Jedním ze zásadních úkolů EU je výměna evropských obyvatel, která je zejména od roku 2015 velmi „úspěšně“ realizována. Aby byla co nejúspěšnější, schválili v EU například nový migrační pakt, na jehož základě budou přerozdělováni žadatelé o azyl z Itálie, Španělska, Malty, Kypru a Řecka do dalších zemí EU, přičemž několik z těch zemí, které přijímat nebudou, musí pobyt těchto „Novoevropanů“ v jejich nové zemi hradit.
EU však také schválila například legalizaci ekonomické migrace ze zemí 3. světa a uzavřela dohodu s mnoha africkými zeměmi, která se mimo jiné týká i migrace. EU také dlouhodobě podporuje islamizaci Evropy, mimo jiné i financováním organizací, které jsou napojeny na Muslimské bratrstvo a působí na území EU.
Výčet všech počinů, jimiž EU podpořila výměnu obyvatel, by byl velmi dlouhý a vydal by tak na dva články. A nové rozhodnutí EU, které zakládá velmi nepříjemný precedens, padlo před pár dny…
Nedávné rozhodnutí Evropského soudního dvora nyní dále omezuje autonomii členských států v oblasti přistěhovalecké politiky. Národní vlády, parlamenty a orgány mají zakázáno mít zákony, pravidla a postupy týkající se zadržování osob, které vstupují do země nelegálně. Ilegálové také nesmí být přímo deportováni, aniž by nejprve podstoupili azylové řízení, což může trvat několik let.
Má jít o případ muže, který nejprve nelegálně vstoupil z Běloruska do Litvy a poté stejně nelegálně do Polska a byl zatčen policií. Tento případ nyní vytváří precedens pro všechny členské státy EU a všechny ilegály.
Loni v listopadu vyhlásila litevská vláda výjimečný stav pro části země po období masivní nezákonné invaze lidí z Běloruska (většinou se jednalo o Syřany a Iráčany). Mnozí nechtěli zůstat v Litvě a snažili se dostat dále do EU. To byl problém mimo jiné pro Polsko.
Polské úřady se pokusily zadržet a poslat zpět do Litvy ilegály, kteří se vydali touto cestou, místo přímo z Běloruska. Jeden takový případ byl předmětem mezinárodního soudního řízení a o případu nyní rozhodl Soudní dvůr Evropské unie.
Ilegál byl zatčen polskou pohraniční policií na cestě z Litvy do Polska. Muž byl vrácen litevskému úřadu pro ochranu hranic, který rozhodl, že by měl být zadržen na 48 hodin.
Agentura pro ochranu hranic také podala u soudu žádost o zadržení ilegála po dobu až šesti měsíců, zatímco byl vyšetřován jeho právní status pro pobyt v zemi.
Muži však pomohli azyloví aktivisté z neziskovky, kteří se proti rozhodnutí odvolali. Vyšší soud v Litvě se cítil povinen zasáhnout u Soudního dvora Evropské unie do tzv. rozhodnutí o předběžné otázce před rozhodnutím o odvolání.
Chtěli vědět, jak se litevské vnitrostátní právní předpisy týkající se nelegálního vstupu do země a zákazu práva zatčeného žádat o azyl srovnávají nebo případně střetávají se stávajícími směrnicemi EU, tzv. směrnicí o azylovém řízení (2013/32).
Litevské právo také dává ilegálům právo požádat o azyl, ale pak se musíte přímo a z vlastní iniciativy přihlásit orgánům země. Nicméně nejprve žít jako ilegál v zemi po dlouhou dobu a pak požádat o azyl až tehdy, když jste zatčeni, není dovoleno. To je zneužívání, kterému má zákon zamezit.
Litva nemá právo dovolávat se doložky o výjimce, která stanoví, že členský stát může tímto způsobem omezit právo na azyl, je-li to nezbytné pro zachování veřejného pořádku a ochranu vnitřní bezpečnosti. Litva tvrdila, že chaos, který vedl k výjimečnému stavu, znamená, že musí být povolena přímá deportace, a že všem ilegálům nemůže být dovoleno svobodně pobývat v litevské společnosti po dobu šesti měsíců nebo déle, jak je zapotřebí k prokázání, že ve skutečnosti nemají důvod k azylu.
Ale v tomto případě soud EU s Litvou jasně nesouhlasil. Rozhodnutí vytváří precedens, a omezuje tak schopnost všech členských států chránit se před nedovoleným přistěhovalectvím.
Druhou věcí, kterou chtěl litevský vyšší soudní orgán objasnit před rozhodnutím o přijetí nelegálního migranta do vazby po dobu až šesti měsíců, bylo, zda takové rozhodnutí může být učiněno pouze na základě toho, že osoba pobývá v zemi nelegálně, nebo zda jsou zapotřebí další důvody. I zde rozhodnutí Evropského soudního dvora znamená, že svoboda jednání jednotlivých zemí je vážně omezena.
Podle rozhodnutí nesmí být žádný ilegál vzat do vazby, protože porušuje současný cizinecký zákon tím, že vstoupil a pobýval v členském státě nelegálně. Všem nelegálním migrantům musí být umožněno volně pobývat v otevřené společnosti, dokud nebude přijato rozhodnutí o deportaci nebo azylu s předchozím azylovým vyšetřováním.
Vše ostatní je podle Evropského soudního dvora v rozporu s takzvanou směrnicí o přijímání (2013/33). Bez ohledu na to, kolik lidí vstoupí do země nelegálně, země nemá právo je zatknout a vyhostit, ale musí jim umožnit zůstat, volně pobývat v zemi a mezitím mohou zjistit, zda mají nějaké platné důvody pro pobyt v azylu.
Jednotliví ilegálové mohou být vzati do vazby, ale tomu musí v každém případě předcházet individuální posouzení a vždy musí existovat také individuální důvody, proč daná osoba představuje hrozbu pro bezpečnost země, kromě nelegálního pobytu v zemi. Musí jít tedy o vyloženě kriminální jednání.
Z uvedeného rozhodnutí soudu EU tedy jasně vyplývá, že všem ilegálům musí být umožněn – i bez jakýchkoli dokladů – volný pohyb po celé EU. Nesmí být drženi v zařízení, kde by byl jejich pohyb jakkoli omezen. Stejně tak však nesmí být vráceni do země mimo EU, i když jde o zemi bezpečnou (to bylo již dříve patrné v žalobě na Řecko, které vrací džihádisty ještě na moři zpět do Turecka).
Nakonec lze zkonstatovat, že jde o ideální způsob jak udržet obohacovače v Evropě. V případě, že by se totiž náhodou rozhodlo v azylovém řízení o jejich deportaci, ujme se jich některá parazitní neziskovka (samozřejmě štědře dotovaná z Bruselu), která vždy případnou deportaci zvrátí nebo třeba i dlouhé roky pozdrží…
Ohodnoťte tento příspěvek!
