Jaderná liknavost: Účetní komora USA informovala o nedostatečné kontrole radioaktivních materiálů dovážených do země

Lidia Bělkova

20. ledna 2018

Zaměstnanci pohraniční kontroly USA často ignorují instrukce pro prověřování dovážených radioaktivních materiálů. Podle dokumentu Účetní kontroly USA minimálně na dvou letištích neproběhl nutný postup k ověřování dokladů. Tak se může stát, že se radioaktivní materiál dostane do rukou teroristů a ti jej použijí na výrobu „špinavé bomby“.

Postup při dovozu radioaktivního materiálu do USA má několik fází. Dokumentace se vyhodnocuje speciálním systémem a zjišťuje se, zda materiál obsahuje něco nebezpečného, co podléhá povolování. Když se něco takového zjistí, systém informuje pohraniční službu, která musí telefonicky uvědomit ústředí Úřadu pro kontrolu cel a hranic USA. Tam zkontrolují pravost vydaného povolení.

Od 1. ledna 2015 do 30. září 2016 pohraniční kontrola nejméně na dvou letištích v mnoha případech ignorovala úřední instrukce. Potvrdila to Účetní komora USA. Namísto, aby telefonovali do jejího ústředí, sami na místě ověřili licenci, zda „se shoduje s normou“. Kromě toho někteří pracovníci uvedli, že prověrka dokladů byla ponechána na soukromých kurýrních společnostech. Jenomže takový úkon není jejich povinností a tak jej neprováděly. Takto se na území USA dostal více než stokrát nezkontrolovaný radioaktivní materiál.

Komponenty pro „špinavou bombu“

Licence pro nabývání radioaktivních materiálů vydává Komise pro jadernou regulaci USA, anebo jeden ze 37 států, který má k tomu pravomoci. Radioaktivní materiály se užívají například v průmyslu a ve zdravotnictví.

Z dokumentu Účetní komory USA:

„Teroristé mohou zneužít radioaktivní materiál k výrobě „špinavé bomby“ – výbušniny určené k rozptýlení radioaktivních částic. Je to kontejner s obyčejnou výbušninou a s radioaktivní látkou. Podle toho jakou má formu a jaké má složení závisí velikost kontaminovaného území po výbuchu. Kontaminace s sebou nese riziko pozdějšího většího výskytu rakoviny.“

Krom toho by výbuch „špinavé bomby“ způsobil vážné ekonomické škody, protože se dá předpokládat, že by tento  druh zbraně učinil zasažené území neobyvatelným.

Další možnost, kterou teroristé při získání radioaktivních látek mají, je zaútočit na jaderný objekt, například jadernou elektrárnu. Politolog Menadkovič to popsal takto:

„Za pomoci speciálních prostředků, nebo výbuchu by teroristé mohli porušit hermetičnost objektu a uvolnění radioaktivity do okolí, něco jako umělý Černobyl. V Rusku se o této možnosti ví a nejméně od roku 2000 se provádělo modelování takových možných pokusů, trénovalo se jejich zvládání a byl vypracován systém bezpečnosti jaderných objektů v Rusku i v zemích CSTO.“

Expert se domnívá, že příčinou liknavosti amerických pohraničníků je velká byrokratizace mocenských struktur. Vysvětlil to takto:

„V USA existuje velké množství mocenských struktur s nejasným systémem pravomocí. Proto se objevily nepřijatelné incidenty. V devadesátých letech jakýsi mladík pracoval na objednávkách poštou a shromažďoval radioaktivní materiál.“

Šlo o sedmnáctiletého Davida Hahna, který se pokoušel sestrojit jaderný reaktor. Polekal se úrovně záření ze svého zařízení a rozhodl se zakopat části reaktoru v lese. Tam je našla policie. Americká sdělovadla informovala, že chlapec dostal pomoc pro své pokusy od ředitele agentury pro výrobu a distribuci izotopů Donalda Erba z Komise pro jadernou regulaci.

Mezinárodní společenství pravidelně posuzuje vytvoření „špinavé bomby“ teroristy.

Podle The Washington Post po zabrání Mosulu IS v roce 2014 se do rukou extrémistů dostal v areálu lékařské univerzity radioaktivní kobalt Co 60. Západní speciální služby prý tuto informaci utajovaly až do osvobození města, pro případ, že by teroristé neměli tušení, k čemu se dostali. Avšak iráčtí vojáci byli o potenciálním nebezpečí zpraveni.

