Ve Švédsku nelze skrývat důsledky politiky otevření se masové migraci z Afriky a Blízkého východu, přičemž současná vláda podniká mírné kroky ke zlepšení situace. (Foto: X / ilustrační)
Jedná se o součást dohody se Švédskými demokraty, stranou, která se staví proti destruktivní migrační politice, píše Do Rzeczy.
Za posledních 20 let se počet lidí narozených v zahraničí zdvojnásobil z 1 milionu na 2 miliony a počet obyvatel země vzrostl na více než 10 milionů. V roce 2015 Švédsko přijalo rekordní počet tzv. žádostí o azyl, 162 000, především z kulturně cizích zemí, jako je Afghánistán a Sýrie. Vláda se po čase rozhodla obnovit hraniční kontroly a přemýšlí, jak „regulovat migraci“.
Rozsah přílivu přistěhovalců do Švédska byl omezen během funkčního období Malmera Stenergarda z koaliční Umírněné strany premiéra Ulfa Kristerssona, který byl ministrem pro migraci v letech 2022-2024. Od roku 2024 stojí v čele ministerstva zahraničních věcí.
V rozhovoru pro deník Dagens Nyheter Stenergardová přiznala, že v důsledku masové imigrace a špatné integrace v zemi se objevily jevy jako závislost na sociálních dávkách, radikalizace a organizovaný zločin.
Šéf švédské diplomacie neskrýval, že „je rozdíl v tom, z jakých zemí imigranti přicházejí“. Když v 70. letech minulého století přišly do poklidné skandinávské země velké skupiny pracovníků ze sousedního Finska, přineslo to dobré výsledky. Finové rychle zaplnili pracovní trh a nepředstavovali bezpečnostní hrozbu. „Jsou nám podobní a rychle se začleňují do společnosti, a podobné je to i nyní v případě Ukrajinců,“ řekla a dodala, že je zcela odlišné ‚přijímat takové lidi oproti přistěhovalcům z jiných regionů,‘ uvedla ministryně.
Stenergardová bez ohledu na politickou korektnost hovořila o těch skupinách migrantů, které způsobují problémy. Připustila, že v případě imigrantů z Blízkého východu a Afriky „máme co do činění s nižším vzděláním a zcela odlišným kulturním zázemím“.
„Mnohé z těchto zemí mají odlišnou společnost a jiné způsoby řešení konfliktů,“ řekla a dodala, že ‚migrace musí být regulována, aby byla zachována mobilita‘.
Ve Švédsku – alespoň zatím – hledají jemné způsoby, kromě přísných hraničních kontrol. Vláda v návrhu rozpočtu na příští rok navrhla dotaci na relokaci ve výši až 350 000 korun (30 000 eur) pro každého migranta, který souhlasí s dobrovolným návratem do své země.
Stockholm doufá, že to přiměje k odchodu ze země více cizinců, zejména těch, kteří se neasimilovali do švédské společnosti a kteří vytvářejí nejrůznější problémy. Bohužel průzkumy veřejného mínění ukazují, že by na to přistoupil jen málokdo.
Politická scéna je odhodlána zlepšit bezpečnost v zemi a úřady ve Stockholmu se netají tím, že pokud se ukáže, že dobrovolné pobídky k návratu nejsou účinné, počítá se s nucenými deportacemi.
V současné době mohou přistěhovalci, kteří souhlasí s návratem do země původu, počítat s příspěvkem od švédských daňových poplatníků ve výši až 10 000 korun (asi 800 eur) na dospělou osobu. Tato částka obvykle pokrývá cestovní náklady osob s povolením k pobytu ve Švédsku, které však nejsou švédskými občany. Žadatelé musí prokázat, že mají prostředky na cestu a že jejich návrat byl cílovou zemí přijat.
Zdroj: dorzeczy.pl
Článek Švédský ministr zahraničí: Musíme mluvit o stinných stránkách masové imigrace se nejdříve objevil na AC24.cz.
