Ruská armáda pokračuje v tlaku na několika úsecích ukrajinské fronty, ani během druhé poloviny srpna se jí však nedaří dosáhnout zásadního operačního průlomu. Největší pozornost se dál soustředí na Doněckou oblast, kde se Rusové snaží přiblížit ke Slovjansku a ohrozit poslední velký pás ukrajinských měst v regionu. Způsob vedení bojů se přitom dál mění. Místo rozsáhlých mechanizovaných útoků se na některých úsecích stále častěji objevují malé pěší skupiny, které se pokoušejí pronikat mezi ukrajinské pozice, hledat mezery v obraně a teprve následně umožnit postup větším silám.
Foto: Frontová linie poblíž Slavjansku | Telegram
Podle nejnovějšího hodnocení Institute for the Study of War (ISW) nebyl 21. srpna na celé frontě potvrzen žádný významný postup ani jedné ze stran. To ovšem neznamená, že by boje ztrácely na intenzitě. Ruské jednotky pokračují v útočných operacích od severu Charkovské oblasti přes Kupjansk až po Donbas a Záporoží a snaží se najít úsek, na kterém by se podařilo narušit ukrajinskou obranu.
Jedním z nejdůležitějších cílů zůstává Slovjansk. Společně s Kramatorskem, Družkivkou a Kosťantynivkou tvoří součást ukrajinského obranného pásu měst v Doněcké oblasti, jehož dobytí by pro Rusko představovalo jeden z největších úspěchů od začátku invaze.
Ruské jednotky se nyní podle ISW pokoušejí zvyšovat tlak v okolí Mykolajivky východně od Slovjansku. Její případné ovládnutí by jim umožnilo získat výhodnější pozice pro další útok směrem na město.
Důvod je z velké části geografický. Přímý postup na Slovjansk ze severovýchodu komplikuje řeka Severní Doněc a množství dalších vodních překážek, kanálů a nádrží. Útok přes tento prostor nutí jednotky postupovat předvídatelnými směry, které může obránce lépe kontrolovat.
Rusové proto hledají cestu, jak část těchto překážek obejít.
Mykolajivka představuje jednu z možností. Pokud by se ruským jednotkám podařilo město obsadit a vytvořit zde stabilní pozice, mohly by následně pokračovat západním směrem ke Slovjansku bez nutnosti překonávat některé z nejobtížnějších terénních překážek.
Ani zde však zatím není potvrzen významný ruský průlom. Ruské zdroje hlásí infiltrace do Mykolajivky, ISW ale k 21. srpnu neměl dostatek důkazů k nezávislému potvrzení těchto tvrzení.
Geolokalizované záběry naopak ukazují přítomnost ukrajinských jednotek v jižní části Rai-Oleksandrivky jihovýchodně od Slovjansku, tedy v prostoru, který některé ruské zdroje již dříve označovaly za obsazený.
Situace dobře ukazuje jeden z problémů při hodnocení současné fronty. Linie kontaktu už na řadě míst nepřipomíná jasnou čáru oddělující dvě armády. Mezi hlavními pozicemi operují malé skupiny vojáků, průzkumníci a operátoři dronů a některé oblasti se mohou nacházet v takzvané šedé zóně, ve které nemá dlouhodobou kontrolu ani jedna strana.
Rusko tento stav stále častěji využívá.
Namísto vyslání obrněné kolony se může několik vojáků pokusit v noci nebo za špatného počasí proniknout mezi ukrajinské pozice. Pokud nejsou odhaleni, ukryjí se v budovách, lesních pásech nebo jiném vhodném terénu a čekají na další skupiny.
Postupným hromaděním podobných skupin může vzniknout dostatečně silná přítomnost k napadení ukrajinských pozic zezadu nebo k narušení zásobovacích tras.
Tato taktika není nová, její význam ale roste společně s tím, jak nebezpečné se bojiště stalo pro obrněnou techniku.
Ukrajinské FPV drony, miny, dělostřelectvo a průzkumné prostředky dokážou mechanizovaný útok odhalit ještě před dosažením hlavní obranné linie. Tank nebo bojové vozidlo pěchoty se navíc po odhalení okamžitě stává prioritním cílem.
Výsledkem je stále častější návrat pěchoty do role hlavního prostředku útočných operací.
Dobře je tento trend vidět také u Pokrovsku. Ruské jednotky zde pokračují v infiltračních operacích zaměřených na hledání slabých míst ukrajinské obrany. Podle ukrajinského velitele citovaného ISW zároveň Rusové omezili používání obrněných vozidel poté, co ukrajinské síly před několika týdny odrazily mechanizovaný útok hluboko za frontovou linií.
Není to přitom známka toho, že by ruské tanky a obrněná vozidla přestaly být důležitá. Spíše se mění způsob jejich použití. Velké obrněné formace, jaké byly běžné na začátku invaze v roce 2022, se v prostředí nasyceném průzkumnými a útočnými drony staly mimořádně zranitelnými.
Technika je proto často nasazována v menších počtech a na kratší dobu nebo slouží k rychlé přepravě pěchoty co nejblíže k cíli.
Rusko má přesto jednu významnou výhodu – schopnost dlouhodobě vytvářet tlak na mnoha místech současně.
