V dějinách jsou okamžiky, kdy je běh událostí ovlivněn nečekanou shodou okolností. Na jaře 1944 vzbudila série křížovek zveřejněných v britských novinách Daily Telegraph podezření MI5, britské vojenské kontrarozvědky, a teoreticky mohla vést k odkladu dlouho připravovaného spojeneckého vylodění ve Francii. Šlo o dílo zahraničního agenta?
Podle Merriam-Websteru je „shoda okolností“ definována jako výskyt událostí, které se náhodou stanou ve stejnou dobu, ale zdá se, že spolu nějak souvisejí. Každá taková náhoda tedy musí mít nějaké vysvětlení. MI5 byla odhodlána zjistit, zda v případě zmíněných křížovek, které zmátly celou armádu, o náhodu jde.
Foto: Vylodění na pláži Omaha. Právě výraz Omaha se těšně před invazí objevil v křížovce | Wikimedia Commons / Public domain
Druhá světová válka byla kromě všeho ostatního i válkou špionážní. Ve stavu totální války byla každá informace důležitá. Špionážní sítě byly stejně cenným válečným strojem jako tanky a letadla. Uši špionů byly všude. Poslouchaly v parcích, v hospodách, na nádražích, všude, kde se mohl vyskytovat nějaký upovídaný člověk. Bylo to nebezpečí, kterého si byl každý vědom. Byl tak zaveden závazek mlčení. „Mluvení může potopit lodě!“, „Fritz vždycky poslouchá!“ a další plakáty s podobnými hláškami varovaly civilní obyvatelstvo, aby drželo jazyk za zuby.
Proto bylo obrovským překvapením, když se 18. srpna 1942 objevilo v křížovce deníku Daily Telegraph slovo „Dieppe“. Pouhý den poté zahájili spojenci na francouzský přístav Dieppe útok, který skončil naprostou katastrofou, při níž bylo téměř 60 procent spojeneckých vojáků zabito, zraněno či zajato. Německé síly tehdy „přivítaly“ kanadské vojáky, britské commandos a americké rangery silnou a dobře připravenou obranou. Zdálo se, jako by Němci věděli, že se Spojenci blíží.
Křížovka Daily Telegraph se dostala na první místo seznamu podezřelých z doručení informací nepříteli. Válečný úřad vyslal lorda Tweedsmuira z kanadského Hastingsova a Prince Edwardova pluku, aby daný případ vyšetřil.
Jak se nakonec ukázalo, šlo tehdy pouze o shodu okolností. Obyčejnou, byť nepříjemnou náhodu. Křížovka se objevila pouhý den před útokem. Kdyby byla dílem nepřátelského agenta, objevila by se mnohem dříve, aby se Němci plně připravili na obranu.
Celá věc skončila tím, že se incident odložil stranou. Byla to hloupá náhoda, která si nezasloužila žádnou pozornost. Tedy až do chvíle, kdy se v roce 1944 opakovala. Tentokrát však byla ohrožena mnohem důležitější operace. Ohrožena totiž byla invaze na evropský kontinent pod krycím názvem operace Overlord. Udržet tuto operaci v tajnosti bylo pro Spojence nesmírně důležité a přestože Němci věděli o spojeneckých plánech na invazi, nevěděli nic konkrétního o místě ani datu invaze. Spojenci tehdy dělali vše pro to, aby Němce udrželi v nevědomosti.
Najednou však došlo, alespoň zdánlivě, k úniku informací. Šlo opět o křížovku v Daily Telegraph. První podezřelá křížovka se objevila 2. května 1944. Nápověda pro řádek 17 zněla: „Stát USA“. Čtyřpísmenné slovo znělo „Utah“. Byl to zároveň krycí název pro invazní pláž přidělenou 4. pěší divizi americké armády. Dne 22. května se pak objevila další podezřelá křížovka. Nápověda zněla „Rudý indián na Missouri“ pro 3. sloupec. Řešení bylo „Omaha“, což byl další krycí název pro pláž přidělenou 1. pěší divizi americké armády.
Třetí křížovka, která se objevila 27. května 1944, obsahovala slovo „Overlord“, kódové označení pro celou operaci v Den D. V tu chvíli byl v centrále MI5 v Londýně vyhlášen poplach. Incidenty dále pokračovaly. Dne 30. května 1944 bylo na 11. řádku křížovky slovo „moruše“ (Mulberry). To bylo kódové slovo pro mobilní přístavy, které byly použity během invaze.
