Vinná klobása je pravděpodobně českou variantou bílé bavorské klobásy. V českých zemích se objevuje od 19. století. Bohužel se ale v dobových kuchařkách nedočteme, kdo konkrétní ji vlastně vymyslel. Základ by měl obsahovat 15 % hovězího masa, 50 % tučnějšího vepřového masa, 10 % libového masa z kýty nebo z plece. Z koření je důležitý muškátový ořech a květ a citronová kůra. Též žemle nebo veka v přiměřeném množství. Již samotný název napovídá, že důležitou ingrediencí je víno. Odborníci doporučují bílé víno s jemnou příchutí muškátu. A to z toho důvodu, že tato chuť ladí i s kořením, které se do směsi přidává. Vše je jemně namleto (často v mixéru) a cpe se do tenkého skopového střívka. Vinná klobása se následně stáčí do typických “šneků”. Po výrobě se dále tepelně nezpracovává. Později se nejčastěji obaluje v mouce a opéká na pánvi na sádle. Kvalitní klobása by neměla prasknout ani výrazně zmenšit svůj objem.
Tradice vinných klobás začala zhruba před dvěma stoletími, kdy se masný výrobek dostal na stoly rodin a domácností v době oslav zimního slunovratu. Důvodem byl tvar, do kterého hospodyně klobásy aranžovaly. Připíchnuté na špejli, obalené v mouce a smažené na pánvích připomínaly klobásy symbolicky žhnoucí a zářící slunce. Do takového tvaru se vinné klobásy aranžují dodnes. Jejich popularita je časem dostala až na štědrovečerní stoly, kde jsou vítanou alternativou pro děti nebo odpůrce smažených kaprů.
První zmínky o klobásách najdeme už na hliněných tabulkách starých Sumerů, kteří si zapisovali i recepty na přípravu klobás. Rovněž starověcí Číňané znali tento způsob zpracování masa, který výrazně prodlužuje jeho trvanlivost. V antickém Řecku i Římě platila klobása za znamenitou pochoutku, a neopomenul ji ani Homér ve své Odyssei. Klobása se postupně zabydlela na celém světě. Nejoblíbenější je asi v Německu, kde dokonce má i své muzeum.
Zdroj obrázku PxHere
Článek Sluníčko ve střívku se nejdříve objevil na Kabinet Kuriozit.
