9. 4. 2012
K básni Güntera Grasse, která tak rozbouřila a převážně pobouřila „demokratický tisk“ po celém světě, se už vyjádřil kdekdo. Taky Věra Tydlitátová, svým typickým způsobem. A já hlupák zareagoval. Madam mi odpověděla. A pak zareagovala typickým způsobem – mé další námitky proti jejím jalovým řečem zablokovala. A teď jsem v pytli. Zaveden ve všech databázích ADL, s cejchem lháře a obhájce esesáků, bez možnosti vyjádřit se pod předmětným článkem. Tak to zkusím tady, třeba si to někdo ze čtenářů jejího vypečeného blogu přečte:
- Na kauze Güntera Grasse se opět jasně prokázalo, že jediným korektním způsobem, jak kritizovat sionisty, je chválit je.
- Na kritiku se totiž ozve drtivá odpověď – antisemitismus, holokaust, ohrožení jediné opravdové demokracie na Středním východě šílenými mulláhy vyvíjejícími atomovou bombu ke zničení Izraele a celého západního světa.
- Co na tom, že nebylo vyvráceno jediné Grassovo tvrzení?
- Co na tom, že příkladnými antisemity jsou sionisté, kteří bytostně nenávidí semitské Araby?
- Co na tom, že holokaust proběhl před takřka 70 lety a slouží už dnes především k obhajování okupace, segregace a útlaku podobného tomu, který používali Němci za 2. světové války proti Židům?
- Co na tom, že Ahmadínežád nikdy neřekl nic o vymazání Izraele z mapy, ale v inkriminovaném projevu citoval Chomejního, který hovořil o vymazání sionistického režimu z knihy dějin?
- Co na tom, že Izrael, na rozdíl od Íránu, nepodepsal Smlouvu o nešíření jaderných zbraní?
- Co na tom, že Izrael, na rozdíl od Íránu, má více než 200 jaderných zbrani?
- Co na tom, že část z nich míří i na evropská velkoměsta?
- Co na tom, že neexistují žádné důkazy o vojenském jaderném programu Íránu?
- Co na tom, že jediný, kdo odmítá bezjadernou zónu na Středním východě, je Izrael?
- Co na tom, že válka proti Íránu by znamenala smrtelné nebezpečí pro všechny izraelské občany? Co na tom, že by mohla přerůst ve 3. světovou válku a vyhladit celé lidstvo?
Mluvit se však o tom nesmí, jen samo přemýšlení o jaderné mocnosti jménem Izrael je tabu vynucované takovými nenápadnými prostředky, jako jsou denunciace, zveřejňování dokumentů z dávné minulosti (např. záznamů Güntera Grasse z doby jeho poválečného uvěznění jako vojenského zajatce), cenzura nepohodlných názorů, blacklisty, falešná udání, propouštění ze zaměstnání, likvidace v podnikání, vykonstruované soudní procesy…
Lidičky, přestaňme mít strach a vzepřeme se tomu, vždyť to jsou všechno většině z nás starších důvěrně známé totalitní metody.
