„Neexistují životní podmínky, na které by si člověk nemohl zvyknout,“ napsal Dostojevskij. Izrael si zvykl na ruskou dvojí hru a přesvědčil sám sebe, že dokáže Moskvu zvládnout pomocí opatrné diplomacie. Tato iluze se rozbila, když prezident Vladimir Putin počkal tři dny po masakru Hamásu, aby se vyjádřil, a pak obvinil Izrael, a ne vrahy.
Zrada je o to hlubší, kvůli provázané minulosti obou národů. Ruští Židé pomohli zrodit moderní stát Izrael. David Ben-Gurion, Ze’ev Jabotinskij a další otcové zakladatelé vzešli z židovských komunit ruského impéria a nesli si s sebou revoluční sny i hořké vzpomínky na pronásledování. Vybudovali první izraelské kibucy podle vzorů získaných na ruských farmách, organizovali odbory podle ruských vzorů a od ruských teoretiků si vypůjčili i vojenskou taktiku.
Od revoluce k nepřátelům
Stalin krátce podpořil vznik Izraele v roce 1948, protože v něm viděl šanci oslabit britskou moc na Blízkém východě. Moskva se však brzy obrátila proti židovskému státu a v 50. letech vyzbrojila egyptského Násira a v 70. letech syrského Asada (Bašárova otce) zbraněmi, které mířily do srdce Izraele. Během každé arabsko-izraelské války pomáhaly sovětské zbraně a poradci těm, kteří usilovali o zničení Izraele.
Příchod více než milionu sovětských Židů do Izraele v 90. letech 20. století vytvořil nová pouta mezi národy. Tito rusky mluvící lidé přinesli svůj jazyk a kulturu a vybudovali mosty, které se v následujících desetiletích ukázaly jako klíčové. Pod Putinovým počátečním vedením si Rusko a Izrael vytvořily neobvykle pragmatické vztahy.
Netanjahu a Putin se často setkávali, někdy i několikrát ročně, a koordinovali své zájmy, zejména pokud jde o Sýrii. Tato osobní diplomacie spolu s rostoucími hospodářskými vazbami a neutralitou Izraele v otázce Krymu vytvořila zdánlivě stabilní partnerství.
Vztahy dosáhly svého vrcholu v letech 2015 až 2022. Poté, co Rusko vojensky zasáhlo v Sýrii, zavedly obě země mechanismus dekonfliktu, který Izraeli umožnil zasáhnout íránské cíle v této zemi, aniž by riskoval konfrontaci s ruskými silami. Izrael dokonce poskytl Rusku vyspělou technologii dronů, zatímco po roce 2014 odmítl dodávat podobné systémy Ukrajině. Obchod mezi oběma zeměmi vzrostl a dosahoval miliard dolarů ročně. Ruská státní jaderná korporace Rosatom a izraelský úřad pro inovace zahájily společné výzkumné projekty.
Ruská šachová partie na Blízkém východě: Rusko: moc, vliv a Izrael v rovnováze
Na tomto místě se musíme zabývat širším obrazem vyvíjejících se ruských zájmů, než budeme moci dále vyprávět příběh vztahů mezi Ruskem a Izraelem. Rusko Vladimira Putina se pustilo do ambiciózní snahy zpochybnit to, co považuje za západní hegemonii, zejména v regionech historicky významných pro ruské zájmy.
„Svět přechází od unipolárního k multipolárnímu uspořádání,“ prohlásil Putin v roce 2023 a formuloval vizi, v níž Rusko vystupuje jako protiváha západního vlivu.
Kroky Ruska na Blízkém východě odrážejí promyšlenou strategii obnovy jeho globálního vlivu. Tento region slouží jako klíčový testovací prostor pro schopnost Moskvy promítnout svou moc mimo své bezprostřední sousedství a zároveň zpochybnit dominanci USA.
Pečlivá rovnováha nastolená mezi Ruskem a Izraelem se začala rozpadat po ruské invazi na Ukrajinu v roce 2022. Ačkoli se Izrael zpočátku snažil zachovat neutralitu a poskytoval Ukrajině pouze humanitární pomoc, objevilo se napětí. Rusko stále více kritizovalo izraelské údery v Sýrii, zatímco Izrael čelil rostoucímu tlaku západních spojenců, aby vůči Moskvě zaujal tvrdší postoj. Když Rusko začalo proti Ukrajině používat íránské bezpilotní letouny, rozpor mezi izraelskými a ruskými zájmy bylo stále těžší ignorovat.
Zprostředkovatelé a žoldáci
Ruští důstojníci vycvičili bojovníky Hizballáhu v pokročilé bojové taktice a zároveň poskytli technické znalosti pro operace s drony a raketami.
