Thomas Hobbes je historiky považován za jednoho z intelektuálních otců moderního státu. Postaral se o to knihou „Leviathan”. Titul knihy se odkazuje na mytickou mořskou obludu v podobě draka, která je zmíněna ve Starém zákoně, například v knize Jób, z níž pochází rčení Jobova zvěst. Postupem času se Leviathan stal synonymem pro velkou příšeru.
Válka všech proti všem
Thomas Hobbes argumentoval, že lidstvo se bez státu neobejde. Bez nějaké „struktury”, která bude udržovat mír a pořádek, bude panovat „válka všech proti všem” a nebude existovat ani spravedlnost, ani bezpečí. Život bude v takových podmínkách „krutý, osamělý, chudý a krátký”.
Jak z toho ven? Aby unikli chaosu a válce všech proti všem, budou lidé souhlasit s tím, že se vzdají podstatné části svých práv a svobod, které předají nějaké centrální autoritě, ať už je to monarcha nebo parlament. Lidé mezi sebou uzavírají společenskou dohodu, na jejímž základě vzniká nějaká instituce se svrchovanou mocí.
Novátorská myšlenka
V čem byl Hobbesův Leviathan průlomový? Stát jako centrální autorita, která vykonává moc nad nějakým územím, není dána boží vůlí, ale je výtvorem racionální lidské mysli. Předchozí„teorie státu” byla postavena na doktríně, podle které vládli králové z boží moci, jíž jako jediné skládali účty. Teorii popsal anglický filozof Robert Filmer ve své knize Patriarcha, která byla ze zřejmých důvodů mezi evropskými vládci velmi oblíbená.
V Hobbesově pojetí musí mít centrální autorita nicméně „absolutní moc”, aby byla schopna udržet pořádek. Pořádek a bezpečnost má větší hodnotu než politické svobody. Jednotlivci zůstává pouze právo na ochranu vlastního života.
Nadřazená autorita
V kapitole číslo 18 představuje Thomas Hobbes jednu z nejdůležitějších pasáží své teorie státu. Společenskou smlouvu uzavírají lidé pouze mezi sebou. Jejich smluvním partnerem není ten, komu svrchovanou moc předávají. A proto lidé nemohou obviňovat vládu z toho, co činí, tvrdí Thomas Hobbes. Vláda žádnou smlouvu neuzavřela. Podle tohoto uspořádání je každý jednotlivý člověk původcem všeho, co stát vykoná. Pokud si někdo stěžuje na stát, stěžuje si sám na sebe. Stát může páchat bezpráví, ale nemůže se dopustit nespravedlnosti nebo spáchat škodu v pravém smyslu slova. Vláda prostě nemůže porušit smlouvu, protože není její stranou.
Kritika
Hobbesovu teorii kritizoval další autor osvícenství John Locke ve své knize „Dvě pojednání o vládě”. Nejdůležitějším úkolem vlády je chránit právo každého člověka na život, majetek a svobodu. Pokud se vláda zpronevěří tomuto úkolu, má lid právo ji svrhnout, tvrdil John Locke. Stala se nespravedlivou a tyranskou. Vláda se musí odpovídat lidem za svoje činy.
To je rozdíl proti životu pod Hobbesovým Leviathanem, kde se může jednotlivec vzepřít pouze ve velice omezených případech. Pro Thomase Hobbese je rebelie horší než špatná vláda a stabilita je nejvyšší politickou hodnotou. Proto má člověk právo odporu pouze v nejkrajnějším případě, pokud mu jde o život.
Klasickou dělbu moci Leviathan nepřipouští. Autorita centrální vládní instituce nesmí být žádným způsobem oslabována tím, že se o moc bude dělit s nějakou další institucí. Absolutní moc je nedělitelná. Stát nemůže být slabý, má-li dohlížet na pořádek.
Myšlenky Johna Lockeho zvítězily. Proto většina ústav moderních demokracií obsahuje výraz „vůle lidu” buď přímo v úvodu, nebo v prvních paragrafech.
Lze svobodu uchránit?
Je to těžké. Historické příběhy o svobodě s přesahem do současnosti vám přináší LIGA SVOBODNÝCH v podání Marka Vašuta. Jeden argument lepší než druhý do diskuze s cenzory a nástěnkáři.
Post scriptum
Pozn. autora:
Neinspiroval se současný Brusel spíše dílem Leviathan? Může konat jakékoli bezpráví a lidé nemají právo ani na kritiku? Absolutní byrokratická moc se nesmí s nikým dělit, protože jinak by tsunami regulací nebylo dostatečně zničující? Na konci prohlásí v duchu klíčové pasáže teorie Thomase Hobbese, že za všechno mohou vlastně sami lidé.
Občanský projekt syrzdarma můžete podpořit dle nálady zde a výši příspěvku můžete stanovit podle aktuální teploty 🙂 Děkujeme.
