Romanus sum civis, Superbus Tinnitus. Hostis hostem occidere volui, nec minus mortis sum paratus quam occidere.
Výše napsané prý pravil hrdina nově zpracované římské báje, jehož jméno bylo Superbus Tinnitus. V následujících řádcích se pokusím modernizovat zatuchlé římské texty, abych mohl demonstrovat jejich nadčasovost.
Příběh se odehrává za časů dávno minulých, kdy náš hrdina Superbus Tinnitus bojoval s Flatem. Byl to boj na život a na smrt. Na každé polokouli, v každé době i jakémkoliv prostředí zadržoval náš hrdina Flatus, aby nemohl zničit svět tak, jak ho známe. Bojoval s nasazením vlastního těla a za cenu ukrutné bolesti vždy zatlačil Flatus zpět tam, kam slunce nesvítí, aby nemohl zamořovat naši zářnou minulost.
Mnoho toho obětoval hrdinný Tinnitus pro budoucí generace a nikdy za to nic nepožadoval zpět. Kdykoliv snad někdo chtěl oslavovat jeho schopnosti a sílu, skromně pravil jen: „Chtěl jsem, aby vy všichni jste mohli volně dýchat!“ Vraťme se na začátek tohoto příběhu, abychom spolu s hrdinným Tinnitem mohli vybojovat čisté klima. Bylo zrovna po velké sklizni švestek, kdy se zničehonic ozvalo temné mručení kdesi snad z dálky. Nikdo nevěděl, odkud by se mohl ten zvuk ozývat, ale všichni hned měli podezření na Flata. Často se stávalo po nadměrné konzumaci švestek, že kde se vzal, tu se vzal, objevil se náš zlosyn, aby ničil pracně dosaženou radost ze sytého žaludku. Tinnitus Superbus hrdě nastavil celé své tělo i druhou tvář a zadržoval Flata, až se hory zelenaly. Nešťastný svědek této události, jistý Fatdivius Vomitus, měl co dělat, aby strachy nepuknul. Naštěstí Tinnitus ustál prvotní tlak a Flatus ustoupil. Fatdivius Vomitus mohl spočinout a čekat na další várku čerstvých švestek, které museli se Superbem nechat usušit, aby je mohli prodat obchodníkovi s cizími zeměmi Sulfureovi. V dobách římských bylo možné švestky i sušit na dlouhé cesty, ale museli jste nejprve zapudit Flatus, jinak by s vámi nikdo nechtěl cestovat.
Sulfureus byl mazaný obchodník. Uměl vyjít snad i se samotným ďáblem. Cestoval z říše do říše, aby levně nakoupil a draze prodal. Kdykoliv se měl snad dostat do sporu, nechal všemu volný průběh a ničeho se nebál. Na rozdíl od ostatních obyvatel té doby měl díky cestování velký rozhled, a tak věděl, že Flatus je postrachem nejen v Římě, ale i jinde ve světě. Sulfureus se nebál ani tak Flatu jako takového. Když cestoval sám, neměl Flatus komu ublížit, ale měl strach, že by mu mohl narušit jeho obchodní svazky. Dokud nešlo o obchod, tak Sulfureus nechával Flata volně působit, ale jakmile hrozilo, že bude narušen jeho byznys, zavolal vždy našeho hrdinu jménem Tinnitus, aby vybojoval s Flatem alespoň remízu.
Jednoho dne se Tinnitus dostal při svém boji s Flatem do jisté místnosti, kde všude kolem bylo cosi hnědého. V té místnosti byla jakási černá díra. Snad to mohl být dávný teleport do země, odkud byl vypuštěn Flatus. Tinnitus si dodal odvahy. Rozhodl se tuto temnou díru prozkoumat, aby nalezl odpověď na to, jak vznikl Flatus a jak jej porazit jednou provždy. Černá díra bohužel nebyla teleportem do jiné dimenze, a tak náš hrdina skončil po uši v neznámé husté tekutině. Naštěstí se objevil jeho druh Fatdivius Vomitus, který pod vlivem vína strčil hlavu do této černé díry a všiml si tak náhodou svého druha. Fatdivius Vomitus dostál svého jména a vlastními silami očistil svého druha od té šlamastiky. Po tomto zážitku již nebylo pochyb, že tito dva se stali pokrevními bratry a spolu bojovali proti Flatu, kdykoliv se objevil.
Toto je jen ukázka z připravovaného Opus Magnum, které hodlám v nejbližších tisíciletích vypracovat na počest našich bájných hrdinů. Je tolik zapomenutých hrdinů, kteří si zaslouží být vybráni na vrchol. Je tolik padouchů typu Flatus, kteří musí být poraženi a zatlačeni do útrob.
24.05.2026 Pan Krampus
194x přečteno
