Jak v USA bojují proti vládnímu vměšování se do obsahu na sociálních sítích. Příběh začal během pandemie a možná skončí schválením zákona, jehož návrh podporují zástupci obou stran. Co tomu předcházelo? Hrst aktualit z USA přinášejí kolegové z blogu Sýr zdarma, přesvědčení, že „Pokud padne Amerika, nebude kam utéct“.
V okamžiku, kdy Trumpova vláda pohrozila, že zasáhne proti progresivnímu komikovi, začala svobodu slova najednou bránit i média hlavního proudu. Odkaz na zdroj informací přímo v textu, hlas lidu je volný souhrn názorů z alternativních médií.
První dějová linka
Pandemie
V roce 2022 zažaloval stát Missouri Bidenovu vládu za to, že přímo či nepřímo dávala instrukce sociálním sítím, které příspěvky mají blokovat. Vládní zásahy na sítích se týkaly různých témat, ale dominovala jim pandemie. Vláda například požadovala, aby sítě zasáhly proti konspiračním teoriím, podle kterých vznikl virus nemoci Covid 19 v laboratoři ve Wuhanu. Postupem času se k žalobě přidaly další osoby a instituce, například autoři takzvané Barringtonské deklarace, kteří navrhovali alternativní přístup v reakci na pandemii a kritizovali uzavírání škol a ekonomiky.
První soudní rozhodnutí byla pro žalobce příznivá. Soudce se dokonce ptal zástupců Bidenovy vlády, zda četli Orwellův román „1984“ a zda může občan ve svobodné zemi zpochybňovat účinnost očkování. Soudy první instance vydaly předběžné opatření, které zakazovalo Bidenově vládě dávat instrukce sociálním sítím.
Hořká prohra
První vyhrání z kapsy vyhání, alespoň v tomto případě. Kauza doputovala v roce 2023 k Nejvyššímu soudu. Ten k nelibosti značné části veřejnosti předběžné opatření zrušil a žalobu na Bidenovu vládu odmítl. Důvod zamítnutí byl ovšem procesní. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že žalobci nebyli schopni prokázat jednoznačný vztah mezi akcemi vlády a škodou, která jim mohla být způsobena. Soud se tak vůbec nezabýval meritem sporu.
Hlavním argumentem obhajoby byla tvrzení, že vláda má právo reagovat na dezinformace a že instrukce sociálním sítím byly pouhými „nezávaznými požadavky“ bez dalšího „politického vydírání“. Média hlavního proudu akce Bidenovy vlády během pandemie vehementně obhajovala jako „nutnou obranu proti dezinformacím“ a základní prvek ochrany veřejnosti.
Střih do ledna 2025
V roce 2025 nastoupil do Bílého domu Donald Trump. První den ve funkci podepsal exekutivní příkaz, který nesl název „Obnova svobody projevu a ukončení cenzury federální vlády“. Příkaz mimo jiné nařizuje, že žádné prostředky daňových poplatníků nesmí být použity na jakékoli akce, jejichž cílem je bránit americkým občanům ve svobodném vyjádření.
Druhá dějová linka
Charlie Kirk
V roce 2025 zavraždil atentátník populárního amerického konzervativního novináře Charlieho Kirka střelou do krku, když na univerzitě diskutoval se studenty. Moderátor zábavného pořadu v televizi ABC Jimmy Kimmel uvedl na adresu zavražděného Charlieho Kirka poměrně nevhodné komentáře. Z vraždy obvinil příznivce prezidenta Trumpa, neboť prohlásil, že Trumpovi příznivci „se zoufale snaží vykreslit toho kluka, co zavraždil Charlieho Kirka, jako kohokoliv jiného než jednoho z nich“. Reakci prezidenta na zprávu o atentátu nazval reakcí „čtyřletého dítěte, které oplakává uhynulou rybičku v akváriu“.
Tak bacha!
Republikánští voliči na Kimmelovy poznámky nereagovali přívětivě. Televize ABC dokonce na nějakou dobu přerušila vysílání jeho pořadu a sám komik prohlásil, že jeho výroky byly vytrženy z kontextu. Ředitel telekomunikačního úřadu federální vlády obvinil Jimmy Kimmela z šíření úmyslně zavádějících informací a pohrozil, že pokud televize ABC nebude jako držitelka licence „sloužit“ vší veřejnosti, mohou následovat regulatorní zásahy.
Cenzura né!
Média hlavního proudu zareagovala jako jeden muž. Komentář ředitele úřadu nazvala vládním útokem proti svobodě projevu a nebezpečnou ukázkou politického tlaku na média. Demokraté, včetně bývalého prezidenta Baracka Obamy, akci odsoudili jako nepřijatelný nátlak a požadovali rezignaci ředitele. „Nepřijatelný útok, ukázka síly Trumpovy vlády, nevybíravý tlak na protitrumpovská média,“ to vše zaznělo v médiích hlavního proudu, když televize ABC přerušila vysílání Kimmelova pořadu. Jimmy Kimmel byl „mimo obrazovku“ méně než týden.
