Už je to skoro rok, co byl dr. Reiner Fuellmich unesen z Mexika. Dr. Reiner Füllmich je od zatčení na letišti ve Frankfurtu 13. října 2023 téměř 12 měsíců ve vazbě. Od začátku května 2024 je držen na samotce.
A když se objeví u soudu, jeho zápěstí a kotníky jsou spoutány a soudní síň hlídá po zuby ozbrojená ochranka.
„Bezpečnostní opatření nařízená během procesu a vyšetřovací vazba obžalovaného připomínají trestní procesy proti teroristům z RAF z dřívějších let,“ uvedla obhájkyně Katja Wörmer.
V písemných prohlášeních, která Fuellmich nedávno zveřejnil, uvedl, že jeho právo na svobodu projevu bylo během jeho slyšení upřeno a že předseda senátu se spolu s dalšími spolupodílel na maření spravedlnosti.
Vzhledem k tomu, že je Fuellmich velmi zkušený právník, ví jistě velmi dobře co říká a také pozná, kdy je soud zmanipulovaný. V tom mu dal za pravdu i nezávislý mezinárodní soud obecného práva v Anglii, u kterého se nyní dovolává spravedlnosti.
Písemná prohlášení Reinera Fuellmicha
Elsa, přítelkyně Füllmichových, informovala čtenáře o případu na své stránce Substack. V neděli zveřejnila článek poukazující na to, kam přispět na případ Fuellmich, a také data soudů, hypertextové odkazy na články s přehledem případu a písemná prohlášení Fuellmicha.
20. září Fuellmich napsal čtyři písemná prohlášení týkající se čtyř ústředních řízení proti němu. Ta byla nyní nahrána na webové stránky Mezinárodního výboru pro vyšetřování zločinů (ICIC). Hypertextový odkaz na jeho vyjádření najdete ZDE.
Čtyři prohlášení obsažená v 27stránkovém dokumentu PDF jsou následující:
- Prohlášení 1: Únos, maskovaný jako falešná deportace.
- Prohlášení 2: Včasné a úplné slyšení je hlavním požadavkem pro spravedlivý proces
- Prohlášení 3: Porušení práv svévolnou výměnou skutečností a odepřením práva být slyšen
- Deklarace 4: Svoboda názoru, projevu a informací v „boji za spravedlnost“
Níže jsou uvedeny některé argumenty, které Fuellmich v těchto prohlášeních uvedl.
Únos maskovaný jako falešná deportace
Prohlášení 1 se zabývá údajným únosem, který byl maskován jako falešná deportace. Fuellmich vysvětluje, že příkaz mexických migračních úřadů k vyhoštění se na něj a jeho manželku nevztahuje, protože se nedopustili žádného ze šesti možných důvodů pro vyhoštění uvedených v § 144 mexického migračního zákona.
Německé úřady, včetně BKA (Federální úřad kriminální policie) a LKA Niedersachsen (Dolnosaský státní úřad kriminální policie), spolupracovaly s úřadem státního zastupitelství v Göttingenu na předstírání deportace, což umožnilo jeho únos v Mexiku a jeho zatčení na letišti ve Frankfurtu.
Fuellmich tvrdí, že úřady měly požádat o jeho vydání, což by jemu a jeho právníkům umožnilo vyslechnout mexické úřady a potenciálně odhalit nepravdivá a vykonstruovaná obvinění.
Podle e-mailu ze dne 24. srpna 2023 BKA uznala, že zatčení v Mexiku bude vyžadovat mexický zatykač, který neexistuje, a bude nutné extradiční řízení.
Fuellmich uvedl, že německé úřady nezahájily extradiční řízení, protože by vyšlo najevo, že zatýkací rozkaz byl vydán bez dobrého důvodu a že žalobci ve svém trestním oznámení lhali.
Tvrdí, že jeho zatčení v Mexiku nebylo založeno na mexickém zatykači, ale na německém zatykači, který byl vydán bez platného základu.
Vysvětlil, že byl unesen z Mexika a mezinárodní soud, soud obecného práva v Anglii, zasáhl a nařídil jeho okamžité propuštění, protože německý soud kvůli únosu postrádal jurisdikci.
Soudy obecného práva v Anglii také Fuellmichovi přiznaly náhradu škody, což považuje za důkaz toho, že spravedlnosti lze dosáhnout mimo systém, když je systémovými soudy zvrácena.
Tvrdí, že dotyčný soud je skutečným soudem obecného práva, který uplatňuje přirozené právo, stejné právo, které bylo uplatněno při Norimberském procesu, a spravedlnost zvítězí na základě faktů, které vyšly najevo.
