Výsledek voleb v Berlíně je důsledkem islamizace města a to zejména v nejmladší generaci. Právě tam lze na malém vidět to, co bude časem osudem celého Německa: původní obyvatelstvo je nuceno se podřídit tomu novému.
A to za podpory slušně dotovaných neziskovek a samozřejmě i na ně napojené justice. Nemluvě o politicích, kteří potřebují muslimské hlasy.
Povinné nošení šátků, náboženská šikana, pokusy o proselytizmus: To, co se děje na berlínské střední škole, ukazuje, jak daleko může nyní zasahovat islámský tlak na konformitu v německých školách.
Fakt, že škola proti tomu podniká kroky, přivolal na scénu samozvané „obhájce svobody:“ progresivní politické neziskovky.
Je to jedna z těch zpráv, které by měly skutečně vyvolat politický rozruch, ale v Německu v roce 2026 to téměř působí jako normálnost.
Na berlínské střední škole jsou dívky pod tlakem, pokud nenosí hidžáb, studenti jsou povzbuzováni k půstu a chlapci jsou nuceně konvertováni k islámské víře.
Vedení školy se snažilo tuto aktivitu zastavit, proto skončilo u soudu. Ne proto, že by škola proti náboženskému zastrašování udělala málo, ale proto, že si dovolila zakázat demonstrativní náboženské rituály na školním pozemku.
Správní soud v Berlíně nyní rozhodl, že Diesterweg-Gymnasium v čtvrti Wedding mělo právo toto násilné vymáhání dodržování islámských pravidel zakázat.
Žaloba Společnosti pro občanské svobody (GFF), která se postavila na stranu muslimských studentů, byla zamítnuta. Verdikt z 15. října však zatím není konečný.
Když se hidžáb stane společenskou povinností
Není to ani tak právní spor, který je zvlášť výmluvný, ale spíše to, co během řízení vyšlo najevo o každodenním školním životě.
Ředitel Volker Lehmann informoval o pokusech o náboženskou konverzi, značném tlaku na konformitu a konfliktech mezi zbožnými a liberálnějšími muslimskými studenty.
S dívkami bylo zacházeno nepřátelsky, protože nenosily šátek. Dokonce i na promoční ceremonii byla studentka slovně napadena kvůli údajně příliš odhalujícímu oblečení.
Během ramadánu údajně přišel do třídy muslimský student a oznámil: „Teď všichni držíme půst.“
Už nejde o soukromé praktikování náboženství jednotlivými mladými lidmi, ale o snahu učinit islámská pravidla chování standardem pro ostatní ve státní škole. Ti, kteří se jim nepodřídí, musí očekávat nátlak, šikanu nebo veřejné ponižování.
Není to neškodná kulturní zvláštnost a také to není kulturní obohacení každodenního školního života. Jsou to projevy náboženského autoritářství, které ovlivňuje právě ty mladé lidi, kteří nevyznávají islám.
Údajní bojovníci za svobodu na špatné straně
Ještě pozoruhodnější je role Společnosti pro občanské svobody. Asociace protestovala proti četným berlínským školním předpisům kvůli údajně diskriminačním ustanovením.
Podle jejich vlastních prohlášení většina dotčených škol pak změnila svá pravidla a podřídila se požadavkům muslimů. Diesterweg-Gymnasium zůstalo neochvějné, proto bylo žalováno.
GFF tvrdí, že zákaz viditelných modliteb porušuje náboženskou svobodu muslimských studentů. Někteří z nich se musí schovávat za keři nebo odpadkové kontejnery, aby splnili své náboženské povinnosti.
Škola však popírá, že by o takových případech věděla, a upozorňuje, že tichá modlitba je stále možná.
To ukazuje pozoruhodný obrat priorit. Zatímco dívky jsou kvůli absenci šátků na hlavě šikanovány a liberální muslimové jsou pod tlakem, aby se přizpůsobili náboženství, závazek samozvaných obránců svobody se soustředí na prosazování demonstrativních islámských modlitebních rituálů proti odporu školy.
Organizace, která se zaštiťuje svobodou, by nikdy nebránila ty studenty, kteří nechtějí držet půst, nenosí šátek a nechtějí být konvertováni. Ale jejich svoboda není důležitá, neboť nepatří k privilegované skupině.
Německý stát se nemusí podřizovat šaríi
Berlínský správní soud alespoň stanovil hranici. Uznal, že zákaz demonstrativních náboženských rituálů se primárně týká muslimských studentů a nepřímo je znevýhodňuje.
S ohledem na konkrétní konflikty však bylo toto omezení oprávněné, aby se ve škole zajistil klid.
Soudci také nebyli přesvědčeni požadavkem na samostatnou modlitebnu. Škole chyběly místnosti a dozorčí personál pro tento účel. Navíc hrozí, že již existující konflikty se ještě zhorší.
Státní škola není mešita a její školní pravidla nemohou být založena na islámských rituálních předpisech. Stát má za úkol zaručit svobodu náboženství, ale nemá za úkol sladit školy s náboženskými potřebami obzvlášť asertivních skupin.
Nikdo nebrání muslimským studentům praktikovat jejich víru. Ale je nepřípustné, aby k jejímu praktikování pod hrozbami a násilím nutili ostatní.
Červená-červená-zelená: Když vládnou ti, kteří podporují islám
Tento vývoj by mohl být ještě nebezpečnější poté, co se v Berlíně ujme vlády červeno-červeno-zelená koalice vedená Levicovou stranou. Po volebním vítězství Levicové strany v září se tři strany již dohodly na společném průzkumném dokumentu.
Ve městě, jehož školy stále více bojují s náboženským tlakem na konformitu, to ohrožuje politickou konstelaci, která by se mohla postavit na stranu muslimů pod pláštíkem „anti-muslimského rasismu.“
Tato obava rozhodně není neopodstatněná. Berlínský odborník na vzdělávání Michael Hammerbacher výslovně varuje před bagatelizací politického islámu pod červeno-červeno-zelenou vládou.
Dokonce panuje obava, že projekty podporující školy v boji proti islamistickým vlivům by mohly v budoucnu přijít o financování. Současně chtějí budoucí koaliční partneři vytvořit nový úřad pro stížnosti na diskriminaci ve vzdělávacím sektoru.
To rozhodně nepomůže studentům, kteří jsou násilně konvertováni, navíc to dostane odhodlané školní administrátory pod další tlak, aby se ospravedlnili.
To by byla další fáze katastrofálního vývoje: zatímco ochránci islámské morálky by na své spolužáky uvalovali náboženská pravidla, učitelé a ředitelé škol by se mohli obávat, že sami budou označeni za diskriminační, pokud budou důsledně zasahovat.
Ze všech lidí by tedy ti, kdo chrání dívky bez šátků, mohli být politicky odsunuti na vedlejší kolej.
Prohlášení o bankrotu v integrační politice
Po léta byla veřejnost přesvědčována, že rozhodující nebezpečí pro pokojné soužití přichází z údajně netolerantní většinové společnosti, která muslimským menšinám nechává příliš málo prostoru pro praktikování jejich náboženství.
Případ Diesterweg-Gymnasium ukazuje jinou, politicky mnohem nepříjemnější realitu: náboženská nesnášenlivost přichází z muslimského prostředí a je namířena proti těm, kteří nevěří nebo nedodržují islámská pravidla.
Fakt, že i ve státních školách už základní svobody nejsou všude samozřejmostí, je dokladem bankrotu německé integrační politiky.
Šaría nemá v německých školách místo. Kdokoli prodává islámské vnucování jako náboženskou svobodu, stává se spolupachatelem útlaku.
