Svět ruskýma očima 579

Svět ruskýma očima 579

Ukrajině ukázali, kde začíná a kde končí její svrchovanost

Anton Kaněvskij

27. září 2020

Mraky nad jediným úspěchem Ukrajiny, jímž je po převratu bezvízový režim s EU, se stahují.

Situaci komentuje velvyslanec EU na Ukrajině Matti Maasikas: „Jak víte, existoval jasný výčet podmínek pro bezvízový styk. Bezvízové cestování není jen překračování hranic, zahrnuje to i důvěru a také institucionální věci. My jsme znepokojeni některými událostmi kolem protikorupční architektury. Jsme znepokojeni posledními událostmi … chceme dát důraz na právní a ústavní průhlednost kolem NABU (Národní protikorupční úřad), která musí být velmi rychle obnovena. Pro vládu to musí být priorita. To je samozřejmě to co EU a její partneři sledují velmi – velmi pozorně. Proces liberalizace vízového styku se hodnotí každoročně a my jej velmi pozorně budeme sledovat.“

Dá se to přeložit takto: Dosud vám přímo nevyhrožujeme, ale vše záleží na tom, jak se budete chovat. K pochopení situace se obrátíme k historii otázky. Po převratu se „západní přátelé Ukrajiny“ rozhodli, že stát má nedostatek klasických orgánů ochrany práva – ministerstvo vnitra, bezpečnostní služba (SBU) a prokuratury. Ukrajina je tak zvláštní celek, že musí mít k doplnění celou síť specializovaných protikorupčních orgánů. Začala se objevovat Národní agentura pro prevenci korupce (NAPK), Národní protikorupční úřad (NABU), Specializovaná protikorupční prokuratura (SAP), Protikorupční soud … Není to směšné! Kradou, chápeš!

Celkově měl tento mnohohlavý protikorupční drak zajistit plnou kontrolu Západem (hlavně USA) nad zlodějskou věrchuškou ukrajinské politické třídy, rychle zneškodnit nežádoucí osoby, když je obvinili z korupce. Slovo korupce často znamená banální krádež těmi, kteří ovládají státní prostředky. Ukrajinská korupce jako systém Američanům nevadí. Naopak je pro ně výhodná za podmínky, že protikorupční architekturu budují samy USA, které jsou pro Ukrajinu nejvyšší instancí.

Kdysi se chápání ukrajinské korupce nelíbilo Porošenkovi a všemožně vytvoření protikorupčních struktur znemožňoval. Tak nebyl vytvořen protikorupční soud a NABU a SAP byly tak zásadně přežvýkány, že jejich šéfové byli pozváni do Washingtonu k zavedení pořádku.

Nyní měl Zelenskij se svými lidmi v úmyslu vzít protikorupční struktury pod svoji kontrolu. Všechny však postihl podobný osud – samé personální komplikace.

Západu se situace nelíbila. Po jmenování členů komise, která má vybírat nového šéfa SAP, začal silný nátlak. Ukrajině vyhrožovali blokováním finanční tranše z EU v objemu 1,5 miliardy EUR. Velvyslanci evropské skupiny G7 akreditovaní v Kyjevě vyjádřili hlubokou nespokojenost kvůli „snaze zničit protikorupční systém“. Velvyslanectví USA odsoudilo „utajené sestavování seznamu členů komise pro volbu šéfa SAP“ a naznačilo zmrazení spolupráce s MMF. Poslancům, kteří „nesprávně“ hlasovali se vyhrožovalo sankcemi.

22. září přiletěl na Ukrajinu místopředseda Evropské komise a vysoký představitel EU pro zahraniční věci a politiku bezpečnosti Borrell. Setkal se s představiteli „občanské společnosti“, až došlo k tomu, že západní emisaři projevili kyjevským úřadům svoji nespokojenost ohledně brzdění „protikorupčních“ opatření. Europoslanec Haller zastupující skupinu Evropské lidové strany pro zahraničí uvedl: „Hlasování Nejvyšší rady o nezkušených kandidátech, jimž chybí svědomitost pro účast v komisi pro volbu šéfa SAP, vyvolává velké rozladění. Jmenování pochybných kandidátů do komise znamená riziko pro finanční podporu Ukrajiny od MMF a EU.“

Problém volby kandidátů do komise není v kompetencích, ale v tom, že poslanci ukrajinského parlamentu podle zákona a svých kompetencí zvolili, koho uznali, a ne ty, které jim určili zámořští a na ně přivěšení evropští partneři. Jasně se vyjádřila představitelka zahraničního výboru Evropského parlamentu von Cramonová, že ukrajinská vláda protlačuje své kandidáty na šéfa SAP, což ohrožuje bezvízový režim v EU.

