| Plukovník v záloze Jaroslav Štefec |
22. 5. 2020 fb a PrvníZprávy
Stále se dočítám, tu že čeští vojáci určení pro Pobaltí dokončili střelby z minometů, tu že dokončili výcvik i přes všeobjímající koronavirovou pandemii vojáci pro Mali, píše na facebooku Jaroslav Štefec.
V Mali (ó jaká to sláva pro ČR) dokonce Češi převezmou krátkodobě velení vojenskému kontingentu EU, který tam údajně (z mně naprosto nepochopitelných důvodů) brání svobodu a demokracii a bojuje proti světovému terorismu, nebo že vláda a Sněmovna „posvětily“ navýšení peněz a vojáků pro další zahraniční mise.
Po zrušení Varšavské smlouvy, obranný vojenský pakt NATO naopak expandoval a pokrývá nejenom země střední a východní Evropy a zakladatelské země, ale pod hlavičkou NATO se už válčí i na Středním a Blízkém Východě, i v Afghánistánu, dokonce i v Mali působí česká jednotka, zřejmě v zájmu udržení míru v Evropě, což je docela odvážná interpretace toho, když víme, že se tam taky jedná o nerostné bohatství,“ připomněl v rozhovoru pro Prvnizpravy.cz Zdeněk Zbořil.
Dočítám se také, jak se bude pro AČR nakupovat natolik špičková vojenská technika, že ji má zatím ve výzbroji jen námořní pěchota USA a Omán, nebo dokonce až tak špičková, že ji zatím nemá ve výzbroji nikdo. A také se dočítám o tom, jak se tato technika pro ČR, za peníze českých občanů, nakupuje i přes různé rádoby „nezávislé“ odhady, tvrdící, že její cena je „v místě a čase“ obvyklá, často i za více než dvojnásobné ceny, než jsou ty „obvyklé“ ve světě.
Vím, že ČR má svá „špecifiká“. Přesto mě zaráží, že se nejsem schopen ve veřejnoprávních médiích dobrat informací o potenciálních hrozbách pro bezpečnost ČR (kromě bezprostřední hrozby ruských tanků, valících se Evropou, nebo čínských 5D sítí) ani o tom, že by se dokončovala příprava vojáků AČR na obranu naší země a nás, občanů, které tyto taškařice platíme ze svých daní.
Nejsem schopen se nikde dočíst, že by se snad ministerstvo obrany chystalo investovat naše peníze do vývoje levných a efektivních zbraňových systémů u českých výrobních firem, aby tak podpořilo domácí ekonomiku v budoucích „hubených“ letech. Nebo že by se chystalo více zapojit občany do bezpečnostního systému ČR.
Ta čtvrtmiliarda pro neziskovky, z nichž si ministerstvo obrany hodlá 70 miliónů ponechat „pro zajištění“ jejího rozdělování ve prospěch „branné přípravy obyvatelstva“, bude mít na připravenost ČR na případné válečné krize a přírodní katastrofy zhruba stejný vliv, jako by česká vláda ty peníze rovnou hodila do žumpy. Nebo nechala pro potěchu Milionu chvilek spálit na Václavském náměstí.
Nerad to říkám, ale opravdu nás v blízké budoucnosti nečeká nic pěkného. Stojíme jako stát před faktem, že máme posloužit jako klín k rozbití V4 nejen v politické, ale i v potenciální vojensko-ekonomické spolupráci. Stojíme před faktem, že naše vláda se chystá zadlužit český stát v oblasti obrany na desítky let dopředu, aniž by přitom jakkoliv zvýšila schopnost naší armády bránit naši zem a nás, její obyvatele. Rád bych napsal, že to nestihne do příštích voleb, a že nová vláda snad bude mít k bezpečnosti naší země přece jen realističtější vztah. Jenže jak se říká, pesimista je dobře informovaný optimista. Přesto věřím, že po válce bude lépe… končí komentář Jaroslav Štefec.
