Na srazu WEF je důležité sledovat zejména proslovy politiků, kteří jakkoli ovlivňují celkovou politiku ve světě či v Evropě. K takovým „elitám“ samozřejmě patří také zkorumpovaná šéfka EU Ursula von der Leyen, která má každý rok v Davosu svůj vlastní řečnický panel.
Šéfka EK ve svém projevu na summitu WEF v Davosu zhodnotila první čtvrtinu tohoto století a určila strategie pro budoucí činnost.
Rezignovaně musela přiznat, že globálně vynucená konformita, o kterou elity usilovaly, se dosud nestala dostatečnou realitou. Pro ni je to samozřejmě důvod se v tomto směru zlepšit.
Zde si můžete poslechnout celý proslov, níže najdete to podstatné, co naznačuje další směřování bruselské politiky…
Na úrovni EU sílí kritika neprůhledných miliardových obchodů se společností Pfizer a znovuvyzbrojení Ukrajiny, které lze připsat Ursule von der Leyenové.
O to pohodlněji se cítí, když může být jednou za rok v lednu mezi svými soukmenovci velkou tvůrkyní a vizionářkou. Tak tomu bylo i v případě letošního summitu WEF, kde v úterý ráno přednesla projev, který byl stejně rozvláčný jako hrozivý, před zářícíma očima zakladatele WEF a architekta „Velkého resetu“ Klause Schwaba.
Hned na začátku se rozplývala nad starými časy: před 25 lety dosáhla hyperglobalizace svého vrcholu. Dodavatelské řetězce se staly globálními na úsvitu propojeného světa, ve kterém se doufalo, že technologie zajistí „prosperitu a mír.“
V té době bylo v EU právě zavedeno euro. Globální ekonomika se zbavila dividend a světoví lídři diskutovali na summitu WEF o společných krocích: „Byl to příslib integrovaného, spolupracujícího světa,“ řekla.
O čtvrt století později je svět stále propojený, ale objevují se nové zlomové linie. Světový obchod a technologie vzkvétají, ale všude se objevují nové překážky.
„Dodavatelské řetězce byly použity jako zbraně nebo se ukázaly jako křehké, když bez varování vypukla pandemie.“
Infrastruktura je podle von der Leyenové někdy ohrožena – čímž ovšem nemyslí Nord Stream, ale podmořské kabely v Baltském moři (což se již potvrdilo jako nehody) nebo u Tchaj-wanu.
Následuje neuvěřitelná věta: „Spolupracující světový řád, který jsme si představovali před 25 lety, se nestal realitou. Místo toho jsme vstoupili do éry silné geostrategické konkurence.“
Dále šéfka EK pokračuje: „Namísto světa, který byl uveden do souladu, existuje nyní soutěž o suroviny, obchodní cesty a nové technologie. Během této doby se před námi objevují překážky jako cla, sankce atd.,“ říká neironicky, ignorujíc neúčinných 15 sankčních balíčků EU proti Rusku…
Dále von der Leyenová doporučuje:
„Musíme spolupracovat, abychom tomuto závodu zabránili. Není v zájmu nikoho rozbít pouta globální ekonomiky. Musíme modernizovat pravidla, abychom zachovali naši udržitelnost a získali výhody pro naše občany.“
Zde ovšem zapomíná zmínit, že těmito „výhodami“ pro občany EU je neuvěřitelná regulační mánie, deidustrializace a ztráta konkurenceschopnosti, v čemž skutečně nemá bruselský moloch nikde ve světe konkurenci.
Pokud by to však bylo na ní, tato džungle regulací by neměla být problémem. Protože se svět mění, musí se to dělat i z pohledu EU – a proto pověřila odchovance WEF a bývalého šéfa ECB Maria Draghiho „cestovní mapou“ pro Evropu, která bude představena příští týden.
To zahrnuje dekarbonizaci a boj proti nedostatku kvalifikovaných pracovníků – což je obvykle eufemismus pro další výměnu obyvatel.
Celkově je podle von der Leyenové Evropa připravena přijmout výzvy. Vysvětlila, že člověk musí přehodnotit svou předchozí strategii jednání a „myslet za bloky a tabu, aby provedl nezbytnou změnu.“
Dochází jí, že v globální konkurenci zůstala pozadu a chce mobilizovat kapitál, aby posunula Evropu kupředu – aniž by však zpochybnila ničivou politiku EU.
Chce se totiž držet – a to bez jakýchkoli změn – své „Zelené dohody“ pro EU, zejména po Trumpově oznámení, že odstoupí od Pařížské klimatické dohody.
Zpackaná energetická transformace, jejímž příkladem je její rodná země, která je nyní v úpadku, ovšem pro Leyenovou není problém:
„Čistá energie je levná, vytváří dobrá pracovní místa a posiluje naši nezávislost,“ tvrdí šéfka EK, aniž by přiznala, že bez dotací nemohou větrné a solární elektrárny přežít.
A onu zmíněnou energetickou nezávislost vidíme na Německu, které se v případě, kdy nefouká vítr a je zataženo, plně spoléhá zejména na francouzské jaderné elektrárny.
Její proslov je orwellovština ve své čisté podobě…
Také je podle ní celkově potřeba lépe propojit dekarbonizační systémy, pro které má od února vyhlídku na nový plán.
Na tomto základě chce okamžitě poučit celý svět:
„Všechny kontinenty budou muset urychlit svou transformaci směrem k čisté nule a vypořádat se s rostoucí zátěží změny klimatu.“
Na tom se nesmí nic měnit: Změna klimatu je stále na prvním místě globální agendy.“
Mimo jiné také navrhuje jakýsi systém částečného sociálního kreditu pro zemědělce, firmy a investory (tzv. „Nature Credits“) pro dosažení čisté nuly.
Nové americké administrativě vzkázala: „Budeme postupovat pragmaticky, ale vždy se budeme držet našich zásad. Chránit naše zájmy a prosazovat naše hodnoty – to je evropská cesta.“
Všichni známe „evropské hodnoty“ – tedy politiku „Evropané na posledním místě.“
Pokud jde o snižování byrokracie, chce ušetřit peníze na špatném konci: není to bruselský moloch, který má být odstraněn, ale národní suverenita.
EU chce vytvořit „jediný regulační systém“ pro celou Evropu, aby přilákala inovativní společnosti namísto 27 národních právních předpisů: Říká tomu 28. režim. Mimochodem, 450 milionů občanů EU jsou pro ni v první řadě „spotřebitelé.“
Zde se chce zaměřit na větší koordinaci a chválí svou práci za posledních 5 let:
„Když je Evropa jednotná, dosahuje mnoha věcí. Dokázali jsme to a dokážeme to znovu.“
S ohledem na covidovou diktaturu, neprůhledné nákupy genových injekcí, válečné štvaní, cenzuru, ničivou klimatickou agendu apod. lze jen doufat, že to „znovu nedokážou.“
[Celkem: 2 Průměrně: 5]
