Série článků z červené knihovny tu pokračuje (a asi nějaký čas bude), tak se také přidám. Články byly všelijaké, ale ta diskuze je občas docela konstruktivní a i já si poslechnu rád rady zkušenějších a naopak shrnu pár mých poznatků.
Předně nejsem zhrzený a zahořklý, jako někteří místní, jsem se sebou docela spokojený a rovněž si jsem vědom svých vlastností (nepíšu přímo vad, často platí „it´s not a bug, it´s a feature“). Předně Žirafo, super to není, nejsi v tom sám a vinu máš taky jen částečně. Prostě doba je dneska divná, hlavně lidi a to bez ohledu na pohlaví. Tímto gratuluji starším, kterým se zadařilo popárování v normálnější době a tedy nemusí řešit dnešní problémy.
Jsem o dekádu starší než žirafa a měl jsem pár vztahů, nabral pár zkušeností a také odpozoroval leccos v okolí. U mně víceméně slušné holky, ale nakonec nějaký zásadní háček vždy byl, čímž skončil vloni i poslední vztah. Na žirafu se tu snesla víceméně opravněná kritika, jak se sebou má něco dělat a vše se zlepší. Moje rada: zlepši se kvůli sobě, ale zázraky vůči druhým nečekej. Jsem technik a začínal docela skromně, ale vypracoval jsem se a jsem docela spokojený se svým stavem. Ač to vyvolá kritiku o sebechvále, jde o představu: vzhled prý normální, žádný Clooney, ale ok, trochu se udržuji, takže postava slušná a bez nadváhy, jen pro některé buchty k.o. kritérium výška „jen“ 176. Z rodného prdelákova jsem vypadl kdysi směr Prágl (bohužel v ČR moc výběr není, z bláta do louže, takže většina končí kolem Práglu, ať se nám to líbí či ne). Vystudoval 2 VŠ, vybudoval slušnou firmu a dovolím si tvrdit, že jsem nadstandardně zajištěný, nemám hypo ani jiné dluhy (spíše slušný polštář), nevytahuju se, ale ani nic neskrývám, jsem spíše introvert (byť asi menší než žirafa). Tedy teoreticky ideální konstalace, akorát že vůbec. Očekávání na protějšek se doposud nejevil nereálný, tedy inteligentní slušná baba ca 30-36 bez dětí (což je dneska docela standard i ve vztazích), s vůlí děti mít a s normální prací (to možná dříve nehrálo roli, ale dnes, kdy se tituly pro všelijaké pavědy hází přes plot, tak všem pouze roste bezdůvodně ego…). Narozdíl od žirafy, sex je fajn, ale když někdo má vůli s někým zestárnout, tak musí mít společného i něco jiného než postel, která už pak stejně upadá. To si neuvědomit bych bral asi jako žirafův největší omyl.
A co bylo a je u mně špatně? Na technikách není zrovna nadbytek holek, takže během VŠ jsem docela ostrouhal. Možná i moje chyba, měl jsem možná hledat usilovněji a mimo alma mater, jiná věc je, že občas nejde o to, koho člověk potká, ale také kdy ho potká a ne každý ve 22 plánuje rodinu. Vztahově jsem byl v té době také neohrabaný, což se zlepšilo, ale Casanova nejsem a nebudu. Po škole pak mraky práce, prakticky jen v mužských kolektivech. Když se něco podařilo, vždy tam byl háček. Jedna nemohla mít děti a dost jí to rozhodilo, jedna byla mamánek (nikdo neřekne, jak velký problém to je u holek), další se projevila jako hysterka, jiná se nechtěla za nic přistěhovat. Trochu problém je moje spíše racionální povaha. Mám hlad, stavím se někde na oběd, což znamená, jdu jíst, ne čumět co lítá kolem. Jdu nakoupit, to samé. Tradiční seladóni to mají asi jinak, jsou na lovu furt, jim nejde o nákup, jídlo, sport…ale o lov. Snaha to napodobit vede k nějaké nepřirozené křeči a to každá vycítí. Nejen v mém případě nefungují takové ty univerzální kecy brát seznamování jako hru, zábavu atd. Ne každého to baví, hlavně v případě chlapů a tlachání o ničem nás neláká. Ale už jsem to slyšel i od holek, ne každá se baví nonstop seznamováním.
