V minulosti se klasické akustické kytary musely potýkat s tím, že nebyly v hlasitých jazzových a tanečních orchestrech slyšet. Pak se ale na scéně objevil hudebně nadaný samouk Ján Dopjera (poangličtěle John Dopyera), Slovák žijící ve Spojených státech. Již ve 20. letech se začal zajímat o možnosti zesílení zvuku a zkonstruoval housle s kovovým rezonátorem (elektromagnetické snímače tehdy neexistovaly) a akustickou celokovovou kytaru se třemi rezonátory. V roce 1926 John požádal o svůj první patent na kytaru s tenkými postříbřenými rezonátory, které měly nejlepší zvuk, a později začal spolu s investory a bratry s výrobou rezofonických kytar.
Oproti běžným akustickým kytarám, u kterých se zvuk vytváří vibracemi ze strun vedenými přes kobylku na ozvučnici, jsou u rezofonických kytar vibrace vedeny z kobylky na jeden nebo více hliníkových kuželů (tzv. rezonátorů) uvnitř těla kytary. Nástroj získal specifický, pronikavý, kovově zabarvený zvuk, který se stal základem pro žánry jako bluegrass, country, blues a folk. Spolu s Georgem Beauchampem si Dopjera roku 1927 v Los Angeles založil společnost National String Instrument Corporation, která vyráběla rezofonické kytary značky National. Vše běželo podle plánu a firma měla záhy 22 zaměstnanců. V důsledku neshod ale Dopjera z firmy po dvou letech odešel a společně se svými bratry Bobem a Louisem (původně prodejci aut) založil novou společnost Dobro Manufacturing Company, rovněž vyrábějící rezofonické kytary. Tehdy měl totiž v rukávu připravený nový design s jedním rezonátorem a dřevěným korpusem. Přestože nástroj vypadal jako klasická kytara, měl zcela jinou konstrukci a odlišný zvuk. Právě značka Dobro (podle začátku slov Dopyera Brothers) se během dalších desetiletí stala obecně používaným generickým označením pro všechny rezofonické kytary na trhu. Pro zajímavost lze doplnit, že vznikly také další rezofonické nástroje, jako ukulele, baskytara, banjo či mandolína. Samotná značka Dobro spadá od roku 1993 pod společnost Gibson. V tuzemsku se rezofonické kytary vyrábějí od roku 1997 pod značkou Amistar.
Ján Dopjera se dožil vysokého věku – zemřel 3. ledna 1988 ve věku 94 let – a jeho popel byl podle jeho poslední vůle rozprášen nad oregonským jezerem Crater Lake. O rodinnou tradici se dnes stará jeho syn John Ed Dopyera Jr., který uspořádal velmi úspěšnou výstavu v Pensylvánii a část exponátů věnoval Slovenskému národnímu muzeu, jež má svůj hudební depozitář v Dolné Krupé.
Zdroj obrázku Wikimedia Commons
