Tento návrh Římského klubu je velmi důležitý, protože je dokladem zrychlených snah o zavedení globální digitální diktatury, tedy toho, čemu se říká Nový světový řád.
Právě o NWO hovoří i nová zpráva Římského klubu, což nám opět potvrzuje, že nejde o žádnou konspirační teorii.
V plánu je nejen jedna světová vláda, ale i jedna banka a měna, která by byla samozřejmě digitální. A právě počiny jako euro – které má i svoji digitální podobu – nebo navrhovaná africká měna by tento přechod urychlily.
Postupně se totiž ruší národní měny, čímž se zajišťuje další měnová globalizace.
Podmínkou pro globální zavedení by byla jednotná platforma digitálních identit, což se již ostatně zavádí v EU.
Pokud by se systémy digitálních identit globálně propojily a zřídila se jednotná digitální měna, pak bychom byli skutečně v plně globalizovaném světě s jednou vládou.
Šlo by o vládu centrální banky, která by danou měnu ovládala.
I když v tomto případě není společná africká měna prezentována jako okamžitá náhrada za měny národní, podle všeho by se postupně měla stále více integrovat do jednotlivých zemí, což povede k přechodu na tuto měnu asi podobně, jako tomu bylo u eura.
Euro si navíc v tomto případě bere Římský klub za příklad.
Beztak by zatím nemohla být digitální měna plně funkční jako náhrada, protože spousta Afričanů zatím nemá digitální identitu. A bez ní by tato měna nemohla fungovat.
Takže lze očekávat, že národní měny se budou rušit až poté, co se po celé Africe zavede digitální ID, což je také krok, který Římský klub dlouhodobě podporuje.
Římský klub je velmi mocná vlivová organizace, která má loutky po celém světě, přičemž jeho členové jsou často také členy jiných globalistických organizací.
Hlavním tématem Římského klubu je od jeho založení kontrola populace.
Římský klub navrhuje vytvoření panafrické veřejné digitální měny v nové zprávě, která začíná „pochopením Nového světového řádu.“
Zpráva „Směrem k africké společné měně: ponaučení z dolaru, eura a digitální éry“ od člena Římského klubu a spoluzakladatele fintechové sítě TóróNet Kena Alabiho začínala otázkou:
„Co máme dělat a jak smysluplně chápat nový světový řád?“
Autor dále nastínil, jak by měla vypadat panafrická veřejná digitální měna, počínaje tím, že by se jednalo o „záměrně nenahrazující, veřejně vydávaný rámec společné africké měny.“
S šesti možnostmi designu je myšlenkou mít veřejnou digitální měnu, která se používá vedle národních měn a není zamýšlena jako náhrada fyzické hotovosti, ani jako typ soukromého stable coinu:
- Řízení typu „vytvoř a pozvi,“ nikoli institucionální ovládnutí. Počáteční řízení spočívá na subjektech, které systém budují a provozují. Regionální orgány a Africká unie jsou přizvány k účasti a k převzetí širších koordinačních rolí, jakmile se osvědčí jeho přijetí. Poradní rada komunity je klíčovou, nikoli volitelnou součástí struktury řízení.
- Paralelní používání, nikoliv nahrazení. Společná měna obíhá vedle národních měn jako doplňková jednotka pro přeshraniční obchod, úspory a účetnictví. Národní měnová suverenita – včetně nástrojů směnných kurzů a úrokových sazeb, které umožňují členským státům řešit třetí výše uvedený strukturální problém – by měla být zachována během přechodu, který může trvat deset let i déle. Operativním precedentem je fáze evropské integrace s evropskou měnovou jednotkou (ECU), nikoli přechod na bankovky v roce 2002.
- Přechod založený na milnících, nikoli na termínech. Fáze postupují pouze tehdy, jsou-li splněny měřitelné ukazatele přijetí a stability: aktivní peněženky, objem oběhu, stabilita vázaného kurzu, uznání země, auditorské osvědčení. Měna zůstává v dané fázi na dobu neurčitou, dokud nebudou splněny její milníky. 19letá cesta Bulharska od vstupu do EU do vstupu do eurozóny v lednu 2026 je praktickým příkladem.
- Částečná, dynamicky rekalibrovaná podpora, nikoli návrat ke klasickému zlatému standardu. Počáteční podpora je plně likvidní; postupem času se mix přesouvá směrem k africkým měnám, zlatu, které již drží a auditují africké centrální banky, a aktivům produktivní kapacity, jako je výroba energie z obnovitelných zdrojů. Cílem je ukotvení důvěry během fáze budování důvěry, nikoli trvalý fixní kurz. Uznáváme – a v příslušné části se přímo zabýváme – rizika volatility, fiskálního prostoru a deflace spojené s komoditní podporou.
- Propojení reálné ekonomiky prostřednictvím produktivní kapacity. Poptávka po měně se buduje nejen prostřednictvím rezerv, ale i prohlubováním vnitroafrického obchodu s potravinami, energií a zpracovanými minerály. To spíše doplňuje, než nahrazuje, agendu rozvoje hodnotového řetězce a potravinové/energetické suverenity. Měna je nejužitečnější tam, kde je třeba vypořádat skutečnou africkou produkci. Zakotvení hodnoty společné jednotky v africké produktivní kapacitě a vnitroafrických obchodních tocích, spíše než v měnové politice prováděné jinde, je také přímou odpovědí na třetí strukturální problém identifikovaný na začátku tohoto shrnutí: jednotka, jejíž ocenění sleduje africkou produkci, je jednotka, jejíž ocenění mohou afričtí tvůrci politik ovlivnit.