Aby toho nebylo málo, žoldnéři Wagner Group, ruské soukromé vojenské společnosti napojené na Kreml, která působí v různých konfliktních zónách po celém světě, cvičili bojovníky Hamásu v bojové taktice a operacích s drony. Ruští vojenští poradci spolupracují s povstalci Hútíů, kteří se zaměřují na izraelskou lodní dopravu. Bojovníci rekrutovaní ze Sýrie a Jemenu absolvují pokročilý výcvik na Ukrajině a poté se vracejí do regionu s rozšířenými schopnostmi a ruským vybavením.
Tato vojenská spolupráce vytváří multiplikační efekt. Ruské odborné znalosti pomáhají Íránu zlepšit přesnost a účinnost jeho zbraní. Íránské síly se od ruských poradců učí pokročilé bojové taktice. Tyto posílené schopnosti pak proudí ke skupinám přímo ohrožujícím Izrael, čímž se vytváří stále důmyslnější síť nepřátelských sil kolem izraelských hranic.
Slova jako zbraně: Ruská informační válka
Kromě poskytování vojenské podpory, znalostí a výcviku nepřátelům Izraele vede Rusko proti Izraeli také informační válku a využívá propagandu a dezinformace k podkopávání jeho legitimity a bezpečnosti.
Putinova propagandistická mašinérie pracuje proti Izraeli přesčas. Ruská státní média RT a Sputnik pravidelně zpochybňují legitimitu Izraele a zároveň vykreslují Hamás jako bojovníky za svobodu. Na sociálních sítích šíří Ruskem podporované účty konspirační teorie o izraelských operacích v Gaze. Dezinformační kampaně Moskvy využívají stejnou taktiku, jaká byla použita při obhajobě ruské invaze na Ukrajinu.
V OSN Rusko ukazuje svou pravou tvář. Po 7. říjnu ruští diplomaté zablokovali každou rezoluci odsuzující Hamás. Místo toho prosazovali opatření obviňující z konfliktu Izrael. Ruský velvyslanec v OSN Vasilij Nebenzja dokonce prohlásil, že Izrael nemá právo na sebeobranu, protože je „okupační mocností“. Cílem každého diplomatického kroku je mezinárodní izolace Izraele.
Ruská syrská strategie: Mezi Izraelem a Íránem
„Obnovili jsme legitimní autoritu a zasadili rozhodující úder terorismu,“ tvrdil Putin, ačkoli realita na místě vypráví složitější příběh. To, co začalo jako podpora Asadova režimu, se vyvinulo v sofistikovanou vojenskou přítomnost, která zásadně mění bezpečnostní rovnici Izraele. Ruské síly kontrolovaly značnou část syrského vzdušného prostoru a provozovaly vyspělé systémy protivzdušné obrany, které mohly sledovat letadla hluboko na izraelském území.
Ruská vojenská přítomnost se v posledních měsících před zhroucením Asadova režimu stala obzvláště komplexní. Od konce roku 2023 do začátku roku 2024 vedly ruské síly nejintenzivnější leteckou kampaň od roku 2015 a podnikly stovky úderů po celé Sýrii. Tyto operace jsou sice zaměřeny na povstalecké síly, ale zároveň ukazují schopnost Ruska projektovat sílu navzdory svému angažmá na Ukrajině. Ruská námořní cvičení ve Středozemním moři, která zahrnují pokročilé raketové systémy a rozsáhlé nasazení, dále podtrhují regionální ambice Moskvy.
Pro Izrael vytvořila ruská přítomnost strategickou svěrací kazajku. Obě země sice udržují dekonfliktní mechanismy, aby zabránily náhodným střetům, ale ruská protivzdušná obrana stále více omezuje možnosti Izraele zasáhnout íránské dodávky zbraní pro Hizballáh. Zpočátku každá izraelská operace vyžadovala pečlivou koordinaci s ruskými silami, což Moskvě de facto dávalo právo veta nad svobodou izraelských akcí v Sýrii.
Postupně od začátku války na Ukrajině dosáhla vojenská spolupráce Ruska s Íránem nové úrovně. Oba národy sdílely bojové zkušenosti, technologie a zpravodajské údaje. Ruské základny v Sýrii začaly sloužit jako tranzitní body pro íránské zbraně směřující do Hizballáhu, zatímco ruská protivzdušná obrana chránila tyto dodávky před izraelskými údery. To vyústilo ve vysoce prestižní izraelský úder na syrské území, zatímco úroveň spolupráce mezi Rusy a Izraelci se snížila.
Ruská letadla provádějící každodenní operace ze syrských základen navíc poskytovala další vrstvy dohledu a potenciálně narušovala izraelské operace. Mezitím ruští vojenští poradci působili po boku jednotek íránských Revolučních gard v blízkosti izraelských hranic a sdíleli odborné znalosti získané na Ukrajině.
