Málokdo si to dnes uvědomuje, ale Spojené státy byly založeny jako republika, ne demokracie. Otcové zakladatelé vnímali čistou demokracii jako nestabilní a krátkodechou formu vlády, která nevyhnutelně končí „sebevraždou“, tyranií nebo chaosem. Má někdo odvahu to dnes připomínat?
„Pamatujte, že demokracie nikdy netrvá dlouho. Brzy se vyčerpá a sama sebe zničí. Dosud neexistovala žádná demokracie, která by nespáchala sebevraždu,“ napsal John Adams (1735–1826), jeden z otců zakladatelů USA, v soukromém dopise z prosince 1814. „Je marné tvrdit, že demokracie je méně marnivá, méně pyšná, méně sobecká, méně ambiciózní nebo méně chamtivá než aristokracie nebo monarchie. Ve skutečnosti to není pravda a nikde v historii se to neobjevuje.“
Jedním z nejvíce frustrujících aspektů moderní doby je její šílené a nebezpečné prosazování a uctívání demokracie. Samotné slovo se stalo něčím posvátným nebo je používáno tak všudypřítomně, že neznamená téměř nic, ačkoli se také stalo božským pojmem, který pro každého znamená všechno. Ani, nic to neznamená a zároveň to znamená všechno.
To je v hlubokém kontrastu s rozsáhlou západní tradicí. V podstatě od Platóna až po založení Spojených států byla demokracie spojována s konformitou, násilím, převraty, nestabilitou a uspokojováním nejnižších společných jmenovatelů společnosti. Během zakládání Spojených států nebyl Adams zdaleka jediný, kdo zpochybňoval demokracii. Hned na začátku ústavního konventu v roce 1787, úvodní prohlášení delegátů výslovně svědčí o obavách z demokracie a jejím rostoucím vlivu v třinácti postrevolučních státech.
Zástupce Gerry tehdy prohlásil: „Zlo, které zažíváme, pramení z nadměrné demokracie. Lidé nechtějí ctnost; jsou však obětí předstíraných vlastenců.“ Později téhož dne s tím souhlasil zástupce Randolph. „Poznamenal, že obecným cílem bylo poskytnout lék na zlo, pod kterým USA trpěly; že při hledání původu tohoto zla každý člověk našel jeho zdroj v turbulencích a pošetilostech demokracie.“
Není překvapením, že ústavní konvent vytvořil republiku, s jen malým demokratickým prvkem. Tímto prvkem bylo, že každý americký občan mohl volit jednoho zástupce do Sněmovny reprezentantů. Neexistovaly žádné všeobecné volby do Senátu, Nejvyššího soudu ani na prezidentský úřad. Samozřejmě je třeba poznamenat, že funkce federální vlády byly tenkrát extrémně omezené, šlo o minimální vládu, která se téměř nedotýkala životů běžných Američanů.
V návaznosti na tradice starověkých republik, zejména římské republiky, a v jejich duchu nová vláda začlenila do vládního systému prvky monarchie (výkonná moc), aristokracie (Senát a Nejvyšší soud) a demokracie (Sněmovna reprezentantů). To je však třeba uvést do kontextu.
Od starověku až po současnost republika – nejpřirozenější, nejlepší, ale také nejkřehčí forma vlády, jakou lidstvo zná – odrážela lidskou osobu. Monarchie odrážela hlavu a intelekt, aristokracie odrážela uvažování duše a srdce a demokracie odrážela žaludek a reprodukční oblasti, zvířecí vášně. Jistě, stejně jako lidské tělo potřebovalo všechny tři, tak je tomu i u republiky. Ale jen šílenec nebo zvrhlík by ve svém životě dal volný průchod svým zvířecím pudům. Jejich smyslem je zajišťovat jídlo a sex, ale měly by sloužit, nikoli vládnout. Totéž platí pro republiky. Musí nutně zahrnovat demokracii, ale nikdy by se jí neměly nechat ovládat. To by byla samotná definice šílenství.
Opakuji, byli jsme založeni jako republika, nikoli jako demokracie. Tvrdit něco jiného je nejen historicky nepřesné, ale i filozoficky nerozumné. Pojmy „republika“ a „demokracie“ nejsou zaměnitelné. Demokracie se v nejlepším případě vejde do rámce republiky, ale republika se nikdy nevejde do rámce demokracie.
John Adams, který se nikdy nebál kontroverzí, pokračoval ve svých útocích na demokracii i v roce, kdy vznikla Ústava. V roce 1787 poznamenal v návaznosti na Platóna, že každá demokracie končí tyranií. „Tam, kde má lid slovo a kde neexistuje rovnováha, budou panovat neustálé výkyvy, revoluce a hrůzy, dokud stálá armáda v čele s generálem nevynutí mír, nebo dokud se všem neukáže nutnost rovnováhy a dokud ji všichni nepřijmou,“ prohlásil Adams a prorocky tak předvídal Napoleona. Demokracie nebyly v žádném případě imunní vůči zneužívání moci. „Můj názor je a vždy byl,“ stěžoval si Adams, „že absolutní moc opojuje stejně despoty, monarchy, aristokraty, demokraty i jakobíny.“
Upřímně řečeno, je těžké dokázat, že zakladatelé se ve své kritice a obavách z demokracie mýlili. Postupně však pronikla demokracie téměř do všech aspektů života v Americe.
Je však tragické, že prostá většina (50,1 % obyvatelstva) může být stejně tyranská jako despota či oligarchie. Většina se totiž cítí tak mocná, že svou vůli přirovnává k Boží a zasahuje do všech aspektů života. Ve skutečnosti existuje jen málo forem vlády, které by zasahovaly do občanské společnosti tak výrazně jako demokracie, neboť ta všechny aspekty společnosti hrubě politizuje.
Musíme však v této aroganci jít ještě o krok dál. Demokracie nejenže zasahují do všech aspektů života a politizují je, ale vždy a všude – od Athén po Ameriku – slouží jako hnací síla imperialismu. Demokracie jsou všude a vždy neuvěřitelně arogantní, doma i v zahraničí. Jestliže vůle většiny má vládnout doma, proč ji nevynutit po celém světě?
Je tedy velmi tragické, když my Američané zaměňujeme naši republiku za demokracii. V ideálním případě republika chrání své občany – usiluje o společné dobro, na rozdíl od brutální hry s nulovým součtem v demokracii, které jde jen o „větší dobro“ – a často je uzavřená. Přesto bych si kdykoli vybral klidnou, ctnostnou republiku před hlučnou arogancí demokracie.
Vždy je dobré mít na paměti varovná a objasňující slova Thomase Jeffersona z jeho brilantního prvního inauguračního projevu: „Všichni si také budou pamatovat tento posvátný princip, že ačkoli ve všech případech musí zvítězit vůle většiny, musí být tato vůle, má-li být oprávněná, rozumná; že menšina má stejná práva, která musí chránit rovný zákon, a jejich porušení by znamenalo útlak.“
Příliš mnoho demokratů zapomnělo na Jeffersonovo krásné ponaučení. Pokud chceme stabilní společnost a fungující republiku, musíme na ně pamatovat.
Publikováno v Imaginative Conservative
° ° °
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme
