Polská bioložka Simona Kossak (1943-2007) strávila dlouhých třicet let v dřevěné chatě v Bělověžském pralese, bez elektřiny a přístupu k tekoucí vodě. V její posteli spal rys a pod jednou střechou s ní žil ochočený kanec. Místní jí říkali čarodějnice, protože si povídala se zvířaty a vlastnila vránu, která kradla zlato a napadala cyklisty. Byla vědkyní, ekoložkou a autorkou oceňovaných filmů i rozhlasového vysílání. Byla také aktivistkou, která bojovala za ochranu nejstaršího evropského lesa. Kromě obrovských znalostí se tato nekompromisní ochranářka vyznačovala mimořádným charismatem a temperamentem. Simona věřila, že by se mělo žít jednoduše a blízko přírody. Mezi zvířaty našla to, co u lidí nikdy nenašla.
Simona Kossak se narodila 30. května 1943 v polském Krakově, ke stylu života měla velmi vyhraněný přístup. To zřejmě vycházelo z její přísné výchovy a komplikovaného vztahu k oběma rodičům. Její otec byl velký pedant a matka se raději oddávala společenským radovánkám, navíc preferovala pruský styl výchovy. Navíc jí dávali najevo, že se měla narodit jako chlapec. Jako malá se starala o nemocná zvířata a i později ji to táhlo ke studiu biologie. Po úspěšném obhájení diplomové práce začala pracovat v Bělověžském pralese – z původně tříletého provizoria se však stalo let třicet. Brzy se rozhodla přestěhovat přímo doprostřed národního parku. Nacházela se zde dlouho opuštěná hájovna zvaná Dziedzinka. Neměla zde ale žít sama. Polovinu stavení totiž obýval fotograf Lech Wilczek (1930-2018). Zpočátku se často hádali, ale později se jejich vztah přetvořil v podivnou směsici přátelství a lásky. Oba milovali prales a jeho obyvatele. Když našli nějaké zvíře, které nemohlo kvůli zranění žít volně, nechali jej u sebe. Postupem času se tak v domku zabydlel divočák, krkavec, osel, rys, dva losi, sova, čáp, pávi, slepice, ovce a spousta dalších.
V roce 1980 jí udělil Výzkumný lesnický ústav doktorský titul v oboru Lesnické vědy, na základě její disertační práce o výzkumu života jelenů v pralese. Ve výzkumu i nadále pokračovala a v roce 1997 získala akademický titul profesor lesnických věd. Následně pracovala v Ústavu pro výzkum savců Polské akademie věd a Oddělení přírodních lesů, kde byla od ledna 2003 ředitelkou. Přes své radikální názory si získala spoustu fanoušků a mohla tak mít vlastní pořad v rádiu a točit dokumentární filmy. Zemřela v roce 2007 po krátkém boji s rakovinou.
Zdroj obrázku Public Domain Pictures