Pro srovnání, co jsem slyšel a viděl u kamarádů z ekonomek, zemědělek či práv, tam to nebyla taková sláva, jak se vypráví. Obecně hodně studentek všech možných VŠ začínalo tím, že se vrhla na krk prvnímu joudovi jen aby se chytla v Práglu s bydlením, jak byla šance, šla dál (spíše výš). Dost jich začala provozovat priváty, kdysi jsem někde četl, že odhadem snad 14000 studentek v Práglu se tak živí. Pak se také houfně vrhaly na různé Erasmy, což je stejně jen takový unijní swingers program, protože slečna studentka přece nechce „českého Pepíka“. Nemám nic proti mezinárodním párům když přirozeně vzniknou při škole, v práci atd, ale tyhle „hvězdy“ nic jiného neakceptovaly. Těch Pepíků bylo méně, než se zdá, spíše tím ostrouhal solidní kluk a o pár let později dotyčná nána. Většinou se po pár letech podbízení na západě vrátila do Čech (občas se svištěm) a se skřípáním zubů brala všechno jak smrt, což pak odskákali ti ulovení chudáci, protože v ní stejně pořád bylo, že je hvězda a vlastně se musela snížit pro obyčejného chlapa, ale ona ví, jak měla na víc. Dodnes jsou nespokojené sami se sebou a naštvané na celý svět. Ač bych to zrovna tam nečekal, tak pocitově nejvíce takových bylo z jižní Moravy (severní o něco méně), tam bylo nějak zažito, že na každou budoucí ředitelku zeměkoule čeká minimálně Křetínský (a co jsem slyšel, ten zrovna tyhle kravky vesele lovil). Některé šly po prachách a snad ještě horší bylo, když šly po zábavě (což samozřejmě nebyl studentský večírek, ale třeba večírek na italském konzulátu, oslava nějakého „VIP“ ala Leoš Mareš nebo top manažera, ideálně cizince). Matně si vzpomínám, že tady byl kdysi článek, jak někdo vyposlechl rozhovor nějakých „office managerek“, kde jedna mohla mít super týpka, ale odkopla ho, protože přece není menedžr a coby si kdo o ní myslel. I tak funguje seznamování.
Ta zábava je podle mně velký problém. Přijde mi, že dříve naši rodiče a prarodiče se dávali dohromady pro normální život, občas si rovněž zablbli a také aby něco vybudovali (v rámci skromných možností). Dnes se žije „pro každý den“, hlavně je třeba se nonstop bavit, nehromadit majetek, radši si užívat a jak říkají „sbírat zážitky“. V tomto duchu pro změnu já ignoruji skuhrání o „nedostupném bydlení“, neboť cokoliv si odepřít pro „vyšší cíl“ je nepředstavitelné. A tak vypadá často i představa na chlapa. Musí x-krát ročně na dovolenou, exotika, lyže, brusle, horolezčit, na vodu, paraglide a kdoví co ještě. Také každá druhá má v profilu na seznamkách „nesnáším nudu“ a „miluju zábavu“. Ne každý příliš sportoval v mládí a pak při práci, pokud to chce někam dotáhnout, tak prostě na tolik blbnutí není čas. Řada aktivit pak rozhodně neláká introverty, kterých také není málo. Nehledě na to, pracovní zápřah a občas nekonečné dny, to pak nesní každý o adrenalinu, spíše se těší na pohodový večer.
Podle mně má vliv i změna hodnot, tedy práce a volného času. Ze zdegenerovaného západu sem prosakují všelijaké levicové trendy honosných názvů jako work-life balance, 4 denní pracovní týdny, zkrácené úvazky, občas kurzarbeity atd, čímž má dost lidí více peněz než práce a vlastně roupama neví, čímž zaplácnout volný čas. Člověk, kterého práce baví a který je pracovně dostatečně vytížen, ten také rád občas vypne, ale nehledá permanentní únik od práce.
Možná jsem názorově zastaralý, ale málem jsem kdysi začal mladé odsuzovat. Pak jsem si všiml, že pořád jsou schopní a solidní, ale řekl bych, že jich procentuálně dost ubylo, asi si část našla jinou zábavu. Zatímco ze střední se solidně chytla půlka a funguje, dneska je to možná 10%. Mám ve svém okolí pár lidí, jejichž děti jsou z kategorie věčných studentů, tedy průměrná škola (občas zcela nesystematická změna školy či oboru) a pokud se vůbec dodělá, tak někdy 28-30. Až na výše uvedené malé procento schopných a snaživých to má zbytek celkem na háku, výkon je sprosté slovo, všechno je má bavit, nic namáhat, hlavně užívat volný čas, cestovat, flákat se, rodinu spíše ani ne atd. Jejich rodiče to štve, ale nehnou s tím.
