Ráno jsem vstala v pět hodin abych stihla práci na šestou hodinu. V práci jsem makala pěkně na osm hodin. Sotva jsem vypadal z práci, tak na šalinu a do školy, ze které jsem odešla kolem osmé hodiny. Pak zase na šalinu a do postele jsem se dostala dolem desáté večer abych ráno v pět hodin zase mazala do práce.
Po delší době se opět opatrně začíná diskutovat o nějaké menší platbě na vysokých školách, a hned je oheň na střeše. Prý je školství podfinancované, a jak k tomu přijdou chudáci studenti, že by si měli platit za své vlastní vzdělání. Mají se opravdu lidé neustále skládat na vzdělání vysokoškoláků? Já to klidně řeknu nahlas: Co je mi do nějakých študáků? Oni se snad skládají na platy dělníků? Rozhodně ne, ale rádi by se nechali platit z jejich daní. Co za to ale naše země dostane zpět? Nic. Vystudují a pak utečou na lépe placená místa do zahraničí. Nebo studují nesmyslné obory, jako je genderismus, ze kterých se fakt nikdo nenají, a hlavně, je to naprosto zbytečná pavěda.
Právě zde by si měli všichni ti vlezprdelkové do USA vzít příklad: když chceš studovat, tak si to zaplať. Tady mají pocit ublíženosti, když mají zaplatit 10 000 na začátku semestru, přitom je to jen takové malé zápisné, které tuto otázku vůbec neřeší. Tisíc korun na měsíc je docela sranda. Dost mě pobavili rodiče vysokoškoláků, jak hned vypočítali, co stojí jídlo a ubytování. A co je lidem do toho? Chtěli jste kapitalismus, tak si to laskavě zaplaťte a nechtějte to po státu. Stát jsme totiž my všichni. Jestli někoho platit, tak učně. Už byste si měli uvědomit, že nemůžete chtít kapitalismus a k tomu mít všechny sociální výhody socialismu, které tu byly dříve. Nemůžete mít obojí. Tady je tvrdé prostředí a na každého to nějak dopadá. Nevidím důvod, proč by ostatní měli doplácet na studenty.
Mimochodem, víte, kolik bere profesor? 100 000 korun. Docent 80 000 korun. Opravdu je školství podfinancované, nebo je jen velmi špatně vedené?
Ani za socialismu nemohli všichni studovat, protože na to prostě nebyly peníze. Je to sice osobní, ale po základní škole jsem šla do práce, protože to bylo nutné. V plnoletosti jsem se mohla přihlásit na večerní školu. Myslím, že dnešní študáci si neumí představit, jak to spousta lidí z bývalé doby zvládala, tak vám to popíšu.
Ráno jsem vstala v pět hodin, abych stihla práci na šestou. V práci jsem makala pěkně osm hodin. Sotva jsem vypadla z práce, naskočila jsem na šalinu a jela do školy, ze které jsem odcházela kolem osmé hodiny večer. Pak zase na šalinu a domů, kde jsem se dostala do postele kolem desáté večer, abych ráno v pět hodin zase vyrazila do práce. Tohle bylo pondělí, úterý a čtvrtek. Ve středu jsem nadělávala hodiny, které mi chyběly kvůli škole. V pátek konečně žádná škola, a tak jsme se těšili na tanec v některé kavárně. V sobotu jsem si užívala procházky, kino a večerní zábavu. V neděli jsem se učila na další týden. Pět let, aby ze mě byl ekonom. A vidíte – dalo se to a nikoho jsem nestála ani korunu. Teda stála jsem stát, protože škola byla zdarma, ale na oplátku jsem se upsala podniku, který mi umožnil studovat. A co teď? Dnešní mladí by si měli uvědomit, že vzdělání zdarma se musí státu nějak vrátit.
