Česká krajina v srpnu 2026 opět čelila tvrdé realitě extrémního půdního sucha, které zasáhlo více než polovinu našeho území. Okamžitě se ozvalo tradiční volání po dalších regulacích, přísnější kontrole, nových dotačních programech. Takový přístup je však slepou uličkou.
Skutečný boj proti suchu nepotřebuje zelený diktát z Bruselu ani z pražských ministerstev. Potřebuje návrat ke zdravému rozumu, respekt k soukromému vlastnictví a odvahu k velkým strategickým investicím.
Dotační křivení trhu krajinu nezachrání
Současný systém, kdy stát nejprve vybere peníze od daňových poplatníků, aby je pak složitě přerozděloval prostřednictvím byrokratických dotačních titulů, je neefektivní. Dotace dnes motivují spíše k plnění úředních tabulek než k reálné péči o půdu. Navíc deformují trh a vyhovují především velkým agrokomplexům, které mají celé týmy na papírování, ale chybí jim přirozený mezigenerační vztah k obhospodařované půdě.
Českým specifikem je, že téměř 80 % zemědělské půdy je pronajaté. Pokud anonymní holding hospodaří na cizím, jeho motivace k dlouhodobému zadržování vody v krajině je logicky nízká. Právě proto však řešením není další byrokracie, která dopadne i na ty poctivé, ale narovnání vztahu mezi vlastníkem a nájemcem.
Konzervativní řešení staví na tržní motivaci a daňové úlevě. Nechejme peníze těm, kteří vlastní majetek a nesou odpovědnost. Stát by měl zavést zrychlené odpisy pro investice do moderních závlahových technologií a retenčních nádrží. Stejně tak dává smysl daňově zvýhodnit ty vlastníky pozemků, kteří ve smlouvách s agrokomplexy aktivně podmiňují pronájem budováním tůní, remízků nebo šetrným osevním postupem. Motivovaný vlastník, který chce půdu předat svým dětem a vnukům v dobrém stavu, dokáže holdingy ukočírovat lépe než stovky úředníků.
Konec byrokratické blokády malých staveb
Pokud chce dnes vlastník pozemku vybudovat na svém vlastním poli menší rybník nebo obnovit historický potok, čeká ho často mnohaměsíční až víceleté byrokratické peklo plné schvalování a posudků. Stát musí radikálně zjednodušit stavební řízení pro drobné vodohospodářské stavby. Pokud vlastník investuje vlastní peníze do zadržení vody v krajině, stát by mu měl tleskat a uhnout z cesty, nikoli ho trestat administrativní zátěží.
Velká infrastruktura namísto mikromanagementu
Kde je naopak role státu nezastupitelná, je budování a obrana kritické infrastruktury, kterou jednotlivec ani obec financovat nedokáže. Typickým příkladem je dlouho odkládaná přehrada Nové Heřminovy na řece Opavě. Stát zde po letech soudních sporů a obstrukcí ze strany ekologických aktivistů konečně postoupil k územnímu řízení.
Velké vodní stavby mají nezpochybnitelný celospolečenský význam – v době přívalových dešťů chrání životy a majetek před povodněmi, v době sucha naopak slouží jako strategické zásobárny vody pro nadregionální vodárenské soustavy a průmysl. Úlohou státu je tyto projekty nekompromisně dotahovat do konce, zajistit spravedlivé kompenzace dotčeným obcím a nenechat se paralyzovat radikálním aktivismem.
Závěr
Boj se suchem nesmí být zástěrkou pro další socializaci venkova, omezování svobody podnikání a posilování vlivu agrokoncernů na úkor drobných vlastníků. Zdravá a vodou nasycená krajina bude výsledkem silného, suverénního státu, který staví přehrady a propojuje vodovody, a svobodných, motivovaných vlastníků půdy, kterým legislativa dává sílu diktovat pravidla hry holdingům.
Konzervativní noviny nabízejí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010. Děkujeme!
