Souboj mezi Drahošem a Zemanem nebyl soubojem mezi pražskou kavárnou a moravskou hospodou

Souboj mezi Drahošem a Zemanem nebyl soubojem mezi pražskou kavárnou a moravskou hospodou

Josef Nožička
7.2. 2018   Rukojmí
Přestože od prezidentských voleb již uplynul více než týden, stále se v médiích i na internetových diskusích přetřásá, proč nezvítězil Jiří Drahoš a hlavou státu byl opět zvolen Miloš Zeman. 
 Zvítězila v prezidentských volbách moravská hospoda nad pražskou kavárnou? Případně nandal to venkov Praze? Nebo snad výsledky prezidentských voleb interpretovat tak, že těch méně úspěšných a méně vzdělaných bylo o necelá 3 % více než těch vzdělanějších a úspěšnějších? Myslím si, že všechny tyto výroky jsou trochu liché.

Například výraz „pražská kavárna“, byť jsou na něj někteří lidé alergičtí, je používán poměrně hojně ze strany novinářů či politických komentátorů. Dokonce jsem ho nalezl i na Wikipedii, kde je uvedena následující definice: „jde o pejorativní označení pro nejasně definovanou skupinu velkoměstských intelektuálů, kteří jsou veřejně aktivní a zajímají se o politiku.

Má se jednat zejména o dřívější voliče ODA a Unie svobody, kteří se snaží navazovat na politiku Václava Havla.“ Přičemž se na internetových diskusích vedou dost často spory o to, zda tento výraz vymysleli již koncem 90. let příznivci Václava Klause nebo s ním přišel až současný prezident Miloš Zeman, který jej s oblibou používá pro označování svých politických odpůrců.

Každopádně mi přijde trochu zavádějící souhrnně označovat ty, kteří dali svůj hlas v prezidentské volbě Jiřímu Drahošovi (nebo možná přesněji řečeno ty, kteří si Miloše Zemana nevybrali) „pražskou kavárnou“, a naopak ty, kteří Zemana volili, „moravskou hospodou“. I když Jiří Drahoš v hlavním městě vcelku výrazně vyhrál (dalo mu hlas 68,75 % Pražanů, kteří přišli k volbám) a naopak Miloš Zeman zvítězil ve všech moravských krajích (nejvíce v Moravskoslezském kraji, kde obdržel 62,3 % hlasů). Ale opravdu se nedomnívám, že by typický volič Drahoše (Fischera, Horáčka, Hilšera…) chodil do kavárny a pohrdal venkovskými hospodami či restauracemi, a typický volič Zemana chodil do hospody na pivo s borovičkou či rumem a kafe si dával jenom na vystřízlivění. I já konkrétně to mám tak, že s některými přáteli chodím na čepovanou Plzeň nebo Bernarda, a s jinými zase na kávu.

Měl jsem proto dilema, komu letos dát v prezidentské volbě svůj hlas? Částečně ano, ale nikoliv kvůli tomu, že bych se rozhodoval, zda chci patřit mezi „kavárnu“ nebo „hospodu.“ Rozhodoval jsem se mezi politikem, který už má pokročilý věk, jeho zdravotní stav viditelně není nejlepší, při veřejných vystoupeních nejde dost často pro ostrý výraz daleko, zpravidla nemá šťastnou ruku při výběru svých nejbližších spolupracovníků… Ale zároveň o něm vím, že je to politik, který nikdy nebude jen slepě poslouchat příkazy z Bruselu, má pevné postoje k migrační krizi, jsou mi sympatické jeho ekonomické názory, atd. O tom druhém, který nikdy v politice aktivně nepůsobil, se naopak mluvilo v souvislosti s tím, že bude na rozdíl od toho prvního slušným a důstojným prezidentem, že naší zemi nepotáhne směrem na Východ, případně že bude vždy ctít „ducha Ústavy“.

Jenže během předvolební kampaně jsem od toho druhého zmíněného kandidáta téměř pořád jen slýchával, co na rozdíl od svého předchůdce jako prezident dělat nebude, ale málokdy už to, co dělat bude. Jeho některé výroky ohledně toho, jakou vládu by jako prezident odmítal jmenovat, mi s dodržováním „ducha Ústavy“ také příliš dohromady nešly. A při poslední debatě před televizními kamerami jsem začal mít určité pochybnosti i o té jeho v médiích proklamované slušnosti.

Proto jsem i přes řadu výhrad k prvnímu kandidátovi odevzdal svůj hlas jemu. Nikoliv proto, že bych preferoval „hospodu“ před „kavárnou“, ale protože mi přišel z obou kandidátů jako menší zlo. A domnívám se, že obdobný důvod měla i většina z ostatních 2 853 389 Zemanových voličů.




Loading…