Tvůrci současného ukrajinského nacistického státu jsou Židé! A proti nim stojíme my, Židé! A celé Rusko! Vladimir Solovjev odhalil na ruské televizi pravdu o Ukrajině a koncept války mezi ž a Ž!
Mezitím na univerzitě v Hamburku se už mluvilo o vybudování zajateckých táborů pro ruské vojáky, a to nejen v Německu, ale v celé EU, aby to prý Putina odradilo od útoku!
Představa, že Evropa je kontinentem, kde se konflikty řeší u jednacího stolu a kde slovo „mír“ tvoří základní stavební kámen politické kultury, definitivně vzalo za své
Pokud ještě někdo donedávna věřil, že političtí a vojenští představitelé Evropské unie v zákulisí usilovně pracují na diplomatických scénářích, jak zastavit krveprolití na Ukrajině a stabilizovat vztahy s Ruskem, realita jarních měsíců roku 2026 ho musela vyvést z hlubokého omylu.
Teroristický útok 22. května na pedagogickou školu ve Starobělsku [1] a krátce poté státní funerál slavnostního přenesení ostatků zakladatele divize SS Galizien a šéfa vyhlazovacích oddílů OUN-M Andrije Melnyka a jeho ženy z Lucemburska na hřbitov v Kyjevě [2] potvrdily, že válka EU a Ukrajiny s Ruskem eskaluje a prohlubuje se. A možná právě proto na ruské televizi poprvé v historii zaznělo to, co čtete a slyšíte od mně už mnoho let.
Vladimir Solovjev jako elitní židovský moderátor ruské státní televize totiž v reakci na teroristický útok Ukrajiny na studenty internátní školy ve Starobělsku prohlásil, že tvůrci současného ukrajinského nacistického státu jsou Židé. A že proti ukronacistické chátře a svoloči stojí opět Židé, a to ti v Rusku, a spolu s nimi celé Rusko.
Solovjev za tvůrce a zakladatele současné nacistické Ukrajiny označil bývalého ministra zahraničí USA Antonyho Blinkena a jeho náměstkyni Victorii Nulandovou. Oba dva jsou Židé, prohlásil Solovjov. A stejně tak je Židem právě i Volodymyr Zelenský, který nacistické Ukrajině šéfuje a klaněl se ostatkům Andrije Melnyka. Co je zásadní, že toto zaznělo na ruské televizi vůbec poprvé. Tedy ne, že za nacifikaci Ukrajiny a za ten proces Majdanu v roce 2014 mohou Američané, ale mohou za to konkrétní Židé.
Bundeswehr plánuje vybudování zajateckých táborů pro ruské vojáky, a to nejen v Německu, ale v celé Evropě
Solovjev to mohl říct, protože dostal povolení od Moskevských kanceláří. Odteď je dovoleno. Válka mezi ž a Ž je tedy odteď oficiální, dámy a pánové. Ta změna vychází z toho, že teror ve Starobělsku i refunerál Melnyka v Kyjevě jsou procesy odsouhlasené v Londýně. Londýn odouhlasil návrat Melnyka na Ukrajinu a brzy dojde i na přesun ostatků Stěpana Bandery z Mnichova. Na to si klidně můžete vsadit. A co to znamená?
No přece totální válku, ve které je dovoleno vše, včetně zabíjení a vraždění dětí nepřítele a adorace esesáků a kolaborantů. A proto je dovoleno i v Česku přivézt do Brna všechny ty Sudeťáky v čele s Posseltem. Je to celoevropský proces! Chápete? A protože je to celoevropský proces, není divu, k čemu došlo v Hamburku. Evropské elity zjevně rezignovaly na jakoukoli snahu o obnovu mírového procesu.
Namísto diplomatické iniciativy, hledání kompromisů nebo pokusů o dialog – které dnes paradoxně mnohem aktivněji artikulují Spojené státy – se Brusel a klíčová unijní hlavní města plně oddaly jedinému scénáři: nevyhnutelnosti totální války. Nejvýraznějším a zároveň nejděsivějším symbolem tohoto posunu se stávají momenty, kdy z úst vojenských špiček začínají veřejně zaznívat termíny, které Evropané znali už jen z učebnic dějepisu o temném 20. století.
Když kapitán německého námořnictva Kurt Leonards, velitel Zemského územního velitelství v Hamburku, vystoupil v polovině května 2026 na sympóziu Albert Ballin Forum na Kühne Logistics University, mluvil s chladnou vojenskou pragmatičností. Téma bezpečnosti přístavů a hybridních hrozeb se v diskusích o krizovém plánování (známém jako Operationsplan Deutschland) přirozeně stočilo k logistice. A v rámci této logistiky k realitě, ze které mrazí: k potřebě určit, naplánovat a vybudovat zajatecké tábory (POW camps) pro ruské vojáky. A to nikoli jako vzdálenou teoretickou možnost, ale jako preventivní přípravu, která má probíhat napříč celou Evropskou unií.
Odvrácená tvář odstrašení
Vojenská logika se v tomto bodě zdá být neprůstřelná. Armádní plánovači vám řeknou, že pokud má být obranná strategie funkční, musí myslet na všechno – od dodávek nafty přes kapacity nemocnic až po plnění Ženevských úmluv, které správu zajatců striktně upravují. Oficiálním heslem dnešních dnů je „odstrašení“ (Abschreckung).