- Veřejná digitální měna, nikoli soukromý stablecoin. Tento nástroj by byl vydáván a řízen veřejnými institucemi: centrálními bankami, regionálními rozvojovými bankami a veřejně pověřeným koordinačním orgánem, nikoli soukromými firmami, které by získávaly výnosy ze státních rezerv. Jeho rámec vychází spíše z literatury o veřejných digitálních penězích než z modelu soukromých platebních tokenů, který legitimizuje americký zákon GENIUS.
Strategie zavádění je podobná strategii Fabianské společnosti ve Spojeném království. Jde o postupné zavádění v průběhu času, které nakonec vede k úplnému přijetí na celém kontinentu.
Pokud jde o přesvědčování lidí, aby s takovým schématem souhlasili, zpráva povzbuzuje zapojení komunity a občanů k tomu, aby digitální měnu označili za předmět hrdosti a pojmenovali ji například „Naše afro.“
Toto pochází z Římského klubu, malthusiánského globalistického think tanku se sídlem ve Švýcarsku.
Občané budou přirozeně skeptičtí, a proto je bude muset „vzdělávat“ cizí subjekt.
Podle zprávy by kampaně za účelem vzdělávání veřejnosti měly začít brzy.
Měly by jasně vysvětlovat, co je společná měna, jak by fungovala a jak by mohla zlepšit každodenní život (prostřednictvím nižších cen dováženého afrického zboží, snadnějšího cestování, většího počtu pracovních míst díky zvýšenému obchodu atd.).“
Klíčové je zacílení na vlivné lidi a média: „K oslovení by se měla využívat média, místní jazyky a komunitní vůdce.“
Jiným termínem pro tento typ osvěty by byla propagandistická kampaň.
Plán je natolik lokální a vychází zdola nahoru, že k podnícení panafrického hnutí občanské společnosti kolem měny bude zapotřebí nevolený mezinárodní orgán, jako je Římský klub.
Toto hnutí by zahrnovalo „mládežnické organizace, akademickou obec, obchodní komory a africkou diasporu.“
Jedním z největších prodejních argumentů africké digitální měny je: „Je třeba zdůraznit, že tato iniciativa je zásadně odlišná; je navržena s výslovným cílem posílit kolektivní autonomii, nikoli ji podkopat: od Afričanů pro Afričany.“
Tyto „oficiální snahy“ však začaly na Západě a zpráva sice poukazuje na několik paralel s digitálním eurem, ale s nahrazením národních měn nesouhlasí, alespoň ne zatím.
Stejně jako u jakékoli agendy je vždycky otázkou, kdo z ní má prospěch.
Zpráva uvádí, že z toho budou mít prospěch Afričané.
Zprávu napsal člen Římského klubu, ředitel společnosti MasterCard a spoluzakladatel sítě TóróNet Ken Alabi.
Podle profilu společnosti na LinkedIn má TóróNet sídlo v Delaware v USA.
Alabi také uvádí svou vlastní „otevřenou fintech platformu“ jako jeden z možných stavebních kamenů pro usnadnění vzniku africké digitální měny a uvádí:
„ Nastíněný přístup klade důraz na stavební bloky: nejprve propojení platebních systémů (např. rozšíření PAPSS [Panafrického platebního a zúčtovacího systému ] a případně platforem jako TóróNet), poté propojení národních digitálních měn a nakonec zavedení celokontinentální jednotky, jakmile bude vytvořena infrastruktura a důvěra.
Tato postupná strategie zajišťuje, že v době, kdy jednotná měna formálně vznikne, se bude jevit jako přirozený další krok, protože měnový ekosystém, který ji podporuje, již bude existovat .“
Kromě toho, že Alabi působil jako hlavní řešitel několika projektů inovativního výzkumu malých podniků amerického námořnictva a letectva a jako konzultant ve společnosti Accenture, vedl také projekty Světové banky pro africké vlády.
Alabi je také členem neziskové asociace Toronet Association, která sídlí v Ženevě ve Švýcarsku a vede ji bývalý výkonný ředitel Světové banky, generální tajemník Římského klubu a člen představenstva Mezinárodních standardů udržitelnosti.
Zpráva je dobře promyšlená, plná poznatků z legislativy EU o digitálním euru a USA o stabelcoinech, ale nakonec autor tvrdí, že veřejná, panafrická digitální měna je morálním úsilím!
„Využití bohatství Afriky pro africkou prosperitu je ekonomickým i morálním imperativem […] Pokud se vůdci a obyvatelé Afriky chopí této příležitosti, 21. století by mohlo konečně spatřit Afriku, která funguje jako jednotná ekonomická velmoc.“
Evropská unie má své euro.
Bude existovat Africká unie s digitálním afro?
Krok za krokem. Tak či onak.
Využijí pohodlí k centralizaci, konsolidaci a kontrole.
Toto je modus operandi nevolených globalistů; toto je vnímání a vytváření smyslu v novém světovém řádu.
