Odchod posledního z bratrů Mašínových uzavírá fyzickou kapitolu protikomunistického odboje. Otázka uznání práva na odpor proti tyranii se však stává definitivním morálním testem české společnosti.
Smrt. Tento neúprosný biologický fakt definitivně uzavřel pozemskou kapitolu příběhu, který po desetiletí zůstává jednou z nejbolestivějších ran v české kolektivní paměti. Odchod Josefa Mašína, posledního žijícího člena legendární odbojové skupiny bratří Mašínů, který zemřel v 94 letech v americké Santa Barbaře, mění kontext celé debaty. Už nejde o to, zda si dva staří muži v emigraci zaslouží vyznamenání od politiků, s nimiž si navíc v pohledu na polistopadový vývoj často nerozuměli. Jde o to, jak se český stát na prahu třetího tisíciletí postaví k vlastní morální integritě.
Příběh skupiny mladíků, kteří se v letech 1951 – 1953 pokoušeli o ozbrojený odpor proti komunistickému režimu, vyvrcholil legendárním útěkem přes Východní Německo do svobodného Západního Berlína. Tam dorazili pouze tři z nich, Ctirad a Josef Mašínovi a Milan Paumer, další dva, Václav Švéda a Zbyněk Janata, byli během útěku zraněni, dopadeni a následně v Československu popraveni.
Je třeba psát s pokorou. Odbojová činnost se neobešla bez obětí, nelze nevidět lidské tragédie, které ji lemovaly. Pokora před lidským životem je základem západní civilizace. Nicméně historii je nutno posuzovat v kontextu tehdejší brutality totalitního režimu. V 50. letech u nás nepanovala demokracie. Zuřila studená válka a totalitní stát vedl jednostrannou teroristickou válku proti vlastním občanům. V situaci válečného stavu, kdy režim vraždil ženy jako Miladu Horákovou, přijal protikomunistický odboj pravidla hry vnucená nepřítelem.
Realistický pohled na Mašíny je otázkou principu, věrnosti přísaze a uznání přirozeného práva na odpor proti zločinnému režimu. Legitimita státní moci nevyvěrá z pouhého faktu, že někdo drží mocenské aparáty. Komunistický režim, který popravoval hrdiny protinacistického odboje, likvidoval církev a zotročoval vlastní národ, morální legitimitu pozbyl. Stal se tyranií. A proti tyranii má svobodný člověk právo i povinnost se bránit. Bratři Mašínové, vychovaní svým otcem – hrdinným generálem Josefem Mašínem, kterého popravili nacisté –, tuto povinnost pochopili v její nejčistší, byť syrové podobě.
Udělení státního vyznamenání bratrům Mašínovým a Milanu Paumerovi – dnes již všem in memoriam – by nemělo být vnímáno jako politické gesto pro usmíření společnosti. Úkolem státních symbolů není budovat falešný společenský konsensus za cenu ohýbání pravdy. Jejich smyslem je jasně pojmenovat, co je hrdinství, co je svoboda a jaká je cena za obranu suverenity lidského ducha.
Dokud český stát nedokáže plně a bez vytáček ocenit ty, kteří se komunistické diktatuře postavili se zbraní v ruce, dává tím najevo nebezpečnou slabost. Naznačuje, že poslušnost vůči legálnímu bezpráví totality je víc než věrnost svobodě. S odchodem Josefa Mašína už nedlužíme nic jemu. Dluh, který zbývá splatit, máme vůči našemu vlastnímu národnímu sebevědomí a budoucím generacím.
Konzervativní noviny nabízejí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010. Děkujeme!