V diskuzích k předchozím článkům se objevilo, jak je všude plno skvělých ženských k seznámení. Tak optimistický už nejsem, viz výše uvedená sorta. Další část, která dříve vůbec neexistovala, jsou systémově vygumovaní, většinou do zelena a ruda, nebo rovnou obojí. Všelijaké bio-eko-vegan existence (jak říká kamarádka „ekokundy“), dredaři, greténi, zachraňující planetu, migráčky a kdoví, co ještě. Postupně stárnou, ale nedospívají (proti dřívějším mladým v protestantském věku, které dohnala ekonomická realita často v podobě rodiny), takže se možná tak páří mezi sebou, ale nikdo normální by se toho ani nedotkl. Pak jsou tu absolventi Vysoké školy života, kteří si přes fotku plácnou „mám to v paži“ (rozuměj šmakuládu od fajzra) a aktuálně to vyměnili za modrožlutou vlajku. To je u obou pohlaví. Zrovna nedávno mě překvapil kamarád, ajťák v korporátu, jak prý bych se divil, co dnešní ajťáci vypouští za požadavky-silný stát, represe, vyšší tresty, omezit zbraně, povinné očkování atd. Pak jsou ještě další menší skupiny, jejichž použitelnost je také rovna 0, např. radikální věřící. Dalo by se možná zkousnout zpočátku něco jako sex po svatbě, akorát že tam nebude už nikdy ani sex po dětech. Problémy se řeší jak u dementů, cokoliv se posere, Bůh to tak chtěl, mělo to tak být (klidně si zahrávají se zdravím). Znám 2 případy z okolí a to fakt nechceš. Další nepoužitelná kategorie jsou ty, co rovnou nechtějí děti. Nejsem fanoušek dnešního kultu dětí, ale děti prostě k životu patří stejně jako sex, jen to není výhradní náplň života.
Výše popsané se pak propisuje do seznamek. Pokud to někdy před 20 lety fungovalo, tak teď už ne. Nápad bezesporu dobrý, tedy možnost dosáhnout mimo svou bublinu, ale klientela se asi totálně změnila, takže chlap prostě odpověď nedostane, maximálně se ozve nějaká mašina, co se považuje za roztomilou boubelku a v profilu si napíše „pár kilo navíc“. Takže člověk pochybuje, jestli ty profily se slušnými fotkami jsou vůbec pravé a když ano, jestli se dotyčná chce seznámit nebo jen leštit ego. Další hojnou kategorií v posledních letech jsou úkáčka. Vnímám u všeho z východu značnou dávku vychcanosti, chtějí se tu za každou cenu chytnout. Můj šálek kávy to není, podobně jako v diskuzích zmíněné asiatky, to rovněž není pro každého a až na výjimky to vlastně není nic jiného než obchod.
Možná to je ta feministická doba, kde většina ženských nic nenabízí nebo nabízí výrazně méně, než jejich matky a babičky, ale nárokují si výrazně více. To i místní diskutující potvrdili. Utkvěl mi v paměti citát, že dřív holky uměly vařit jak jejich matky a dneska umějí chlastat jak jejich tátové. Na každém šprochu pravdy trochu. Když se k tomu přidá negativní vliv sociálních sítí, vznikne z toho toxický mix, který výrazně omezuje normální seznamování oběma pohlavím. Pro úplnost, mor sociálních sítí dorazil i na venkov, což tomu také nepřidalo. Bohužel to není jen případ puberťaček, všelijaké instagramy zvládli zblbnout i kdejakou dnešní čtyřicítku za zenitem, která se pak vidí pendlovat mezi Pařížskou a Dubají. Z toho plyne permanentní sebeobelhávání, kdy sice oficiálně nemůže najít obyčejného, slušného, hodného, spolehlivého chlapa bez dluhů a pro život, ale když o něj zakopne, ihned ho odfiltruje, přece je obyčejný, nudný…a ona přece chce ještě něco zažít.
Takže shrnu: problémů při hledání partnera je více než dost, seznámitelná skupina se výrazně smrskla o různé divnolidi, zatímco dříve byly „jen“ zlatokopky a tím to negativní víceméně haslo. Jsem i nadále přesvědčený, že solidní normální protějšky jsou, bohužel za kouřovou clonou, kterou vytváří příliš viditelná (a bohužel rostoucí) skupina „divných“. No a teď otázka kde hledat. Školní léta dávno za náma, každá solidní holka zdrhne ze seznamek, když po registraci půlka odpovědí obsahuje fotku péra, bary už dneska tolik nefrčí, ale stejně nebyly zrovna vyhlášené kvalitou. Kamarádi jsou zadaní a mezi vyděláváním na hypotéky a pomocí přetížené ženušce koupat po večerech děti nemají chuť sledovat, kdo ze známých je volný. V okolí je sice plno lidí, ale do okruhu Práglu (a nejspíše všech větších měst) se stěhují do domků na hypo hlavně páry, nebo je tam také dost omladiny, takže 15tek plno, vesměs potomci rodičů přistěhovaných kolem roku 2000, ale to je kategorie pro mladší.
Takže co zbývá? Podle mne je jediná cesta rozšířit svůj dosah, protože když je 1% použitelné, tak ze 100 je to 1, ale z 1000 už 10. Samozřejmě je otázka jak rozšířit dosah, když třeba seznamky selhávají na plné čáře, což byla asi v minulosti docela pomoc pro introverty pro navázání prvního kontaktu. Ale dalším nápadům se meze nekladou…
16.01.2025 Anonymní autor
Související články:
273x přečteno