Včasné a úplné slyšení
Prohlášení 2 řeší otázku včasného a úplného slyšení, které je podle Fuellmicha ústředním předpokladem spravedlivého procesu.
Fuellmich však tvrdí, že státní zastupitelství mu přes rok a tři měsíce záměrně odmítalo udělit právní jednání, přestože bylo se stěžovateli neustále v kontaktu.
Právo být slyšen v trestním řízení je zvláštní formou práva na svobodu názoru, projevu a informací, které je zaručeno článkem 5 německého základního zákona a prvním dodatkem americké ústavy.
Füllmich byl právně vyslechnut až měsíc po obžalobě a tři měsíce po svém únosu, což je podle něj příliš pozdě, a neměl příležitost adekvátně reagovat na obvinění kvůli neúplným vyšetřovacím spisům.
Obžaloba zadržuje klíčové informace, včetně nahrávek nejméně 80 telefonických rozhovorů a relevantních dokumentů, což Fuellmich přirovnává k případu amerického herce Aleca Baldwina, kde podobné zamlčování informací vedlo k odložení případu.
Maření spravedlnosti a svobody projevu
Fuellmich je přesvědčen, že státní zastupitelství a předseda senátu mařili spravedlnost tím, že si vyměňovali fakta a odepírali mu právo být slyšen v řízení proti němu.
Říká, že předseda senátu spolu se žalobci Johnem, Rechou a Dr. Kutznerem se dopustili trestného činu podle § 339 německého trestního zákoníku tím, že v květnu 2024 nahradil skutečnosti z původního obvinění novými, údajně vykonstruovanými skutečnostmi.
Dne 17. května 2024 vydal na předsedajícího soudce 5. velkého trestního senátu zemského soudu v Göttingenu Schindlera procesní příkaz, který kauzu Fuellmicha považuje za protiústavní pokus podkopat jeho obhajobu prostřednictvím zastrašování, křivých obvinění a blahosklonných prohlášení.
Soud a státní zastupitelství se prý snaží zabránit tomu, aby se ve věci objevila skutečná pravda, což vyvrcholilo tím, že předseda senátu nařídil řízení písemně, což porušuje zásady ústnosti a veřejnosti.
Füllmichovi nebylo umožněno vidět, jaké žádosti jeho právníci podali, a právníkovi Viviane Fischerové nebylo umožněno mluvit, což vedlo k obvinění z právního zneužití.
Jak argumentoval Fuellmich, obžalovaným musí být zaručeno právo na svobodu názoru, projevu a informací, aby byl zajištěn spravedlivý proces, včetně informování o všech obviněních a přístupu k úplnému vyšetřovacímu spisu.
Základní právo na svobodu názoru, projevu a informací je zakotveno v článku 5 německého základního zákona a souvisejícím článku 103, který zaručuje právo na spravedlivý proces a na prohlášení vlastním jménem.
Předseda senátu Schindler je rovněž obviněn z maření spravedlnosti, protože si svévolně vyměnil fakta a odmítl vyslechnout svědkyni Viviane Fischerovou, což může být potrestáno odnětím svobody až na jeden rok podle § 339 německého trestního zákoníku (StGB).
Schindlerovo jednání, včetně zrušení dokazování, nevyslechnutí svědků, vyloučení veřejnosti z jednání a vyhlášení rozsudku bez veřejného jednání je považováno za jasný případ maření spravedlnosti.
Hlavní líčení se zaměřilo na obvinění, že se Fuellmich jako výkonný ředitel Corona Committee dopustil porušení důvěry tím, že si vzal soukromou půjčku z darů pro Corona Committee a použil ji pro osobní účely, včetně investic do svého majetku.
Soud však zjistil, že obsah obvinění je nepravdivý, a že Fuellmich jako jednatel měl pravomoc řídit společnost, včetně čerpání půjčky na dočasné zajištění části darů proti hrozící konfiskaci, což je v souladu s německým právem.
Předseda senátu však původní obžalobu zrušil a nahradil ji novým tvrzením, že nedošlo k uzavření žádné smlouvy o půjčce, ale spíše k podvodné obchodní smlouvě mezi Fuellmichem a Fischerovou o zatajení smlouvy o svěřenectví.
Fuellmich viní předsedu krajského soudu pana Schindlera ze závažného odchýlení se od zákona a ze zásadního porušení výkonu spravedlnosti a je přesvědčen, že tak činí úmyslně.
Dospívá k závěru, že jednání předsedy senátu, státního zástupce pana Johna a dalších stran zúčastněných v procesu se rovnalo pokusu o společné porušení zákona ve spojení s kvalifikovaným zbavením osobní svobody.
Ohodnoťte tento příspěvek!
