Vzácným sběratelským artiklem, který se objevuje na plážích u Aljašky, Washingtonu nebo Tchaj-wanu, jsou skleněné koule. Tyto většinou modrozelené duté koule z recyklovaného skla sloužily dříve rybářům jako bójky k uchycení sítí na moři. Oplétaly se lanem, aby se zvýšila jejich odolnost a sítě se měly za co chytit.
Tyto rybářské plováky byly vynalezeny v Norsku, záznamy o jejich používání sahají do roku 1844, ale největší oblibě se jim dostalo v Japonsku. Většina skleněných plováků (zvaných ビン玉) je opatřena značkou, která se na kouli razila ještě za horka na píšťale. Značka příslušela budoucímu vlastníkovi bójky. Každý tak mohl poznat, kdo na jakém území v moři loví. Občas se bójky rozbily nebo provazy povolily a skleněné koule se vydaly na výlet. Chyceny mořskými proudy brázdí oceány a občas je bouře vyžene z moře a vyplaví na pláž. Pokud se vám podaří nalézt na pláži takový skleněný poklad a budete chtít vědět, komu bójka patřila, podívejte se do knihy Glass Ball od Waltera Piche, která obsahuje i přehled identifikačních značek (pečetí), tedy jmen vlastníků.
Dodejme, že do 40. let 20. století sklo nahradilo dřevo nebo korek. Později hliník, plast nebo polystyren. Japonsko začalo používat skleněné plováky v roce 1910 a většina se vyráběla ručně, zejména ze starých lahví od saké. Ty měly zelenou barvu, ale najdeme bójky i čiré, jantarové, akvamarínové, ametystové, modré a další. Nejvíce ceněnou a vzácnou barvou je červený nebo brusinkový odstín. Jejich výroba byla drahá, protože k výrobě takovéto barvy bylo použito zlato. Další barvy, jako je smaragdová zelená, kobaltová modrá, fialová, žlutá a oranžová, byly primárně vyrobeny ve 20. a 30. letech 20. století. Většina barevných plováků dostupných dnes na prodej jsou však repliky.
Zdroj obrázku Wikimedia Commons a Flickr