Poslední incident nastal 1. června 1944, pouhých pět dní před dnem D. Šlo o 15. sloupec. Vodítko? „Británie a on se drží stejné věci.“ Řešení? „Neptun“. Krycí název pro vyloďovací operace v den D. Agenti MI5 spěchali navštívit redakci Daily Telegraphu a pátrali po autorovi problematické křížovky, kterým byl Leonard Dawe, čtyřiapadesátiletý ředitel Strand School. Strand School, která byla původně součástí King’s College, byla po vypuknutí bleskové války přesunuta z Londýna do Effinghamu v hrabství Surrey. Křížovky byly Daweovou vášní a tvořil je od roku 1925.
Nebylo slov, která by popsala Daweovo překvapení, když se u jeho dveří objevili dva agenti MI5. Několik dní ho pak drželi ve vazbě a vyslýchali, aby zjistili, proč se v jeho křížovkách objevují krycí jména související s Overlordem. Po důkladném vyšetřování došli agenti k závěru, že Leonard Dawe není německý špion a že celá věc je opět pouhá shoda okolností.
V televizním rozhovoru pro BBC v roce 1958 Dawe událost popsal: „Obrátili mně byt naruby. Pak jeli do Bury St. Edmunds, kde žil můj starší kolega Melville Jones (další autor křížovek v Telegraphu). I jeho vyslýchali. Ale nakonec se rozhodli, že nás nakonec nezastřelí. Kdyby den D nevyšel, asi by si to rozmysleli.“ Přípravy na invazi tak pokračovaly a Daily Telegraph z preventivních důvodů křížovky pozastavil.
V roce 1984 slavila Velká Británie 40. výročí Dne D. V té době se ve Velké Británii konaly oslavy a při té příležitosti se Daily Telegraph rozhodl vyprávět příběh o tom, jak jejich křížovky vyvolaly v MI5 poplach. Článek se dostal do rukou Ronaldu Frenchovi, který byl v té době studentem Strand School. Po přečtení článku se French rozhodl vyjít s pravdou ven a odhalit pravdu o incidentu.
Co ředitel Dawe agentům v roce 1944 pravděpodobně neřekl, bylo, že občas vyzval své studenty, aby vyplnili křížovku slovy. Nápovědy pak vytvářel za ně. Jedním z těchto chlapců byl právě Ronald French, který tehdy napsal slova Utah, Omaha, Overlord, Mulberry a Neptun. Co ho k tomu vedlo?
French vysvětlil, že v okolí Effinghamu byl vojenský tábor, kde byli umístěni američtí a kanadští vojáci. Tábor přirozeně Frenche i všechny ostatní chlapce zajímal. French uvedl, že s vojáky trávil téměř všechen svůj volný čas. A právě tam, v době, kterou strávil s kanadskými a americkými vojáky, French slyšel všechna ta slova. Týdny před dnem D o tom vojáci živě diskutovali a používali výše uvedená kódová jména. French si ta slova poznamenal a rozhodl se je zařadit do křížovky.
Později vyprávěl: „Brzy po dni D pro mě Dawe poslal a zeptal se mě na rovinu, odkud jsem ta slova vzal. Řekl jsem mu všechno, co jsem věděl. Pak mě požádal, abych mu ukázal své zápisníky. Když je otevřel, Dawe se zděsil. Křičel na mě a řekl, že mé sešity musí být okamžitě spáleny. V životě jsem neviděl nikoho tak rozzuřeného. Měl jsem opravdu strach, děsil jsem se uvěznění. Pan Dawe mi dal přísnou přednášku o národní bezpečnosti a přinutil mě přísahat, že o tom nikomu neřeknu. Důrazně trval na naprostém utajení. Donutil mě přísahat na Bibli, že o tom nikomu neřeknu, což jsem až dodnes dodržel.“
Nakonec se tedy ukázalo, že i pro tuto shodu okolností existuje vysvětlení. Samotné zveřejnění kódových označení bez souvislostí nebezpečné nebylo – avšak jasně ukazovalo, že se utajované informace mohly dostat mimo okruh pověřených. Ve finále tak byl způsob provedení invaze pro Němce skutečným překvapením, a nic na tom nezměnily ani křížovky Daily Telegraphu.
Zdroj: warhistoryonline