Jak si státní orgány Ukrajiny dovolují „protlačovat“ do funkce vedoucího státní Specializované protikorupční prokuratury člověka, jehož kandidatura nebyla schválena na Západě?

Nesmí být svévole! Ukrajina musí pochopit, kde začíná a kde končí její suverenita. Kyjevu to jasně předvedlo odstranění Janukoviče, který si usmyslel jednat s Moskvou, i následující převrat z 22. února 2014.

Převzato z Fondsk.ru

***

Člověk vzdávající se postavení člověka dojde potrestání

Valentin Katasonov

29. září 2020

Před tím již před sto lety varoval Karel Čapek

Jednou ze zvláštností 20. století byly světové závody ve zbrojení. Závody pokračují, ale dnes se změnily akcenty. Dnes se nezdůrazňuje jen vyšší síla obyčejných zbraní a zbraní hromadného ničení, ale přicházejí informační počítačové technologie, digitalizace všech složek lidského života a společnosti – peněz, hospodářství, státního řízení, vzdělání, vojenských záležitostí a způsobu života. Informační počítačové nebo digitální technologie se považují za univerzální prostředek pro kontrolu obyvatel, posilování mezinárodní konkurenceschopnosti své ekonomiky, zajišťování bezpečnosti a zvyšování vojenské síly.

Produkty těchto závodů jsou digitální měny, systémy hromadění velkých objemů informací (Big Data) hromady chytrých věcí zajišťujících kontrolu lidí v režimu on line a umělá inteligence.

Světová elita (majitelé peněz) tlačí digitální technologie majíce na mysli, že nakonec bude vybudován světový elektronický koncentrační tábor. Sem budou zahnány zbytky lidstva, vyjma těch, kteří budou zničeni hromadnou vakcinací a světová elita začne vládnout. Taková budoucnost je známa i z literárního žánru antiutopie (Jevgenij Zamjatin: My, 1920; Aldoux Huxley: Bravo New World, 1932; George Orwell: 1984, 1948; Ray Bradbury: 451 stupňů Fahrenheita,1953, atd.)

Tito autoři měli široký rozhled, zvídavost a intuici a někteří i přístup k tajným informacím. Většina popsaného v antiutopických knihách se již stala. Zamjatin před sto lety například popsal totalitní společnost daleké budoucnosti, kde budou mít lidé namísto jmen digitální identifikátory.

Všechno se dnes zřetelně ukládá do algoritmů budování „zvláštního nového světa“ z antiutopických románů. Lze pochopit co znamená tak zvaná pandemie Covid-19. Je to světovou elitou zorganizovaná kouřová clona, která má pomoci urychlit zřízení elektronického koncentračního tábora, zničení části obyvatelstva planety, rozvrat národních států a legalizaci světové vlády.

Jakmile byly země spoutány karanténou, přijala se řada rozhodnutí, která se jen na první pohled zdají podivná. Například zákon o pokusu ve vývoji umělé inteligence v Moskvě. Tady jsou úkoly ve věci genetických informací. Šéf Rosněfti Igor Sečin má především za úkol vytvořit a vést Centrum komplexních genetických výzkumů a genetického redigování. Národní výzkumné centrum má mít na starosti Kurčatovův institut, který má vytvořit a zajistit fungování informačního a analytického systému ukládání a zpracování genetických dat Národní základny genetických informací. Začátkem června byl přijat federální zákon o vybudování jednotného informačního registru s údaji o obyvatelstvu. Po spojení jednotlivých prvků se ukáže celý obraz.

Rizika zákona týkajícího se umělé inteligence byla mnohokrát popsána. Průzkum u společností ukázal, že přibližně 43 % dotázaných společností umělou inteligenci ve své činnosti nepoužívá a ani neplánuje používat. Třetina dotázaných měla o umělé inteligenci mlhavou představu a 12 % se vyslovilo přímo proti zákonu obávajíce se nepředvídatelných následků. Vedoucí Rady pro lidská práva Fadějev projevil znepokojení. Podle jeho názoru využití umělé inteligence v sobě skrývá nebezpečí masového čipování. V moskevském systému vidí dvě negativní věci: Ohromné množství snímačů a kamer sledujících pohyb občanů a odesílání veškerých dat do jednotného federálního registru.