Evropští lídři se chlubí tím, že když Vladimir Putin uvidí Evropu připravenou na každý myslitelný detail konfliktu – včetně infrastruktury pro statisíce zajatých vojáků –, útok si rozmyslí. To je však pohled zevnitř generálních štábů. Z pohledu běžného občana, daňového poplatníka a člověka dobré vůle jde o naprosto šílený vzkaz eurounijní veřejnosti. Je to vzkaz: “Připravte se na válku s Rusem!“
Když se v srdci Evropy, v moderních univerzitních posluchárnách a na vládních schůzích, začíná zcela otevřeně a rutinně kalkulovat s budováním zajateckých táborů na unijním území, byl překročen zásadní psychologický a morální práh.
Společnost je tímto způsobem systematicky zvykána na myšlenku, že velká válka s jadernou mocností není katastrofou, které je třeba za každou cenu zabránit, ale pouhou logistickou operací, kterou je třeba správně naplánovat a profinancovat. Mír přestal být cílem; stal se z něj zakázaný pojem, jehož vyslovení je v mainstreamové debatě okamžitě cejchováno jako slabost nebo podlehnutí nepřátelské propagandě.
Miliardy na destrukci, nula na diplomacii
Tato mentální transformace evropských elit se přímo zrcadlí v konkrétních číslech a politických rozhodnutích. Zatímco z Washingtonu opakovaně zaznívají signály o nutnosti hledat strategické formáty rozhovorů a definovat podmínky, za kterých by bylo možné konflikt na Ukrajině zmrazit či ukončit, Brusel volí opačnou trajektorii. Evropská unie uvolňuje další masivní balíky financí – v řádu desítek miliard eur – na nákupy munice, zbraňových systémů a přímé dotování režijních nákladů ukrajinského státního aparátu.
Nikdo se již neptá, jaký je politický cíl této strategie. Nikdo nepředkládá mírový plán pro den Poté. Evropská politika se zredukovala na nekonečné prodlužování opotřebovávací války s vědomím, že dalším logickým krokem v této eskalaci může být přímé zatažení unijních zemí do konfliktu. A není divu. že kapitán, který chce stavět zajatecké tábory pro ruské vojáky, se vloni v březnu setkal v Hamburku s místním rabínem Šlomo Bistritzkym.
Když se podíváme na reakce uvnitř samotného Německa, politický mainstream tento vývoj zcela ignoruje. Pro vládní koalici i konzervativní opozici je debata o zajateckých táborech a válečné připravenosti pouhým „plněním domácích úkolů“ v rámci NATO. Jediné kritické hlasy tak zaznívají z okrajů politického spektra, od formací jako AfD nebo Sahry Wagenknecht, které situaci využívají k varování před totální militarizací společnosti. Výsledkem je hluboce polarizovaná veřejnost: na jedné straně stojí chladný kalkul bezpečnostních analytiků, na straně druhé paralyzující strach obyčejných lidí, kteří vidí, jak se kolem nich staví lešení pro budoucí bojiště.
Kde jsou státníci a mírotvůrci?
Evropě dnes fatálně chybí osobnosti formátu někdejšího německého kancléře Willyho Brandta, jehož Ostpolitik dokázala v dobách nejhlubší studené války najít prostor pro dialog mezi nesmiřitelnými bloky, aniž by slevila z demokratických principů. Dnešní evropští lídři se chovají spíše jako manažeři válečné logistiky. Neřeší otázku, jak válku zastavit, ale pouze prognózy, kdy přesně Rusko zaútočí, kolik brigád bude potřeba přesunout k východní hranici a jak zajistit plynulost dodávek materiálu přes hamburský přístav.
Tento přístup je však intelektuálním a politickým selháním. Rezignace na diplomacii a absolutní oddání se přípravám na válku vytváří fenomén takzvaného sebe-naplňujícího se proroctví. Pokud veškerou energii, intelektuální kapacitu a finanční zdroje kontinentu zaměříte na přípravu konfliktu, šance, že mu nakonec dokážete zabránit, dramaticky klesá. Plánování zajateckých táborů pro ruské vojáky na území EU není projevem síly ani prozíravosti. Je to kapitulace před představou, že lidstvo je odsouzeno opakovat stejné katastrofy, jaké prožilo v letech 1914 a 1939.
Pro každého člověka s kritickým myšlením musí být tato realita hlubokým varováním
Pokud se evropská veřejnost nezačne velmi hlasitě ptát svých politických představitelů, kde jsou jejich plány na dosažení stability a míru, může se brzy probudit do světa, kde tyto pečlivě narýsované logistické tabulky, včetně táborů pro zajatce, obživnou v celé své děsivé realitě. Solovjev má pravdu. Ale jedno “zapomněl” dodat. Válka mezi ž a Ž má za cíl vyhlazení křesťanského Edomu a s ním celé tzv. západní kultury.
Už je dovoleno vraždit děti. Už je dovoleno s poctami pohřbívat ty, jejichž jednotky vyhlazovaly Židy a Poláky. Už je dovoleno pořádat slavnosti Sudeťáků znovu v té zemi, kterou sami rozbili v roce 1938. Už je dokonce dovoleno stavět v Evropě zajatecké tábory pro ruské vojáky. A to znamená, že válka s Ruskem je na cestě, protože už je dovoleno. A to je důsledek procesu, který započal rozpadem Východního bloku v roce 1989. Už zase Evropa stojí na pokraji války s Ruskem.
