LIBOR ČÍHAL
Schůzka tří světových lídrů na okraji summitu APEC nebyla novou Jaltou ani zábleskem multipolárního světa, ale spíš náznakem, že existuje, nebo brzo tomu tak bude, pouze jedna supervelmoc a tou je Čína. Opticky se to mohlo jevit poněkud jinak. Čína neměla na formátu setkání žádný zájem a jen ze zdvořilosti souhlasila se setkáním. Tvar příštího světa se pomalu rodí v Číně – z jednoty samovolného a řízeného pohybu, anebo vedení společnosti v souladu s přirozeným pohybem a jeho vědomým usměrňováním. Evidentně má čínský politický systém prvky, které jsou vývojově nosnější než skomírající liberalismus a nedejbože EU. Setkání s čínským vůdcem v tomto formátu mělo pro Putina i Trumpa velký význam. Ruský prezident se v plném lesku vrátil na světovou arénu a volební porážkou oslabený Trump si potřebuje dodat lesk silnou akcí, která konečně přinese něco podstatnějšího.
Unijní mainstream to dobře chápe, Trump potřebuje mírovou dohodu na Ukrajině za každou cenu, protože s Íránem je to o něco komplikovanější. Mainstream bude strašit dávnými běsy, jen aby přesvědčil publikum, že Ukrajinu Evropa nikdy nevzdá. „Hlubokomyslná“ analýza ve Figaru srovnává dnešní Ukrajinu s Československem 1938, spojenci prý dnešnímu Hitlerovi Ukrajinu nedarují. Macron a celá v chaosu a dluzích se topící Francie má být Ukrajině lepším spojencem než Daladier v 1938 Československu. Nic není méně jisté a potom srovnání s Ukrajinou uráží památku bývalého Československa. Podle Figara, ani Trump, ani Putin nejsou v takovém stavu, aby vnutili Ukrajině svoji vůli, totiž mír. Evropané získají vliv na světové scéně až bude Putin na Ukrajině poražen. Válečná posedlost Evropské unie se podobá zoufalství malomocných. Ve Frankfurter Allgemeine s povinným odporem, ale s neskrývaným úžasem referují o Putinově řeči před kapitány světové ekonomiky na okraji summitu APEC, mezi účastníky byly hlavy takových gigantů jako VISA, Mastercard, UPS, Deloitte, Boeing a Googlu a šéfové největších čínských firem. Prezidentova řeč byla často přerušována potleskem. Rehabilitace Vladimíra Putina je velkým úderem trpasličím lídrům EU, dokonce v jednom ze čtyř bodů společného komuniké se mluví o nekompetenci haagského tribunálu posuzovat konání nejvyšších státních představitelů. Polský ministr Sikorski prohlásil, že summit „zbytečně vynesl Rusko do polohy světové supervelmoci.“ Polák nechce vidět, že tomu tak ve skutečnosti opravdu je, a nejsou to jen jaderné zbraně. Podle amerického diplomata Ivo Daaldera summit tří je daleko nebezpečnější než nějaká Jalta 2, protože těmto třem vyhovuje návrat k mocenské politice 19. století, kde silní dělají, co chtějí a slabí trpí. V Shenzenu Putin a Xi využili Trumpových slabin k dosažení svých cílů. V Evropě nemusíme litovat návratu do 19. století, protože s EU jsme padli do otrokářského řádu se vším všudy.
Věcně a bez nezbytných politických pověr, jak je běžné v unijním mainstreamu, hodnotí setkání ruští specialisté. Hlavní vědecký pracovník Institutu mezinárodních problémů Anton Grimašov píše, že nejdůležitějším výsledkem setkání byl sám fakt, že k němu došlo. USA poprvé souhlasily se setkáním ve formátu, kde chybí západní dominance. Závěry jsou samozřejmě formální, ale naznačené směry, jako je nešíření jaderných zbraní a energetická bezpečnost, budou mít pokračování v diplomatickém úsilí. Zajímavá je i zmínka o mezinárodním soudu. Další bude záviset na vnitropolitické situaci v USA, ale vynulovat závěry schůzky už nepůjde. Deklarace o míru znamená velkou změnu ve světové politice, je velkým vítězstvím ruského a čínského prezidenta, kteří o to usilovali a až v Trumpovi potkali lídra, který má vůli akceptovat nové globální podmínky.
Podle znalce čínské civilizace docenta Ivana Zuenka se zdá, že Čína o třístranné setkání moc nestála. Peking nemohl odmítnout přání ruské a americké strany, aby se to nevykládalo jako neochota hrát aktivní roli ve světové politice a navíc by tím mohl potencovat užší sbližování mezi Moskvou a Washingtonem. Od Trumpova nástupu mají v Číně tyto obavy. Čína udělala krok, který pro ni není typický a za cenu poškození vztahů s Evropou a globálním jihem schůzku organizovala. Dokazuje to, že pro Čínu mají vztahy s Ruskem a USA přednost před vším dalším. Vůbec to neznamená, že si tyto tři země mezi sebou rozparcelovaly svět. Setkání signalizuje přechod mezi érami. Poprvé se sešly tři světové mocnosti, které nejsou vázány na slábnoucí struktury globalismu. Nabízí se označení „smuteční hostina“ za starou globalistickou éru. Globalisté jsou pro Rusko protivníkem a Čína k nim nechová též žádné sympatie. Stejně tak Trump se několikrát vyjádřil, že USA se musí chránit před bezskrupulózními (evropskými) globalisty.






