Na místě staré římské pevnosti ve Skotsku, byl nalezen téměř milion hřebíků.
Během vykopávek zahájených Richmondem v 50. letech 20. století, byla v létě 1960 nalezena velká jáma obsahující 875 400 kompletních železných hřebíků (čtvercového průřezu) o délce 50–410 mm plus dalších 28 hřebíků (kulatého průřezu). Celková hmotnost činila 7 tun, spolu s dalšími železnými předměty (včetně ráfků od vozu) šlo o celkovou hmotnost deset tun. Hřebíky a kování byly nalezeny v jámě, která byla důmyslně ukryta. Téměř jistě je pohřbili římští vojáci, když před odjezdem rozebrali pevnost, aby tak zabránili místním Kaledonským kmenům je překovat na zbraně. Říká se, že dobrý kovář dokáže vyrobit asi 100 hřebíků za hodinu, takže zde bylo ukryto 8 754 hodin tvrdé práce. V reálu však i zdatný kovář dokáže vyrobit jen mnohem menší počet.
Předsunutá římská pevnost Inchtuthil byla situována na přírodní plošině s výhledem na severní břeh řeky Tay jihozápadně od Blairgowrie, Perth a Kinross, ve Skotsku (tehdejší Římská Kaledonie). Byla postavena v roce 82 nebo 83 našeho letopočtu jako předsunuté velitelství pro síly guvernéra Gnaea Julia Agricoly (40-93) při jeho tažení proti kaledonským kmenům. Obsazena však byla jen krátce a již v létě roku 86 (nejpozději začátkem roku 87) musela být opuštěna. Důvodem bylo pravděpodobně to, že Legie II Adiutrix byla povolána do Moesie (na Balkáně) ze své základny v Deva Victrix (Chester), aby se vypořádala s Dáckou invazí v roce 86 a XX Valeria Victrix se musela přesunout zpět na jih, aby zaujala její místo. Nicméně nedávné archeologické nálezy mohou naznačovat, že pevnost byla používána i po této době. Mezi zařízení pevnosti patřila nemocnice (valetudinarium) o rozloze 5 000 metrů čtverečních, dílna o rozloze 3 500 metrů čtverečních a 64 kasárenských budov. Bylo vypočítáno, že dřevěné stěny těchto budov měly celkový obvod 10 kilometrů. Pevnost pokrývala celkovou plochu 21,5 hektarů (53 akrů).
Zdroj obrázku Wikimedia Commons
