Sovětský prototyp skákajícího tanku TPP-2 z roku 1937.
TPP-2 byl navržen tak, aby využíval kinetickou energii pohybujícího se tanku k přeskočení překážky. Používal odlehčený podvozek T-26 (bez věže), byť váha zase vzrostla kvůli přídavným komponentům. Pro potřeby zkoušek byla odstraněna munice a palivové nádrže byly naplněny jen z třetiny (místo 290 litrů) – to umožnilo snížit celkovou hmotnost vozidla o 130-140 kg. Pohon zajišťoval benzínový motor o výkonu 90 koní, spojen s pětistupňovou převodovkou. Točivý moment se přenášel na přední hnací kola. Nejvýraznější inovací projektu TPP-2 byly čtyři excentry navržené pro instalaci na boční hřídele. Na každé straně vozu byla dvě taková zařízení. Každý excentr byl výrobek složitého tvaru, sestavený z několika částí. Jeho základem byla kovová deska s perforací, která byla upevněna přímo na poloose. Na zakřivené ploše desky bylo určeno pro instalaci širokého oka s jakýmsi běhounem. Podle představy konstruktérů musel tank během pohybu vyvinout danou rychlost, která umožňovala použití speciálního vybavení a provádění skoků. Při přiblížení k překážce musel řidič zapnout vývodový hřídel k excentrům, v důsledku čehož došlo k jejich otočení a kontaktu se zemí. Ihned poté byl jejich pohon vypnutý. Síla tření a kinetická energie stroje nutily excentry se otáčet a válet po zemi. Díky svému speciálnímu tvaru mohly vyhodit vozidlo do nízké výšky. Tank následně pokračoval v pohybu vpřed setrvačností, v důsledku čehož by bylo dosaženo skutečného skoku. Z pochopitelných důvodů neměl experimentální tank nést žádné zbraně. Při dosažení přijatelných výsledků by však bylo možné vytvořit novou “bojovou” verzi. Posádka prototypu byla zredukována na jednu osobu.
Konstruktéři chápali, že skákání a následný dopad na zem není tou nejlepší věcí pro řidiče, a proto přijali určitá opatření. Sedadlo řidiče bylo instalováno na hydraulických tlumičích, které měly absorbovat energii nárazů. Navíc byl vybaven bezpečnostními pásy. Vylepšení sériového tanku T-26 vedlo k určité změně rozměrů a také ke snížení hmotnosti. Délka tanku TPP-2 mírně přesáhla 4,6 m. Díky instalaci excentrů dosáhla celková šířka stroje 3 metrů. Odstraněním věže se celková výška snížila na 1,7 m. Podle známých údajů vážila prázdná konstrukce 4,77 tuny, ale po osazení vším nezbytným váha vzrostla na 7 276 kg. Pro srovnání, sériový tank T-26 vážil 8,3 tuny. V protokolu o testu bylo toto snížení hmotnosti označeno za nevýznamné. Z hlediska jízdních vlastností musel TPP-2 odpovídat základnímu T-26. Pokud jde o samotné skoky, tak tank musel dosáhnout rychlost minimálně 25 km/h a výsledkem měl být skok dlouhý několik metrů. Prototyp byl smontován na začátku podzimu 1937 a v listopadu byl připraven k továrním zkouškám. Z počátku vše fungoval podle plánu a 27. listopadu se konala první zkouška se skokem. Excentry se zadrhly na zledovatělém terénu a tak se tak nevznesl do vzduchu. Následné ohledání objevilo šest závad – došlo k zářezům zubů na ozubených kolech, oděrkám na hnacích nápravách excentrů atd. Následující týdny byly věnovány opravám zkušebního tanku. Spolu s výměnou poškozených dílů byla dolaďována další zařízení. Zejména byly zesíleny excentrické výstupky. Dne 26. prosince byl TPP-2 znovu připraven ke zkouškám. Na místě koku byla položena dřevěná podlaha. Uskutečnil se velmi krátký skok s poměrně silným úderem o zem. Druhý test, který proběhl ve stejný den, přinesl jiné výsledky. Když tank visel na excentrech, začal ztrácet rychlost. Ty se nedokázaly otočit správnou rychlostí a stroj, zvedající se do minimální výšky, tvrdě přistál. Skok se nezdařil. Jak se záhy ukázalo, důvodem bylo zaseknutí excentrických os v bočních trubkách. Kromě toho bylo několik součástí převodovky rozbito mechanickým zatížením s nárazy na zem, a v různých klikových skříních se objevily trhliny. Dne 31. prosince pokračovaly testy opraveného vozidla, ale opět bez většího pokroku a další byly zastaveny. Několik dní na to vydalo Ředitelství obrněných jednotek Rudé armády zkušební zprávu shrnující výsledky celého projektu. Předně autoři zprávy poznamenali, že v praxi tank TPP-2 v zásadě potvrdil, že je možné použít celý systém ke skoku. Samotný prototyp však měl celou řadu nedostatků. V důsledku toho nemohl plně realizovat myšlenky, které jsou základem projektu.
Hlavní problém spočíval v nedostatečně výkonném motoru a relativně nízké rychlosti. Zrychlení na 25-30 km/h neumožnilo získat kinetickou energii, dostatečnou pro úplný skok. Nevhodný podvozek T-26 vedl k nadměrně silným nárazům při přistání a následnému poškození dílů. Také bylo potřeba vylepšit systém excentrického pohonu, u kterého bylo pozorováno nadměrné tření až po vznik otřepů a oděrek. Podle zprávy další testy neměly smysl a vůz by měl být přestavěn do role běžného traktoru.
Podle doporučení armádních specialistů měl průmysl pokračovat ve vývoji původního návrhu, v důsledku čehož se mohly objevit nové “tanky pro překonávání překážek” se speciálními zařízeními po stranách. To se však nestalo. Koncem 30. let 20. století realizoval sovětský tankový průmysl velké množství zakázek na dodávky sériových obrněných vozidel a kromě toho vypracoval řadu nových projektů. Vzhledem k nedostatku volných zdrojů a specialistů se závody nemohly vypořádat se všemi novými návrhy. Z těchto důvodů nebyla myšlenka skákajícího tanku s bočními excentry, navzdory souhlasu armády, dále rozvíjena. Nové konstrukce tohoto druhu se již nevyvíjely ani nestavěly.
Zdroj obrázku Reddit