Převzato z RT.com

***

Islámský stát odešel, al-Kájda zůstala – nové kolo konfliktu v Sýrii

23. ledna 2018

Rozprava o tom, proč bude těžší zvítězit nad al-Kájdou než nad IS a co znamená zahájení útoků v Idlíbu pro celý blízkovýchodní konflikt.

Ruské ministerstvo obrany oznámilo, že v Idlíbu byla zahájena likvidace Džebhat an-Nusrá. K likvidaci teroristických enkláv nepřistoupilo Rusko samotné, ale učinily to vládní síly Bašára Asada, kterým Rusko hodlá tradičním způsobem pomoci.

Jak bude příspěvek Ruska obtížný, umožňují posoudit výsledky z minula. Ruské ozbrojené síly byly v porážce IS rozhodující, a to znamená, že se, tak jako dříve, na ně v boji s an-Nusrou v Idlíbu syrská arabská armáda spoléhá.

Co je an-Nusrá a čím se liší od IS.

„Přes všechny rebrandingy, spojování, přejmenovávání a svazky byla vždy buňkou, chcete-li oficiální filiálkou, dceřinou společností al-Kájdy v Sýrii.“

V počáteční etapě v roce 2013 byl dokonce hrozný a zesilující IS jen jednou z buněk an-Nusry. Podle zákonů obou jsme určeni ke zničení. Obě radikální složky určitě mají mezi sebou nějaké odlišnosti, ale jsou to jen nepodstatné islamistické záležitosti, kterým bez hlubších znalostí věci nelze porozumět. Ovšem o tvrzení, že je al-Kájda zdrojem všech radikálních syrských skupin, se nebude žádný odborník přít.

V podstatě jsme v rozdrcení IS srazili sani, jíž je al-Kájda, jen hlavu, samotnou saň jsme jen lechtali kopím. Proto ministr obrany vyhlásil začátek seriózní likvidace samotné nestvůry.

Krátce o Idlíbu. Je to syrská provincie na hranici s Tureckem, kam se fakticky v posledních dvou letech soustřeďovaly všechny zdroje al-Kájdy (an-Nusry) v Sýrii. Často to bylo organizované. Obklíčeným radikálům se například vytvořily koridory a dokonce autobusy – tak nebezpečnou silou byla tato organizace. S takovou silou bylo potřeba, byť neoficiálně, se vypořádat na nejvyšší úrovni.

Dojednání o jejich faktické evakuaci z Aleppa bylo div ne v rámci prezidentských kontaktů. Spojenci zřejmě chtěli shromáždit hordy dobře vycvičených bojovníků v jednom místě a potom je zničit naráz, nežli je po malých oddílech chytat v nekonečných blízkovýchodních pouštích.

Skutečně jsou dnes všechny síly al-Kájdy soustředěny v Idlíbu a bojovat proti nim na jedné velké frontě je pohodlnější, než na patnácti malých.

Další otázkou je, jak snadné bude s nimi bojovat a kdy se dostaví výsledky. Syrští vojáci, i ti, kteří se účastnili bojů proti an-Nusře, se shodují v jednom. Bojovníci IS jsou fanatici, kteří mohou zvítězit jen v tlupě a jejich největší úspěchy byly tehdy, když na svou stranu přitáhli davy lidí. Naproti tomu má an-Nusra dobře vycvičené bojovníky a instruktory al-Kájdy. Dá se říci, že na vojenský úkol, který IS zvládne se stem mužů, stačí al-Kájdě 15 až dvacet lidí. Přitom je dnes soustředěno v Idlíbu nejméně deset tisíc bojovníků shromážděných pod prapory al-Kájdy. Válka proti nim zcela odpovídá naší operaci proti IS.

Co ještě musíme vědět, když říkáme, že je Rusko připravené podporovat v likvidaci an-Nusry v Idlíbu syrskou arabskou armádu? Přirozeně, o našem vojenském spojenectví s Tureckem, které z pohledu pravidelných cest generality turecké armády do Moskvy a Soči dostává stále pevnější formy.

Panikáři křičeli, že ztrácíme své pozice v regionu, že nás Turci obehráli a že my jsme se polekali. K tomu došlo, když Turecko začalo svoji operaci Olivová ratolest v Kurdy kontrolovaném pohraničí. Takový krátkozraký pohled na věc je vlastní lidem i odborníkům, kteří jakoukoliv frontovou situaci hodnotí přímo a rovnou a nesnaží se vidět souvislosti. Ve věci Olivové ratolesti je úplně náhodou hlavním spojencem Ruska v Sýrii – Syrská arabská armáda, která vybojovala v Idlíbu na bojovnících letiště (a tato území potichu přecházela právě do zóny tureckého vlivu).