Mnoho specialistů na špičkové technologie se obává, že umělá inteligence je schopna se sama učit rychleji než člověk, takže lidský mozek může vůči ní být nekonkurenceschopným.

Lidský mozek nedokáže propočítat důsledky zavedení umělé inteligence pro lidstvo. Člověk by asi měl obnovovat vlastní intelekt a nevyměňovat jej za umělý. Jsou lidé, kteří se podobnými věcmi zabývali dlouho před tím, než se objevily počítače, internet, neuronové sítě a další atributy digitálního světa.

Český spisovatel Karel Čapek (1890 až 1938) si zaslouží být mezi deseti nejvýznamnějšími spisovateli 20. století. On zavedl a použil pojem robot, a to ve hře RUR. Hra se odehrává v továrně vyrábějící umělé lidi – roboty. Ve slovenštině znamená slovo robota těžkou práci. Čapkovi roboti jsou produkty biotechnologie a jsou složeni z různých tkání a orgánů vypěstovaných v továrně. Jsou podobní lidem.

Děj spočívá v tom, že se vědec Rossum starší rozhodl vyvrátit existenci Boha tím, že stvoří umělé lidi.. Podařilo se, ale ne úplně. Výtvor se od člověka nelišil fyzicky, ale silně zaostával rozumově. Starý osamělý Rossum se snažil vést spor s Bohem, ale zemřel. Jeho synovec, mladý Rossum, pokračoval v práci bez vysoké filosofie: „Je hloupost dělat člověka celých deset let. Pokud nebudeš rychlejší než příroda, měl by být celý tvůj kšeftík poslán do háje.“ Synovec vyráběl v továrně obyčejné, člověku podobné existence určené k fyzické práci. Nebyli to lidé, ale pracovní síly. Poptávka po pracovní síle bez větší inteligence a bez vlastních přání byla vysoká.

Výsledkem bylo, že se člověk osvobodil od těžké ponižující práce, hromadné využívání robotů znamenalo svět bohatství, každý se ponořil do atmosféry bezbřehého blahobytu a zvířecích orgií. Jídlo se kladlo přímo do úst, aby se pro něj nemusela natahovat ruka. Lidé jako koruna tvoření nestárnou z práce, z rození dětí, ani z chudoby. Chtějí hned všechny slasti světa.

Rozežraní lidé přestali rodit děti. Počet lidí na planetě dosáhl 8,5 miliardy a na tom se zastavil. Počet robotů stále rostl a mnohonásobně převýšil počet lidí. Zároveň vzniklo něco závažnějšího a znepokojujícího. Část robotů zmutovala a začala se duševně rychleji vyvíjet. Objevili se roboti „s duší“. Na sto starých robotů byl jeden zreformovaný. Tito nestandardní roboti byli ničeni, ale část pokročilých žila dál. Učili se podle lidí. Jeden z nich jménem Damon hodnotí: „Musí se vládnout a zabíjet, a k tomu je potřeba být lidmi!“

Stále častěji chtěli mít roboti stejná práva s lidmi. Tvořili své organizace a vyzývali k boji s lidmi. Chtěli nad lidmi vládnout: „Roboti celého světa! Jsme první organizace RUR a člověka prohlašujeme za nepřítele existence a odsouváme jej mimo zákon!“ Nakonec roboti světa povstali. Obsadili Rossumovu továrnu a všechny pobili, vyjma architekta Alquista. Jedna z hlavních hrdinek hry Elena Glory pálí rukopisy Rossuma seniora, ve kterých je vzorec k výrobě robotů.

Roboti zvítězili, ale vítězství bylo Pyrrhovo. Žádali jediného živého člověka na zemi Alquista o obnovení vzorce, ale jemu se to nedaří. Bez vzorce továrna vyrábí jen svaly a orgány, které nikdo nepotřebuje. Alquist žádá roboty, aby na planetě našli další živé lidi, ale žádní nejsou.

