Pamatujete si tu chvíli, ten okamžik na smutečním shromáždění za zavražděného Charlieho Kirka, kdy jeho manželka Erika se slzami v očích a hlasem staženým dojetím prohlásila, že vrahovi svého manžela odpouští? Řekla: „Odpouštím mu, protože to udělal Kristus a protože by to udělal i Charlie…“ Stála v té chvíli vedle presidenta Trumpa, který si vzápětí vzal slovo a otevřeně tehdy prohlásil, že na rozdíl od Charlieho on své protivníky nenávidí a nepřeje jim nic dobrého. Bylo to typicky „trumpovské“ a podivně nesouladné s celým smírným závěrem bohoslužebného shromáždění…
Před pár dny se k této pasáži Trumpova vystoupení vrátil konzervativní komentátor Ross Douthat ve svém rozhovoru s presidentem pro pořad 60 Minutes na stanici CBS News. Reportér s Trumpem nejprve mluvil o smrtelnosti a víře. Trump uvedl, že se považuje za věřícího (religious) člověka a doufá, že se po smrti dostane do nebe, „do pekla nechci“.
Douthat poté rozhovor stočil ke Kirkově pohřbu a připomněl kontrast dojemného křesťanského odpuštění vdovy Eriky a Trumpových slov o tom, že své protivníky nenávidí. Uznal, že to tehdy mohlo být myšleno částečně jako vtip, ale dodal, že „skrze vtipy prosvítají fakta“. Novinář pak položil přímou otázku: „Řekněme, že zemřete, vstupujete do posmrtného života a jediné, co musíte udělat pro vstup do ráje, je cítit lásku a odpuštění k Jamesi Comeymu, Nancy Pelosiové a komukoli, komu jste v průběhu let vyjádřil nenávist. Dokážete to?“
Prezident odpověděl, že by bylo snadné říct ano, ale nebyl by to pak skutečný on. Své oponenty označil za mimořádně nečestné a zlé lidi, kteří škodí zemi, kterou on miluje. Reportér na něj naléhal: „Před Božím soudným trůnem? Prožil jste nejpožehnanější a nejpozoruhodnější život ze všech Američanů za celý můj život. A vy mi říkáte, že byste v sobě nenašel sílu odpustit?“
Trump svůj postoj nezměnil a uzavřel to slovy: „Odpověď zní ne. Chci být upřímný. Některé své nepřátele opravdu nenávidím a vždycky budu.“
° ° °
Musím přiznat, že takový závěr rozhovoru mnou dočista otřásl. A nebyl jsem sám, úryvek rozhovoru zaplavil sítě a stal se námětem milionů debat a sporů.
Jistě, není to otázka, na kterou se snadno odpovídá, navíc před celým národem! Odpustit těm, kteří vám opravdu ublížili, není vůbec jednoduché, málokdo k tomu má sám od sebe sílu, málokdo má k tomu odvahu. Někdy potřebujeme odpustit „sedmdesát sedmkrát“, aby srdce vyplavilo zranění, hořkost a hněv.
Rozuměl bych, kdyby Trump řekl, že na to nemá, že o sílu odpustit prosí, že ji hledá, že doufá, že potřebuje čas… cokoliv takového! Nebo cokoliv jiného, co by dávalo aspoň kapku naděje, že ví, že rozumí, o co jde, že si uvědomuje, jak velikou, klíčovou hodnotou je odpuštění. Odpuštění, po kterém prahne každý z nás, odpuštění, které otevírá dveře věčnosti…
Ne, pan president zůstal věrný sám sobě, zůstal upřímný, autentický, svůj, neustoupil, nepřiznal žádnou pochybnost, žádné pochybení. On se nemá za co stydět, za co omlouvat, protože jediným jeho vzorem chování je on sám.
A hle, mnozí na sítích jej za to chválili: Dnes je to o autenticitě, hlupáci, kdepak ctnost! Právě hněv a nenávist jsou v dnešní době známkou autenticity a odhodlání. Dříve by se lidé za takové postoje přirozeně styděli, nebo by se alespoň snažili je co nejlépe ovládnout. Rozumný člověk, ať už křesťan nebo stoupenec antické představy ctnosti, není člověkem bez touhy, bez vášní, bez pohnutí, ale je člověkem, který dokáže své touhy ovládat, místo aby jimi byl ovládán.
Pan president zůstal Donaldem Trumpem. Myslím, že tím o sobě řekl víc, než tuší. Ne, nebyl zvolen pro své ctnosti. Přesto, že mnozí z nás drželi či drží palce těm či oněm jeho politikám, neměli jsme iluze o jeho morálních výšinách. Myslím však, že dnes, při pohledu na tohoto bloudícího starého muže, měla by v křesťanské duši přibýt jedna emoce navíc: Soucit…
Konzervativní noviny nabízejí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010. Děkujeme!
