Od konce 2. světové války se v okolí Štěchovic hledá cosi, co tu měli nacisté schovat. Na konci 60. let přišel Helmut Gaensel s vyprávěním o stovkách beden se zlatem, které sem nacisté převezli na poslední chvíli z Berlína.
Celá legenda o zlatu je ale ve skutečnosti pouhou historkou z vězeňského kavalce. Těžko si myslet, že velitel ženijní školy SS Emil Klein, vězněný za neprozrazení úkrytů, svěří své největší tajemství spoluvězni. Zároveň se dochovaly dokonale zpracované plány odvozu všech důležitých zařízení do Rakouska. Zatřetí, po bombardování Drážďan by vlak z Berlína do Prahy ani neměl kudy projet.
Foto: Velitel ženijní školy SS Emil Klein | Bundesarchiv
Skutečný příběh Štěchovic je ale ještě tajemnější. Štěchovickou přehradu začalo stavět ještě Československo v roce 1938. Po příchodu Němců se stavba prakticky zastavila. Na začátku 40. let ale nacisté přidělili přehradě nejvyšší prioritu. Stavba Štěchovické přehrady se stala prioritou v době, kdy to na první pohled nedávalo smysl. Třetí říši začal docházet dech. V Protektorátu a v Sudetech se v té době zastavila stavba jiných strategických staveb, například tří dálnic, potřebných mimo jiné k transportu nejen vojsk, ale i zásobování.
Foto: Přečerpávací vodní elektrárna Štěchovice | Wikimedia Commons / Public domain
Ve stejnou dobu, kdy se začíná překotně stavět ve Štěchovicích, se spojeneckým jednotkám ve spolupráci s norským odbojem daří zlikvidovat továrnu na těžkou vodu Vemork. Těžká voda byl velmi jednoduchý způsob, jak z přírodního uranu vyrábět plutonium. Vyráběla se elektrolýzou za krátkodobého používání velkého přísunu energie. To je mimochodem hlavní výhoda přečerpávací elektrárny – vysoký výkon po omezenou dobu. Mohu jen dodat, že původní československý projekt s přečerpávací částí elektrárny nepočítal. Do plánů se dostal až v roce 1940.
Cesta, kterou si zvolili nacisté k výrobě atomové bomby, byla v několika důležitých bodech jednodušší než cesta amerických vědců. Namísto zdlouhavého a náročného obohacování uranu zvolili těžkou vodu. Pomocí těžké vody je možné rozběhnout štěpnou reakci na přírodním, neobohaceném uranu. Stejnou technologii použilo mimochodem později československo na své první atomové elektrárně. Po obsazení Norska přitom nacisté nařídili maximální zvýšení výroby těžké vody v továrně Vemork.
Foto: Vodní elektrárna Vemork z roku 1935 | Wikimedia Commons / Public domain
Továrna Vemork získávala energii pro výrobu těžké vody z přečerpávací elektrárny. Hypotéza, že Němci chtěli přestěhovat výrobu těžké vody z Vemorku do Štěchovic, ovšem není jen spekulace. Na pravém břehu Vltavy tou dobou vzniká uzavřený prostor, výcvikový prostor SS Benešov. Od generála SS Hanse Kammlera dostalo budování prostoru nejvyšší prioritu.
Foto: 11. února 1946 přijíždí na Hradištko skupina amerických vojáků, které doprovází německý důstojník Günter Aschenbach. Skupina otvírá do té doby nezmámou štolu a odváží množství beden do Frankfurtu nad Mohanem. Akce probíhá bez vědomí československých úřadů. 7. března 1946 jsou odvezené věci vráceny československým úřadům – jedná se o část Frankova archívu (od té doby se místu nálezu říká Frankova štola). | U.S. Army
Generál Hans Kammler byl zodpovědný za vývoj tajných zbraní, mezi které atomová bomba patřila. Cvičení bojových jednotek SS mezi jeho úkoly nepatřilo. Přesto v létě roku 1943 nařizuje státnímu sekretáři protektorátu K.H. Frankovi, aby dal výcvikovému prostoru nejvyšší prioritu. V létě 1943 navíc do Štěchovic přijíždí tajná brigáda SS Stollenbau. Možná se měli něco naučit ve zdejší ženijní škole. Ale podle jiných dochovaných úkolů už vše co potřebovali uměli.
Další zajímavostí je nedávno odtajněný seznam cílů atomového bombardování amerického letectva z 50. let. Štěchovice jsou v něm hned dvakrát. Proč chtěli Američané svrhnout atomovou bombu kromě přehrady ještě někam do lesů? Stopy Hitlerova atomového programu se z archivů odtajňují až v poslední době. Pro další informace se podívejte na níže uvedené video.
Video: Štěchovický poklad: Namísto zlata tajná zázračná zbraň / YouTube
Zdroj: Badatele.net