Uvnitř strategického ústupu Ruska ze Sýrie
Pád režimu Bašára Asada po 54 letech rodinné vlády v Sýrii znamená významnou změnu v regionální pozici Ruska. Vzhledem k tomu, že Moskva nadále intenzivně investuje na Ukrajině, kde od začátku invaze údajně ztratila více než 730 000 vojáků, její schopnost udržet si tradiční úroveň vojenské přítomnosti a vlivu v Sýrii se výrazně snížila. Rychlý postup syrských opozičních sil na konci listopadu, včetně zisků ve strategických oblastech, jako je Aleppo a Hamá, zaskočil jak Asadův režim, tak jeho ruské podporovatele.
Nejvýznamnější je, že Rusko bylo nuceno stáhnout se z několika klíčových pozic, včetně evakuace jednotek protivzdušné obrany z Masiyafu v západní Sýrii a omezení své přítomnosti na strategicky důležité letecké základně Khmeimim. Tento vývoj nepředstavuje pouze taktické ústupy, ale potenciálně signalizuje širší strategické přeskupení ruské přítomnosti na Blízkém východě.
Případná ztráta ruského námořního zařízení v Tartusu – jeho jediné námořní základny ve Středomoří – by měla dopad zejména na schopnosti Moskvy v oblasti projekce moci. Toto zařízení bylo klíčové pro ruské operace sahající od Středozemního moře až po Rudé moře a sloužilo jako zásadní logistické centrum pro ruský vliv v Africe a na Blízkém východě.
Tato situace je příkladem toho, jak je ruský regionální vliv testován jeho angažovaností v ukrajinském konfliktu. Zatímco se Moskva snaží udržet si pozici klíčového zprostředkovatele moci na Blízkém východě, její zdroje a pozornost jsou stále více rozptýleny na více frontách. To vedlo ke znatelnému posunu v její tradiční roli hlavního vojenského podporovatele a ochránce Sýrie, což potenciálně vytváří příležitosti pro jiné regionální mocnosti, zejména Írán, aby zaplnily vzniklé mocenské vakuum.
Zhoršení pozice Ruska v Sýrii bude mít pravděpodobně dalekosáhlé důsledky pro jeho širší blízkovýchodní strategii, zejména pokud jde o jeho složité vztahy s Izraelem. Budoucnost této dynamiky do značné míry závisí na schopnosti Ruska navázat vztahy s novými silami, které v Sýrii převezmou moc.
Poslední maska padá
Sedmý říjen strhl z Ruska poslední přetvářku. Putinovo třídenní mlčení, po němž následovalo obviňování namířené spíše na Izrael než na Hamás, odhalilo pravou tvář Moskvy. Když ruští diplomaté několik týdnů po masakru přivítali v Moskvě vůdce Hamásu, potvrdili to, čeho se mnozí Izraelci obávali: Rusko nyní aktivně pracuje na zničení Izraele.
Nejde jen o Izrael. Putin usiluje o zničení světového řádu vedeného Američany. Vyzbrojuje Írán, podporuje Hamás, cvičí Hizballáh a chrání je všechny před mezinárodními důsledky. Každá íránská raketa, která ohrožuje Tel Aviv, každý tunel Hamásu vybudovaný s využitím ruských zkušeností a každý bojovník Hizballáhu vycvičený ruskými poradci slouží Putinovu většímu cíli – rozbití americké moci na Blízkém východě.
Toto dědictví spolupráce ustoupilo nové realitě, v níž ruské akce stále více podkopávají bezpečnost a existenci Izraele. Rusko, které kdysi inspirovalo zakladatele Izraele, nyní vyzbrojuje jeho nepřátele. Stejná země, která učila izraelské průkopníky, jak budovat kolektivní farmy, nyní učí Hamás, jak zabíjet izraelské civilisty. Zbraně, technologie a vojenské zkušenosti Moskvy proudí do všech sil, které ohrožují Izrael – od íránských raket přes bezpilotní letouny Hizballáhu až po bojovníky Hamásu.
Dnešní Rusko stojí na straně nepřátel Izraele a proti jeho existenci jako židovského státu. Pravdu – pravdu – o Rusku a Izraeli již nelze popřít.
Tolik Piflaks je blízkovýchodní analytik a mediální odborník s rozsáhlými zkušenostmi s analýzou regionálního geopolitického vývoje a tvorbou přesvědčivých vyprávění. Vychází ze svého hlubokého porozumění blízkovýchodní dynamice a dlouholeté práce v izraelských médiích a poskytuje nuancovaný vhled do složitých regionálních problémů a jejich globálních důsledků. Jeho zkušenosti zahrnují analytickou žurnalistiku, mediální produkci a strategickou komunikaci, přispíval do hlavních izraelských a mezinárodních televizních sítí a novin. Jako scenárista a producent si Tolik osvojil schopnost přetavit složité geopolitické události do jasných a poutavých příběhů.
