Recentně víří vody českého veřejného mínění požadavek manželky našeho prezidentčíka dostávat odměnu za pracovní činnost, kterou údajně naše první politručka vyvíjí.
V našich mééédiích se okamžitě strhla bitva za vyplácení takové odměny a soudružky redaktorky si mohly v rámci svého feministického nadšení panty umlet, jako například kariérní feministka soudružka Udženíja z ODS.
Sám velký hodnotový prezidentčík vystoupil na podporu požadavků své politručky, protože politručka prý musí reprezentovat, a to je údajně pracovní činnost a prý podle zákonů této země za takovouto pracovní činnost náleží odměna a bylo by prý nespravedlivé, aby soudružka žádnou nedostávala a ještě jí její pracovní vzepětí se nebylo započítáno do důchodu. Je evidentně vidět, kdo má v rodině našeho prezidentčíka vedoucí slovo. Politručka si svoje údajné pracovní aktivity cení na 100 litrů měsíčně.
V prvé řadě, soudruh prezidentčík nám lže. To zjistíme tak, že se podíváme do zákona. A co je v zákonech a ústavě napsané o ústavní roli manželky prezidenta? Vůbec nic. Dle našich zákonů není pozice zákonité konkubíny prezidenta republiky jakkoli kodifikována. Jinými slovy, to že mééédia zpracovala vohnouty, aby volili tohohle komunistického ksindla za prezidenta a ten byl nakonec pomocí mediální manipulace demokraticky zvolen, aby na americké ambasádě měli radost, ještě neimplikuje žádnou pracovní povinnost pro jeho zákonitou konkubínu. Politručka může příkladmo tak jako mnoho jiných jejích soudružek ve zbrani proti útlaku patriarchátu vstát ráno v pět hodin a jít budovat vyspělou demokratickou společnost založenou na hodnotách do skladu Amazonu, nebo provádět jinou pracovní činnost, na kterou má kvalifikaci. Za to by dostala mzdu, zaměstnavatel by za ni odváděl sociální a zdravotní pojištění, pročež soudružka tímto způsobem pomůže ostatním feministickým soudružkám zdolat patriarchát (beat the patriarchy, jak by řekl její řídící orgán na americké ambasádě).
Soudružka politručka nicméně MŮŽE v důsledku ústavní funkce svého zákonitého picmouse nedělat nic. Má na to vytvořeny veškeré podmínky. Například bydlí v Lumbeho vile na náklady státu, život jí neotravují energetičtí šmejdi ani jiná verbež, která tak činí u ostatních občanů. Jejího picmouse i ji samotnou za státní peníze hlídá ochranná služba soudruha Komourouse a soudruha Tataráka, na což jim všichni přispíváme z daní. Svoji rezidenci mají vybavenou starožitným luxusním nábytkem dle výběru politručky za naše love. Její reprezentativní činnost v drtivé většině spočívá v cestování se svým picmousem na náklady státu do exotických destinací, kde se účastní žranic volného času a sociálního programu a dalších kratochvílí opět na náklady hostitelské země. Na hradě doprovází soudružka politručka svého agenta prezidentčíka při oficiálních žranicích se zástupci cizích států či účast na oficiálních vojenských přehlídkách, kde má opět veškeré výdaje hrazeny z našich daní již nyní. Soudružka politručka má ovšem pocit, že se samou prací udře, a proto potřebuje víc peněz, to zkrátka musejí voliči soudruha prezidentčíka uznat.
Věc má ale háček. Když se prezidentčíkova konkubína necítí dobře nebo se jí prostě nechce, nemusí do své „práce“ jít vůbec. Může prostě říct, že dnes na to sere, protože si místo toho bude ležet v luxusní vile a koukat na televizní seriály a toho popíjet Dom Perignon z třílitrové lahve za cca 50 hadrů a požírat chlebíčky s čerstvými lanýži a pravým kaviárem, kterou prezidentčíkovic famílie dostává na státní útraty. Za to na ni nemůže přijít žádná sankce, čímž se liší od svého picmouse prezidentčíka, který aspoň dle ústavy nějaké povinnosti má. Měl by zastupovat stát navenek, přijímat zahraniční návštěvy, účastnit se dle notiček z americké ambasády zahraniční politiky, je vrchním velitelem ozbrojených sil, musí vybírat vhodné soudruhy soudce do jednotlivých funkcí včetně ústavního soudu tak, aby soudili dle notiček oficiální státní politiky (nepleťme si to ovšem se zákony), a když by to nedělal, mohlo by to vyvolat oficiální sankci, například krácení penízků na jeho luxusní život, protože prachy mu v rozpočtu schvaluje parlament mimo jiné podle jeho práce.