Boje pokračují u Kupjansku, severně od Charkova, směrem na Slovjansk, u Pokrovsku, v okolí Oleksandrivky a dále na jih v Záporožské oblasti. Ukrajinské velení tak musí neustále rozhodovat, kam přesunout dostupné zálohy a kde je možné přijmout větší riziko.
Právě vyčerpání ukrajinských rezerv může být jedním z hlavních ruských cílů.
Na severu Charkovské oblasti pokračují ruské útoky s cílem zatlačit ukrajinské jednotky dál od hranice a vytvořit nárazníkové pásmo před Belgorodskou oblastí. Ani zde ISW v posledním hodnocení nezaznamenal potvrzený ruský postup a ukrajinské síly podnikaly protiútoky severovýchodně od Charkova.
Podobná situace panuje u Kupjansku. Rusové pokračují v útocích a ruské zdroje opakovaně oznamují postup uvnitř města a v jeho okolí, nezávislé potvrzení části těchto tvrzení však chybí.
Ukrajinci současně útočí na ruskou logistiku a dělostřelectvo v týlu. Podle zveřejněných záběrů se jim v kupjanském směru podařilo zničit mimo jiné samohybnou houfnici 2S5 Hyacint-S, vozidla a prostředky elektronického boje.
Právě útoky do ruského týlu se stávají stále významnější součástí ukrajinské obrany.
Namísto snahy zastavit každého ruského vojáka přímo na frontové linii se Ukrajina snaží ničit prostředky, bez kterých útok nemůže dlouhodobě pokračovat – dělostřelectvo, velitelská stanoviště, logistiku, sklady, vozidla a základny bezpilotních prostředků.
Ukrajinské síly například zasáhly skladovací, přípravné a odpalovací místo ruských útočných dronů přibližně 64 kilometrů za frontou u okupovaného Doněcku a velitelské stanoviště v okupované části Doněcké oblasti. Další ruské velitelské stanoviště bylo zasaženo v okupované části Záporožské oblasti.
Rozvoj dronů a dalších prostředků středního dosahu tak postupně rozšiřuje samotné bojiště. Prostor desítky kilometrů za frontovou linií už nelze považovat za bezpečný týl.
Rusko se stejným způsobem snaží narušovat ukrajinskou obranu ještě před samotným útokem. Dělostřelectvo, klouzavé pumy a drony ničí ukrajinské pozice, logistické trasy a velitelská stanoviště a teprve následně přichází pěchota.
V oblasti Oleksandrivky například ukrajinské jednotky zaznamenaly zvýšené používání ruského dělostřelectva a podle jejich odhadu sem Rusko pravděpodobně přesunulo další dělostřelecké rezervy.
Situace se současně zhoršila západně od Orichivu, kde ruské jednotky zahájily protiútoky jihovýchodně od Záporoží.
Přes množství útoků ale zatím chybí něco, čeho se Rusko během letošní letní kampaně opakovaně snažilo dosáhnout – rozsáhlejší průlom, který by bylo možné rychle využít k postupu do ukrajinského týlu.
ISW hodnotí ruské výsledky směrem na Slovjansk během jara a léta 2026 jako převážně neúspěšné vzhledem k tomu, jakou prioritu Moskva tomuto směru pravděpodobně přikládala.
To ovšem neznamená, že je situace pro Ukrajinu příznivá.
Ruská strategie nemusí být založena na jednom dramatickém průlomu. Moskva může pokračovat v pomalém opotřebovávání ukrajinské obrany, nutit ji spotřebovávat munici a zálohy a čekat na okamžik, kdy některý úsek zeslábne natolik, že jej bude možné prolomit.
Právě proto jsou infiltrační útoky malých skupin důležité. Jsou levnější než rozsáhlé mechanizované operace a umožňují neustále testovat obranu na velkém množství míst.
Ukrajina naopak stále více spoléhá na technologii, aby svou početní nevýhodu kompenzovala. Drony, přesné údery do týlu a nepřetržitý průzkum umožňují zasahovat ruské jednotky ještě předtím, než se dostanou do přímého kontaktu s obránci.
Výsledkem je zvláštní podoba opotřebovací války, ve které může být postup o několik stovek metrů výsledkem týdnů bojů.
K 21. srpnu tak mapa fronty nevykazuje dramatickou změnu. Pod povrchem ale pokračuje intenzivní souboj o iniciativu.
Rusové hledají cestu ke Slovjansku, tlačí u Pokrovsku a zkoušejí ukrajinskou obranu na řadě dalších míst. Ukrajinci se snaží jednotlivé útoky zastavovat a současně ničit logistiku a velitelské struktury ještě předtím, než mohou ruský postup podpořit.
Slovjansk a celý pás ukrajinských měst v Doněcké oblasti přitom zůstávají jedním z hlavních cílů Moskvy. Pokud je chce Rusko dobýt, musí nejprve vyřešit problém, který jej provází prakticky celou válku: jak proměnit lokální taktické úspěchy v operační průlom.
Zatím se mu to během letošní letní ofenzivy nepodařilo.
Zdroj: Institute for the Study of War (ISW), Russian Offensive Campaign Assessment z 21. srpna 2026, ukrajinské a ruské veřejně dostupné zdroje
