velitel USA, prezident Barack Obama, podporuje v jeho kontaktech s Ruskem (potvrdil to i při setkání s prezidentem Vladimirem Putinem), armáda zřejmě vrchního velitele ve skutečnosti neposlouchá.“
Lavrov překročil rámec pouhé rétoriky. Konkrétně kritizoval předsedu sboru náčelníků štábů Josepha Dunforda za to, že v Kongresu řekl, že je proti sdílení zpravodajských informací s Ruskem, „poté, co dohody uzavřené na přímý rozkaz ruského prezidenta Vladimira Putina a amerického prezidenta Baracka Obamy stanovily, že budou sdílet zpravodajské informace. … S takovými partnery je obtížné spolupracovat. …“
29. září 2016: KERRYHO HUBRIS-TINGOVÉ ZOUFALSTVÍ: Náměstkyně ministra zahraničí pro evropské a euroasijské záležitosti Victoria Nulandová, velvyslankyně USA při OSN Samantha Powerová, poradkyně pro národní bezpečnost Susan Riceová, izraelský premiér Netanjahu a další zřejmě Kerrymu řekli, že na Blízkém východě bude snadné „ věci urovnat“.
Takto tedy Kerry zahájil své vystoupení na otevřeném fóru uspořádaném časopisem The Atlantic a Aspen Institute 29. září 2016. (Byl jsem u toho a nemohl jsem tomu uvěřit; napadlo mě, že někteří z těch vycpaných košil skutečně věří své vlastní rétorice o „nepostradatelnosti“). Kerry řekl:
„Sýrie je tak komplikovaná jako snad nic, co jsem kdy ve svém veřejném životě dělal, v tom smyslu, že tam probíhá asi šest válek najednou: Kurdové proti Kurdům, Kurdové proti Turecku, Saúdská Arábie, Írán, sunnité, šíité, všichni proti ISIS, lidé proti Asadovi, Al-Nusra… je to promíchaná sektářská a občanská válka a strategická a proxy, takže je velmi obtížné být schopen sladit síly.“
Nakonec syrské, ruské a hizballáhovské síly džihádisty porazily a osvobodily Aleppo a další části země navzdory odporu USA a nyní jsou znovu vyzývány, aby učinily totéž.
Ray McGovern
Ray McGovern je bývalý důstojník Ústřední zpravodajské služby (CIA), který se stal politickým aktivistou. McGovern byl v letech 1963-1990 analytikem CIA a v 80. letech 20. století vedl Národní zpravodajské odhady a připravoval Denní zprávu prezidenta. Při odchodu do důchodu obdržel medaili Intelligence Commendation Medal, kterou v roce 2006 vrátil na protest proti zapojení CIA do mučení. Po odchodu do důchodu se McGovern věnuje mimo jiné komentování zpravodajských a zahraničněpolitických otázek pro Consortium News, RT a Sputnik News. V roce 2003 spoluzaložil organizaci Veteran Intelligence Professionals for Sanity (VIPS).
Překlad Deepl