Z výše uvedeného výčtu je zřejmé, že soudružka politručka sice nemá hrazeno zdravotní a sociální pojištění, ale víceméně apanáž formou nejrůznější materiální i nemateriální podpory dostává již nyní a to v rozsahu, o kterém se jejím feministickým soudružkám ve zbrani, které s ní bojují proti patriarchátu, ani nesní. Dokonce by se dalo říct, že soudružka politručka tedy není rozhodně správným příkladem, jak by měla žít bojovná vyznavačka moderního feminismu. V podstatě místo toho, aby si nezávisle a posíleně budovala svoji vlastní kariéru, nechává se vydržovat svým prezidentským picmousem, státním úředníkem, v tomto kontextu je její požadavek na apanáž zdarma vlastně jen další malinkatým benefitem, který z jejího úhlu pohledu nestojí za řeč, koneckonců den jejího života stojí daňové poplatníky mnohem víc, jen to není nikde oficiálně vidět.
Závěrem tohoto příspěvku se ještě zastavme u toho, jak to mají jiné prezidentské konkubíny. Tak například manželky a milenky ruského prezidenta Vladimíra Vladimíroviče Putina nedostávají od státu oficiálně nic a jejich postavení není nijak zákonem upraveno a jsou zcela závislé na kapse ruského vladaře. Je to proto, že pan Putin není hodnotový a demokratický, nýbrž je vyznavačem patriarchátu a prezident teroristického státu, který si nechce nechat líbit, aby mu v jistých okolních zemích etnicky čistili jeho obyvatelstvo po desítkách tisíc a chystali se stavět cizí vojenské základny za účelem budoucího napadení jeho země, a proto vede nespravedlivé a teroristické války v rozporu s mezinárodním právem, na rozdíl od hodnotových a demokratických zemí, které sice na světě od WWII vedly 81 % všech válečných konfliktů s miliony mrtvých, ale ty byly vždy demokratické, hodnotové a s mezinárodním právem v souladu. Čili tam se nedivme, že se nepodporují hodnoty moderního feminismu. O něco lépe je na tom konkubína prezidenta amerického, která má placenou kancelář v Bílém domě, aby vedla charitativní akce. Další zemí, kde mají podzákonnými normami upravené postavení prezidentovy konkubíny, je Francie. Ve Francii se už nikdo nemohl dívat na neoficiální výdaje první konkubíny a proto od roku 2017 má první konkubína nařízeno, aby veškeré své životní výdaje na náklady státu stejně jako výdaje soukromé zveřejnovala.
No abychom to shrnuli. Požadavek prezidentčíkovy politručky je optikou zákonů nejen drzý a sprostý, ale zároveň je protizákonný a protiústavní. Optikou moderního feminismu je ovšem perfektně v pořádku. Mám píču a nastavuju ji prezidentovi, státe – plať. Chci mít outfit od nejdražších světových návrhářů, když jdu s picmousem na státní žranici zadarmo, potřebuju apanáž, přece musím reprezentovat, vohnouti – solte.
Ale kdo by dneska myslel na zákony a ústavu, pane Švejk. Lidé jsou si sice rovni v právech a povinnostech a v zákonech nemůžeme vytvořit byť jednu osobu, která má apanáž garantovanou státem, aniž by za to musela cokoli odvádět v rozporu s principem zásluhovosti, a aby její práce nebyla jakýmkoli způsobem buď zákonně nebo smluvně kodifikována jak to tvrdí ústava v LZPS čl. 1, ale někteří lidé jsou si rovnější. Státní úřady musejí vše provádět v souladu se zákonem a dělat pouze to, co zákon stanoví, ale zvykejme si, že v hodnotové demokracii si některé úřady zkrátka dělají, co chtějí. Postavení prezidentčíka a politručky spíše než postavení státního úředníka připomíná postavení krále, třeba Václava IV., jehož styl vládnutí momentální dobu silně připomíná. Těším se na to, až soudružka politručka ty prachy začne dostávat a doufám, že je daňovým poplatníkům vyúčtuje do poslední koruny, jak to stanoví zákon č. 106/1999 Sbírky, respektive těším se na to, až prezidentská kancelář začne odmítat ty požadavky nejrůznějších spolků na transparentnost a mediální přestřelky kolem této záležitosti. Prezidentčík se už nechal slyšet, že tedy k bezpracné apanáži své konkubíny přispěje svými reprezentačními náhradami. Inu to jsme nevěděli, že předtím byly tak nepřiměřeně vysoké, že se z nich dá živit jeden tlustý vypasený parazit.
Ukazuje se, že kdyby soudružka prezidentčíkova politručka nebyla blbá jako štoudev, mohla to dělat tak, jako kdysi soudružka Lívie. Sedět asi tak v padesáti dozorčích radách státních podniků a vydělávat víc, než samotný prezident. Ale to chce sitzfleisch, který soudružka politručka evidentně nemá a taky proč by ho měla mít. Navíc místo v dozorčích radách je již okupováno jinými parazity se kterými by se politručka musela o penízky strkat, například doslouživšími politiky jako je soudruh Kradlousek nebo s pirátskými neomarxistickými budižkničemy. Vyhryzávání naší země parazity je zkrátka všední realitou.
Český ovčan to všechno cvakne a bez keců a ještě bude těmhle parazitům prdel líbat, protože je příliš zaměstnán vlastní závistí a krabí mentalitou vedoucí k neomarxismu, což je nyní v naší hodnotové zemi státní náboženství.
13. 10. 2024 Challenger