Finále
Najednou to jde
V americkém Senátu leží od tohoto měsíce návrh zákona, který předložili společně republikán a demokrat a jenž nese název „Spravedlnost proti násilnému byrokratickému zasahování do vyjadřování médií a sítí“. Zákon výslovně zakazuje federální vládě a jejím zaměstnancům, aby jakýmkoli způsobem nutili média a sítě k cenzuře, úpravě nebo naopak podporování nějakého obsahu. Veškerá komunikace s médii ze strany vlády také musí být v určených případech zaznamenána.
Progresivní média dokonce nazvala navrhovaný zákon „Jimmy Kimmel Act“.
Hlas lidu
Trump jako první diktátor na světě zakázal cenzurovat své poddané, což se ale u médií nesetkalo s velkým ohlasem. Žaloby na Bidenovu vládu nezabraly. K tomu, aby média hlavního proudu začala hlasitě bránit svobodu projevu, bylo nutné pohrozit umlčením oblíbeného ultraprogresivního komika. Republikáni si dlouhou dobu stěžovali, že zákulisní tlaky na moderování obsahu v médiích se týkají pouze jedné strany, ale nedělo se nic. Po změně strategie je najednou v Senátu návrh zákona, který podporují zástupci obou stran a jenž zásahy vlády výslovně zakazuje.
Chcete se za několik málo minut dozvědět vše podstatné o nejslavnějším textu na obranu svobody slova? Je tady LIGA SVOBODNÝCH. Než dojedete domů, můžete si poslechnout koncentrovanou historii Miltonova pamfletu Areopagitica. V profesionálním podání Marka Vašuta.
Post scriptum
Pozn. autora:
Inspirací nabízí americký případ celou řadu. Dokud nezačnou padat žaloby na vyjádření progresivních sil, bude vládnout svoboda slova jen pro někoho. Až začnou padat, rozběhne se opravdová diskuze. Dříve ne.
Jeden nápad z říše snů zní takto:
Vláda zřídí Fond Stuarta Milla. Do své preambule si dá nejslavnější větu z jeho díla „On Liberty”, která obhajuje nutnost chránit i nesprávné názory: „Zákaz vyjádřit názor okrádá lidstvo. Pokud je opačný názor správný, jsou zbaveni možnosti vyměnit omyl za pravdu. Pokud je chybný, ztratí možnost jasnějšího a zřetelnějšího vnímání pravdy, kterého je dosaženo, střetne-li se pravda s omylem, což je samo o sobě velkým přínosem.”
Do Fondu Stuarta Milla vloží vláda několik milionů korun. Z lidí nebo organizací, které média označují jako dezinformátory, vybere losem ty, jimž rozdělí miliony z fondu. Udělá to stejně, jako se to děje u jiných neziskových organizací. Spokojí se s polobarevnou prezentací. Nebude kontrolovat, na co přesně byly prostředky použity, kdo si vyplácí jaké platy, reálný přínos, nic. Prostě rozdělí miliony na šíření údajných dezinformací, třeba že pandemie vznikla v laboratoři ve Wuhanu.
Kdyby si někdo myslel, že je to přitažené za vlasy, může se podívat na zadání, na které pracující lidé nedobrovolně posílají stovky milionů korun: Cílem projektu je spojit vědce, kteří by spolu jinak nespolupracovali, a nabízet řešení a doporučení v reálném čase. Sociální vědci zkoumají rizikové situace a snaží se svými závěry zmírňovat problémy, které tyto mimořádné události, jako je pandemie Covidu 19, válka na Ukrajině, inflace a zdražování či klimatické změny, přinesly nebo přinášejí.
Druhým příjemcem milionů z Fondu Stuarta Milla bude nově zřízená nezisková organizace, která bude chodit do škol předčítat vybrané pasáže z jeho díla a přesvědčovat děti, že svoboda slova je nejzákladnějším lidským právem a většina soudců v Čechách nemá ani páru o tom, co to skutečně znamená. A že to není podrývání jejich autority, ale naopak navracení důstojnosti zemi, která zažila bolševika.
Kdyby se vláda odhodlala k něčemu takovému, možná by se i v Čechách rozběhla opravdová diskuze, jak má vypadat financování neziskových organizací a co to znamená svoboda. Čím více peněz do Fondu Stuarta Milla, tím zábavnější diskuze, a ve všech médiích. No, nestálo by to za tu legraci?
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010. Děkujeme!
