A člověk si říká… sakra, takhle se přece žít nedá.
„Spoustě věcí nerozumím. Myslím si, že ten můj svět už je pryč,“ vysvětluje Bára Hrzánová. A já k tomu s lehkým povzdechem dodávám – v tom má, proboha svatýho, zatracenou pravdu. Protože kdyby ten její svět ještě byl, nebyli bychom dneska svědky takových teatrálních proslovů, co mají hloubku mokrýho kapesníčku a ostrost gumový dýky.
Prý je humor účinná zbraň, s ním jsou komunisti v koncích, říká Hrzánová. No jistě, humor je nebezpečná zbraň. To máš pravdu, Báro – humor totiž bezpečně nasere každýho blba, a úplně jedno, jestli má v občance napsáno KSČM, ODS, ANO, SPD, nebo „influencer“.
„Oni tam ti komunisti někdy chodí škodit. To jsou takoví upíři, polykači světla… Komunisti, to je banda naprosto bezectných, strašlivých, černých osobností. Oni mají ty hry ‚poznej svého nepřítele‘. Zažili jsme, že na nás chodily celé jejich buňky,“ vypráví Bára Hrzánová.
No prosím. Komunisti jako polykači světla. To je skoro poetický. Já teda netuším, jestli ti rudí vampýři nosí i pláštíky a tesáky a jestli místo krve sajou dotace z Bruselu, ale co už. Hlavně že se to dobře poslouchá na kulturní besídce, kde lidi dychtivě hltají každé slovo, jen aby měli koho nenávidět.
A co na tyhle pitomosti říct? Protože škodiči, upíři či polykači světla jsou, drahá Báro, všude. V politice, v kultuře, na úřadech, ve frontě na poště i na sociálních sítích. Nejsou to jen komunisti. To jako vážně myslíš, že nácci vraždili s humorem? Že se při pohledu na plynové pece dusíme smíchy? Nebo že dnešní oligarchové tahající za nitky ve státech od Východu po Západ mají na hlavě šaškovskou čepici?
Ne, lidi s nenávistí vůči všemu komunistickému, co se jim jen mihne ve vzpomínkách, jsou často stejně směšní jako ti, proti nimž tak zuřivě brojí. Protože nakonec se celá ta svatá válka proti minulosti stává jen pěknou zástěrkou pro vlastní mindráky a fakt, že se jim tenhle dnešní svět taky rozpadá pod rukama.
Všichni tady řeší třísku v oku nepřítele, zatímco jim vlastní kláda drhne rohovku tak, že brečí krev. A při tom řvaní o rudém nebezpečí jim úplně uniká, že tenhle svět nejvíc ničí nenávist, pózy a absence selskýho rozumu.
A člověk si říká… sakra, takhle se přece žít nedá.