Podle mého hlubokého přesvědčení připomenu, že jsme rozdrtili IS ne toliko silou ruských zbraní, ale v mnohém i zásluhou virtuozity ruských diplomatů. Nyní tito chlapíci opět přicházejí na scénu. Tak se chraň, al-Kájdo!

Převzato z Rusvesna.ru

***

USA přišly do Evropy rozdělit národní bohatství Ruska, ale nezaznamenaly, že je Evropa proti tomu

Mark Grigorjev

18. ledna 2018

Agresívní politika USA rozladila Evropany. Válka o trh s plynem pokračuje, ale Rusko získalo silné spojence.

Nové kolo v zápase o výstavbu plynovodu Severní proud-2 byl ve znamení odpovědi Německa, které je hlavní zemí, jíž plynou z projektu výhody. Němečtí právníci předložili EK nový balík změn ohledně plynu, který žádá výjimky pro nový plynovod. Evropská komise předpokládá, že evropští úředníci budou mít právo vyčlenit zvlášť dodavatele a zvlášť přepravce a k potrubí připustit třetí subjekt. Německá strana má zato, že takové inovace jsou v rozporu s normami evropského i mezinárodního práva.

V komentáři informační agentury Politika dnes (Политика Сегодня) objasnil vedoucí expert svazu ropného a plynového průmyslu Ruska Rustam Tankajev, že v praxi rozdělení obou funkcí by znamenalo rozdělení Gazpromu na dvě společnosti. Na to Rusko nemůže přistoupit z několika vážných příčin.

Tankajev říká: „V Evropě často tvrdí, že je Gazprom využíván pro ovlivňování evropských států prostřednictvím manipulace s cenami. Není tomu tak. V podmínkách normální ekonomiky je celistvý Gazprom škodlivý pro svou zemi, protože fakticky likviduje konkurenci. Překáží rozvoji jiných společností. Avšak za podmínek krize, sankční války a přírodních kataklyzmat je jednotný Gazprom ohromnou silou. V polovině devadesátých let, kdy byla v Rusku hluboká ekonomická krize, se snížila těžba ropy třikrát, ale těžba plynu jen o 6 %. Gazprom ve skutečnosti zemi vytáhl z krize. To vědí i Evropané. Proto zavedli třetí energetický balík, aby vyřadili jeden z pilířů, který jistí ruskou ekonomiku pro případ války nebo krize.“

Německo není samo se svým úmyslem začít s projektem. Stejný postoj má Francie a Velká Británie, i když ta je již mimo evropské ekonomické a politické uskupení. Celkem není třetí energetický balík příčinou, ale důvodem pro zabrzdění výstavby Severního proudu-2. Hlubší příčinou jsou intriky USA, které se snaží přes EU zatlačit, aby Evropané odmítli nákup levnějšího ruského plynu ve prospěch amerického zkapalněného.

Tankajev vysvětluje, že přestane-li přeprava plynu přes Ukrajinu, podle německých odborníků to bude již v příštím roce, a když nebude ani Severní proud-2, bude muset Evropa nakupovat zkapalněný přírodní plyn, dovážený do přístavů. Ten je mnohem dražší než plyn ruský. Za takové situace se zvýší cena všech evropských výrobků, aut a různé přesné techniky. Snížením výrobní ceny roste konkurenceschopnost a hlavním konkurentem na trhu hi-tech je pro USA Evropa. Tak může dojít k tomu, že USA budou mít pevnější a důležitější konkurenční převahu nad Evropou a to v Evropě nikdo nepotřebuje, až na EK, která stojí na straně Ameriky.

Vážný konflikt mezi EK a zeměmi EU ilustruje příklad maličkého Bulharska. Nebylo mu povoleno stavět Jižní proud a tím přišlo o ohromné množství výhod. Tankajev to odhadl na 600 milionů EUR ročně za tranzit, slevy na plyn a zaměstnání asi dvaceti tisíc vlastních občanů.

Bulharsko a další země Jižního proudu jsou na EK rozhořčeny. Německo, Francie a Velká Británie jsou nespokojeny s EK kvůli brzdění Severního proudu-2. V EU rostou odstředivé tendence v důsledku nekonstruktivního proamerického postoje EK. Jde o velký hospodářský a politický konflikt.

Projekt Severní proud-2 má zahrnovat dvě linie plynovodu s kapacitou 55 miliard kubíků plynu za rok. Kromě Gazpromu jsou na projektu účastny také německý Uniper a Wintershall, rakouský OMV, francouzská Engie a anglicko-holandský Shell.

Převzato z Polit.info