Čapkovu hru lze nazvat eschatologickou antiutopií. Hra umožňuje pochopit, co se ve světě odehrává dnes. Čapek předpověděl vznik robotů ve 20. století a nahlédl až do století 21. Vědci říkají, že ještě dvě desetiletí a věda skutečně vytvoří robota z organických tkání. V současnosti se pracuje na vytvoření kyborgů, hybridů strojů a lidí. Hru je možno a také potřeba přijmout jako stále aktuální podobenství.

Největší tragédie lidstva není v technice, ale v tom, že člověk už nechce být člověkem. Člověk si přeje degradovat. Nač je vlastní inteligence, když je ji možno nahradit umělou? Nebude dávat prostředky do vzdělání, ale půjde na umělou inteligenci. Proč pracovat, když jde žít bez práce? Degradace člověka vybízí vládu majetných: Je lehčí řídit dobytek než lidi. Proto se usiluje o transformaci Homo sapiens a k tomu se využívají různé nástroje, jako jsou média, průmysl zábavy, propagace neřestí, drogy. Robota je možno udělat i z člověka.

Za to, že se člověk zřekne svého postavení člověka, bude potrestán. Z rozumného tvora se změní na něco jiného. A potom bude zcela zničen.

Převzato z Fondsk.ru

***

Válka bez svědomí a pravidel: Co se děje v Náhorním Karabachu

Abbas Džuma

1. října 2020

Konflikt v Náhorním Karabachu trvá od 27. září. Celý svět vyzývá strany k jeho ukončení, ale jak se dalo očekávat, Turecko se postavilo na stranu Baku. Ankara nazvala Arménii „teroristickým státem, představujícím největší nebezpečí pro mír a klid v regionu“. Nato Erdogan vyzval Arménii, aby ukončila „okupaci Ázerbájdžánu“. Ministerstvo zahraničí Turecka prohlásilo, že hodlá podpořit Ázerbájdžán při jednáních i na bojišti.

Objevila se zpráva o sestřeleném arménském Su-25. Poté v noci nad Stěpanakertem sundali dva drony ázerbájdžánské armády. Ázerbájdžánci oznámili zničení arménského S-300, což později Arméni vyvrátili.

Konflikt sílí bláznivým tempem. Do Karabachu míří dobrovolníci z Arménie a zanechávají vše, co bylo smyslem jejich života: práci, rodinu, přátele. Jedou do těžkých bojů, přičemž se neustále mluví o syrských žoldnéřích v Ázerbájdžánu. Ovšem přímé důkazy o tom nejsou.

Války dronů

V hlavním městě Náhorního Karabachu Stěpanakertu v noci nic kromě bankomatů nesvítí. Důvodem jsou ázerbájdžánské drony, kvůli kterým obyvatelé hlavního města už několik dní nevycházejí ze sklepů. Ti, kteří zůstali ve svých bytech, pevně zatemní okna. Zde už nejde o „karababach“, jak se nazývala nevelká potyčka v červenci. Je to rozsáhlá bojová akce!

Z rozhovorů s vojáky vyplývá, že jeden z klíčových problémů v bojích jsou turecké a izraelské bezpilotníky, kterých má Ázerbájdžán mnoho. Z toho důvodu je současný konflikt mnohem závažnější a rozsáhlejší, než ten v roce 2016. Vojáci drží služby u tiskového střediska. Mají zabránit chaosu, protože bezpilotníky vyhledávají skupiny lidí a útočí na ně.

Těžko se bojuje, ale jde to

V Karabachu se umisťují do soutěsek ohromná železná lana, která nejsou ve tmě vidět. To umožňuje účinně bojovat s nepřátelským letectvem. Nebo spíš umožňovalo, dokud se neobjevily drony. Pro ně nejsou lana překážkou.

Jeden z vojáků říká, že drony je těžké zachytit a ve vzduchu vidět. Jsou mimořádně smrtící. Protivzdušná obrana Karabachu je však dokáže sestřelovat.

Důsledky tohoto smrtícího vynálezu byly vidět v Mardakertu. Letmo jsme to viděli z okna auta. Nebylo možno zastavovat – drony. Zůstat ve městě jsme také nechtěli – za půl hodiny informovala rozvědka, že se připravuje nepřátelský útok. Začal právě, když jsme začali odjíždět z obydleného místa.

Převzato z Riafan.ru




Loading…